Článek
Jak se to mohlo stát, že tak vyspělá starověká civilizace neodolala útokům primitivních barbarů? Římské impérium svého času dosahovalo svou rozlehlostí od Atlantského oceánu k řece Eufrat a od Británie až k Saharské poušti. Byla to velmi organizovaná a technologicky vyspělá civilizace. Jejich armáda dokázala dobýt např. Sýrii, Galii nebo Egypt.
Odborníci se shodují v tom, že za pádem Římské říše stojí více faktorů. Významnou roli sehrály ekonomické důvody. Spravovat tak velké území přeci jen něco stojí. Dobývání nových území ovlivňovalo daňový systém obyvatel impéria. Dobytí nových území umožňovalo daňové prázdniny pro římské občany. Jakmile se změnila politika a od dobývání se přešlo především ke spravování již získaných oblastí, vzrostly náklady na chod impéria. Pak v letech 235–284 nastala hospodářská krize v důsledku vpádů barbarů, které si vyžádaly nárůst stavů armády a úřednictva, což opět něco stálo, tudíž došlo ke zvýšení daní. Vlivem tohoto zvýšení klesla hodnota měny a začaly se hroutit také další oblasti, jako například vzdělanost. Obrovská inflace vedla k vylidňování venkova. Když venkované odešli do měst, půda zůstala ležet ladem. To zásadním způsobem ovlivnilo hospodářský systém Říma, který byl z 90% závislý na zemědělství.
Impérium oslabila také epidemie malárie, která se zprvu rozšířila na území dnešní Itálie. Tyto teorie potvrzují výzkumy části DNA z nalezené zubní dřeně z ostatků římských obyvatel. Tuto nemoc sem nejspíše zavlekli přistěhovalci z Afriky a šířila se dál do vnitrozemí s cestujícími na lodích.
Faktorů, které způsobily zánik, však bylo mnohem více. Například rozkoly mezi panovníky a aristokracií, úpadek bojového ducha nebo plýtvání cennými kovy na luxus. Roli mohla sehrát i chronická otrava olovem.
Zvýšený obsah olova v pitné vodě může způsobit nevratné poškození mozku, poruchy učení a problémy s chováním. Vyšší dávky olova mohou způsobovat záchvaty a vést až k úmrtí. Dle výzkumu kanadského vědce Jerome Nriagu 19 z 30 římských císařů trpělo otravou olovem, a k tomu je trápila i dna. Olovo konzumovali takřka denně, protože ke slazení používali sirupy z hroznů, které se dlouze a pozvolna vařily v olověných nádobách. To mohlo vést k jejich postupné degeneraci.
Zbytek obyvatel se nejspíše otrávil díky přelomovým akvaduktům (vodovodům) využívající olověné trubky k rozvodu vody do mnohých domácností. Voda vedená těmito trubkami byla kontaminovaná stokrát více olovem než voda natočená přímo z místních pramenů.
Římské stavební umění, které dosáhlo dokonalosti, umění ze kterého dodnes čerpá mnoho stavebních postupů, se mohlo paradoxně nepřímo podílet na postupném pádu této velkolepé říše.
Zdroje:
