Článek
Představitel černého myslivce z Babičky, Augustin Nezval, se narodil 18. 11. 1907 do rodiny zámečníka. Jeho pobožná maminka si přála mít z jediného syna kněze nebo učitele. On však raději vystudoval stavební průmyslovku. Od dětství rád sportoval, což mu vydrželo dlouhé roky. Každý den chodil cvičit, což přispělo k jeho sportovní postavě.
Gustav Nezval
Nadšený sokol pošilhával i po herectví. Ve volných chvílích ochotničil, ale na dráhu profesionálního herce si netroufal. To až po maturitě se rozhoupal jít za svým snem. Nejprve pracoval jako stavební kreslič, pak ale využil příležitosti, kdy ředitel Národního divadla K. H. Hilar vyhlásil konkurz na eléva. Přihlásil se a ke svému překvapení uspěl. Po dvou letech na přední scéně nicméně přišel povolávací rozkaz, a tak musel na vojnu.
Po návratu do běžného života vystřídal několik angažmá u různých divadelních společností, než roku 1942 zakotvil na Vinohradech. Během doby, kdy sbíral herecké zkušenosti na prknech, které znamenají svět, si jej všimli filmaři. Herec s hlubokýma očima a zvučným hlasem byl jako stvořený pro role milovníků. Jeho první figurou byla hlavní postava v komedii Jarčin profesor z roku 1937. A následovaly další.
Ten samý rok, co debutoval před kamerou, řekl své „ano“ o čtyři roky starší tanečnici divadla D34 Trudi Nortenové, která se kvůli němu vzdala své kariéry. Během války se jim narodily dvě děti. Petr přišel na svět v roce 1942, Jiří o dva roky později. Manželství jim vydrželo neuvěřitelných padesát sedm let.
S tím, jak šel Gustav z role do role, rostl o něj zájem u něžného pohlaví. Jeho dopisní schránka se plnila milostnými psaníčky a básničkami, což mu jistě lichotilo. Nejedna žena hltala v přítmí protektorátního kina jeho uhrančivý pohled, který v Babičce vrhal na Viktorku v podání Jiřin Štěpničkové.
Literární adaptace Boženy Němcové slavila u diváků velký úspěch. Do režisérského křesla usedl tehdy teprve sedmadvacetiletý režisér František Čáp, který byl velmi blízkým přítelem filmového podnikatele Miloše Havla (strýce Václava Havla). U filmu začínal skutečně od píky. Vyzkoušel si nejprve práci herce, spoluscenáristy, scénáristy až po režii, kterou si poprvé vyzkoušel v roce 1939 na snímku Ohnivé léto, na kterém spolupracoval s přítelem Václavem Krškou.
Čápův vztah s majitelem produkční firmy Lucernafilm byl dle pamětníků intimní. Mladý režisér se se svou homosexuální orientací nijak moc netajil. Nebylo velkým tajemstvím, že místo žen, dává přednost mužům také Miloš Havel. Podle některých jejich vztah přinášel Čápovi jisté benefity v podobě kariérního růstu a štědrého příjmu. To některým, jako např. Otakaru Vávrovi leželo v žaludku. Nutno dodat, že Havel by Čápovi neposkytl tolik příležitostí, kdyby neměl opravdu talent. Podle Jiřího Brdečky Havlova sexuální orientace neovlivňovala chod jeho firmy. „Zaměstnanci poctění jeho důvěrnější přízní neovlivňovali - jak tomu někdy bývá v podobných případech - chod podniku. Takové pokoutní vměšování pan předseda prostě nepřipustil. Především byl vždycky big boss.“
Miloš Havel
Havel věřil v Čápovy schopnosti natolik, že mu svěřil natočení Babičky, která u diváků byla vnímána jako projev vlastenectví. Při obsazování tohoto filmu měl Čáp velmi šťastnou ruku. Terezie Brzková v hlavní roli byla trefou do černého. Také Gustavu Nezvalovi seděla role černého myslivce jako ušitá. Přitažlivý herec sportovní postavy s chováním gentlemana byl pro něj jistě jasnou volbou. To, že byl s jeho hereckým výkonem spokojen, dokazuje fakt, že jej posléze obsadil v dalších svých snímcích, jako např. Noční motýl, Jan Cimbura či Muži bez křídel. V Nočním motýlovi byl Nezval obsazen do role ženatého nadporučíka Vargova, do kterého se nešťastně zamiluje Hana Vítová, v Janu Cimburovi ztvárnil hlavní roli selského hrdiny, který je idolem a tajnou láskou každé vesnické ženy.
František Čáp a Metka Gabrijelcic
V Babičce Gustav Nezval zazářil po boku Jiřiny Štěpničkové, své kolegyně z vinohradského divadla. Chemie, která mezi nimi panovala, byla nepřehlédnutelná. Ve stejném roce, kdy se točila Babička, si spolu zahráli také v Muzikantské Lidušce. Dle pamětníků měli k sobě velmi blízko. Pojil je podobný smysl pro humor i láska ke sportu. Podle hereččiny kolegyně Evy Klepáčové bylo mezi Gustavem a Jiřinou více, než jen přátelství. „Bezpečně vím, že to byl velmi intenzivní vztah. Nejen milostný, ale i sex tam byl. Oni spolu žili. Gustav Nezval byl ženatý a v té době se respektovalo, že ten pán je ženatý a že se nerozvede,“ uvedla Klepáčová v televizním dokumentu Diagnóza: Smrt – nenávist z cyklu Příběhy slavných.
Jiřina Štěpničková
Říká se, že mezi kolegy to zajiskřilo v době, kdy natáčeli Babičku. To, zda opravdu byli více než jen přáteli, však vědí nejlépe jen oni dva. V té době měla Štěpničková za sebou nevydařený vztah s hercem Ladislavem Peškem, se kterým se znala od svých šestnácti let. „Od počátku byla pro ni charakteristická přímo urputná schopnost tvrdě pracovat. Byla mi sympatická tím i proto, že ráda sportovala. Lyže, mistrovské kánoe na Vltavě, závodní tenis i kopaná – byla brankářkou v chlapeckém družstvu,“ popsal herečku Ladislav Pešek ve svých pamětech Tvář bez masky. Zmínil se i o důvodech konce jejich vztahu: „Začali jsme filmovat, štvali jsme se z práce do práce, každý z nás si chtěl zachovat svoji nezávislost a svoji autoritu. Ani jeden z nás se nechtěl podřídit. A tak nás život rozdělil.“
Ladislav Pešek
Od té doby se herečka neúspěšně pokoušela najít toho „pravého“. Tím byl pro ni možná právě Gustav Nezval, který při ní stál i v dobách, kdy se mnozí od ní odvraceli. V době, kdy čelila hromadnému odsouzení hereckých kolegů, když se pokusila emigrovat do zahraničí a hrozil jí trest smrti, byl Gustav jedním z mála, kdo se jí zastal. Bohužel to nepomohlo. Jeho podpora se odrazila na jeho herecké kariéře a jeho přítelkyně byla odsouzena k patnácti letům vězení.
Gustav Nezval byl věrným přítelem. Žít po jeho boku však nejspíš nebylo jednoduché a vyžadovalo to velkou dávku tolerance. Jeho žena musela snášet dotěrné fanynky a manželovy pozdní příchody z vinárny či divadelního klubu. To, že mu role milovníků občas vlezla do hlavy, popsal režisér Otakar Vávra ve svých pamětech. S hercem měl negativní zkušenost při natáčení romantického dramatu Maskovaná milenka z roku 1940, tedy ze stejného období, kdy se natáčela Babička.
Cílem bylo vytvořit český velkofilm kosmopolitního ražení. V barrandovském studiu byly vytvořeny náročné stavby, během natáčení se rozhodně nešetřilo. „Lucernafilm dal na tento film značné finanční prostředky, které jsem použil na nádherné toalety, pro které tenkrát ještě krejčí sehnali krásné látky a krajky, jaké po válce u nás už neexistovaly,“ vzpomínal Vávra.
Do hlavní role vznešené maskované dámy, kterou touha po dítěti zavede do náruče mladého šlechtice, obsadil Vávra krásnou Lídu Baarovou. Jejím protějškem musel být herec aristokratického vzezření. Volba padla na Gustava, nicméně se to prý neobešlo bez problémů během natáčení. „My jsme měli s hezkými milovníky vždycky potíž a Nezval se do své role vžil až příliš a začal si namlouvat Baarovou tak neohrabaně a trapně, že při milostných scénách ho nechtěla ani vidět. Když byla nastydlá, navrhl jí, že by se spolu mohli vypotit. Ve filmu byl pak jejich milostný kontakt pochybný,“ popsal Vávra ve své knize.
Lída Baarová
Zdá se, že Baarová byla jedna z mála, na kterou hercovo kouzlo nepůsobilo. Z jejího nezájmu si nejspíše nic nedělal. Měl přeci po svém boku oddanou manželku, se kterou zůstal až do její smrti. O pár let později ji na druhý břeh následoval. Zemřel krátce po natočení svého posledního filmu Je třeba zabít Sekala dne 17. září 1998 ve věku 90 let.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti. [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 9788072295678.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
Knihovna Václava Havla – https://www.youtube.com/watch?v=sPMKDExBxT8
