Článek
Znáte film Karlík a továrna na čokoládu? Tento fantasy film s dílny režiséra Tima Burtona pojednává o chudém chlapci Karlíkovi, který se díky zlatému kuponu, jež nalezne v balení čokolády, dostane spolu s dalšími výherci do továrny na čokoládu W. Wonky. Motivaci, proč Wonka pozve do své továrny 5 náhodně vybraných dětí, se divák doví na konci filmu, kdy továrník promlouvá ke Karlíkovi. „Kdo se postará o mou továrnu, až tu nebudu? Uvědomil jsem si, že musím najít dědice. Pozval jsem do továrny 5 dětí s tím, že které bude nejméně zkažené, bude vítěz. Jsi ochotný se odstěhovat a bydlet u mě v továrně?“ Karlík souhlasí a radostně reaguje: „Jasně, můžu si sebou vzít svoji rodinu?“ To se však Wonkovi nezamlouvá: „Ovšem že ne. Nemůžeš řídit továrnu a vláčet s sebou rodinu jako kouli na noze. Továrník nemůže mít žádné závazky. Jde za svým snem a neohlíží se na následky tak jako já. Nemám rodinu a jsem ztělesněný úspěch.“ Tato celkem humorná scéna, kdy Wonka vysvětluje Karlíkovi, že to, že už nikdy neuvidí svou rodinu, je vlastně bonus, na mě zapůsobila jako paralela k dnešnímu stylu života a nastavení společenských hodnot.
Dilema, zda dát přednost rodině či kariéře řeší většinou hlavně ženy. Nedávno jsem zahlédla kousek dokumentu o Heleně Vondráčkové, ve kterém sebe sama popisuje jako holku, která umí vzít za práci. S náznakem lítosti v dokumentu sděluje, že ji nebylo dáno mít děti, že člověk nemůže mít všechno. V tu chvíli mi problesklo hlavou: „A co Karel Gott? Ten přeci měl jak karieru, tak 4 dcery?“ V jeho případě se zdá, že člověk může mít všechno.
Muži nemusí řešit biologické hodiny. V případě, že hledají zaměstnání muži, to, zda mají děti, zaměstnavatele většinou moc nezajímá. Pokud jsou děti nemocné, řeší to přeci většinou maminky dětí. Pro muže mít dítě nebývá překážkou v kariéře. Rodina, jakožto koule na noze, bývá spíše záležitostí žen. V době, kdy jsem hledala práci, jsem nejednou slýchala při pracovních pohovorech otázku, zda plánuji založit rodinu. A když jsem reagovala, že to není na pořadu dne, následovala reakce, abych si dávala pozor a neujel mi vlak.
S klesající porodností se zdá, že mladá generace se do rodinného života moc nehrne. Ani se jim nedivím. Mít rodinu to už je celkem závazek. Jednou jsem se o dětech bavila s kamarádem, který je na kluky. Ten se myšlence zplození dětí nebránil. Je přirozené, že člověk tu po sobě chce něco zanechat. V jeho hlavě to však byla forma bez závazků. Tedy že by klidně někomu předal svůj genetický materiál, nicméně o výchovu a následnou péči dítěte by se postaral už někdo jiný. Pomohl by tak třeba nějaké lesbické kamarádce. Ono taková péče o děti je finančně a energeticky náročná. A tak tento úděl, postarat se o dítě a tím pádem dát práci na vedlejší kolej, padá většinou na ženy. Toto společenské nastavení posiluje i fakt, že muži jsou za práci lépe finančně hodnoceni. Takže když se páru narodí dítě, s dítětem většinou doma na rodičovské dovolené zůstává ten, kdo má nižší příjem a hádejte, na koho ta karta většinou padá? A když pak mají dítě a hledají si práci, stávají se na trhu práce méně konkurenceschopné.
Anketa
Se zvyšujícími šancemi na trhu práce se to, zda mít děti, stává čím dál tím větším dilematem. Nikdo si nechce zásadně pohoršit, razantně snížit životní úroveň. Mít dítě je závazkem na mnoho let. Pro mnohé páry pak v okamžiku, kdy chtějí svůj vztah posunout o úroveň výš, může být přijatelnějším řešením pořízení si psa.
