Článek
Monitorovací systém ukazoval, že Spojené státy odpálily balistické střely. Pouhých pět jaderných střel mu nedávalo smysl. I v takto vypjaté situaci dokázal zachovat racionální přístup, veliteli nahlásil poplach a označil jej za falešný. Jistý si však nebyl. Až po několika minutách se dověděl, zda se rozhodl správně. Těch 20 minut čekání muselo být nekonečných. Kdyby spustil alarm, způsobil by odpal všech sovětských jaderných raket. Právem tak bývá Stanislav Petrov označován za muže, který zachránil svět. Pokud by na jeho místě byl někdo jiný, kdo by se striktně držel protokolu, či např. dnes tak oblíbená umělá inteligence, dopadlo by to nejspíš tragicky. Chyba byla v systému včasného varování a také v nezvykle silném slunečním záření, které ovlivnilo funkce družic. Petrov odhalil chybu systému, a tak musel odejít předčasně do výslužby.
Na prahu jaderné války se svět ocitl dokonce několikrát. Jmenuji např. kubánskou raketovou krizi z roku 1962, či incident z roku 1971, kdy kvůli poruše systému se v Americe rozeznělo nouzové vysílání.
Dnes se znovu otevírá riziko jaderné války v souvislosti s válkou na Ukrajině, neboť ze strany Ruska již několikrát zazněly výhružky o použití jaderných zbraní. Nicméně to nemusí být jen Rusko, kdo může jadernou zbraň použít. Stačí jediný šílenec, či např. zvolený slabomyslný prezident a je vymalováno. Hrozbu představuje i případné zneužití teroristy. Svou roli hrají lidské chyby, ale jak ukazuje historie i selhání techniky. Politiky jsme uklidňováni, že hrozba použití jaderných zbraní není až tak reálná. Kdyby Putin chtěl, už by tak přeci učinil. Jde jen o nástroj zastrašování. Existence jaderných zbraní má být zárukou jejich nepoužití. Ale co jiné přehlížené země, které také mají jaderné zbraně? Např. Indie a Pákistán. Země, mezi kterými panuje napětí. S rizikem použití jaderných zbraní je skloňováno hlavně Rusko. Nikdo však nepočítá s případnými chybami, které může udělat i umělá inteligence.
Díky válce na Ukrajině je vše, co souvisí s Ruskem zatracováno. Nikdo nechce podporovat agresora. Ani já ne. Vzpomínám si na chvíle, kdy tato válka začala, jaký šok to ve všech vyvolalo. Denně jsem měla puštěné zprávy a s hrůzou sledovala co se na Ukrajině děje. Tyto události v lidech vyvolaly vlnu sounáležitosti s Ukrajinou a potřebu ji pomoci. Došlo dokonce i ke změně názvů některých potravin, např. ruského vejce či ruské zmrzliny. Změnily se i některé názvy ulic. Vše, co je ruské, musí pryč! Až mi to chvílemi přišlo už trochu moc.
Averze vůči Rusku se projevila i u jednoho mého vyučujícího na VŠ, který na své přednášce o světové literatuře záměrně vynechal ruskou literaturu. O tom prostě učit nebude. To přeci všichni chápou. Všichni až na mě. Myslím si, že není úplně dobrý vymazávat vše, co souvisí s Ruskem. Patří to k všeobecnému rozhledu stejně jako německé dějiny dvacátého století.
Anketa
Kvůli tomu, co se děje, nezměním to, co se mi líbí, i kdyby to bylo ruské. Začneme hromadně pálit knihy od slavných spisovatelů, jako byl Gogol, Puškin, Čechov, Dostojevskij, Tolstoj, jen proto, že to byli Rusové? Přestaneme chodit na opery, které vytvořil Čajkovskij? Nebo se ve školách přestaneme učit o Mendělejevovi a jeho periodické tabulce prvků a o I. P. Pavlovi? Budeme ignorovat ruský přínos v oblasti pronikání lidí do vesmíru? Chudák Lajka. Přinesla oběť a nové generace po ní ani neštěknou.
Vím, že otázka tolerance čehokoliv, co je ruské, je citlivé téma. Vlivem současných událostí máme tendenci vnímat vše černobíle. Rusové jsou imperialisti a šovinisté. Já jen nemám ráda, když mi někdo diktuje, co se mi má líbit, nebo co si mám myslet. Myslím, že sama dokáži rozpoznat, co je zlo a co je dobro, pokud mi bude umožněn přístup k informacím. Co se děje na východ od nás je zlo, netřeba cenzury.
Zdroj:
