Článek
Městečko, které bylo zasazeno do údolí řeky Vltavy na úpatí Blanského lesa, nabízí mnohá romantická zákoutí. Křivolaké uličky a sgrafitové fasády měšťanských domů vytváří magickou atmosféru. Dominantou města je impozantní Státní hrad a zámek na skalním ostrohu, jemuž co do velikosti u nás konkuruje pouze Pražský hrad.
Český Krumlov
Českokrumlovský zámek je ideálním cílem turistů a milovníků historie. Kdo se zajímá o dějiny, jistě ví, že chlouba města byla svědkem událostí, které dodnes nahánějí husí kůži. Abychom se o hrůzách, které se zde děly dozvěděli více, musíme se vrátit v čase do doby císaře a českého krále Rudolfa II. Habsburského, který ke konci 16. století učinil z Prahy hlavní centrum moci, kultury a vědy v Evropě.
Uvádí se, že milovník umění a alchymie nejspíše trpěl duševní chorobou. Bohužel, schizofrenii po něm podědil i jeho nejstarší nemanželský syn Don Julius Caesar d'Austria, kterého měl se svou dlouholetou milenkou Kateřinou Stradovou. Od mládí trávil mnoho času v nevěstincích, údajně obtěžoval měšťanské dcerky. Když se roku 1606 začal chovat podivně a zabil svého sluhu, rozhodl se císař jednat. Poslal svého syna do Českého Krumlova, který se stal jeho sídlem. Zde se císařův syn sblížil s krásnou dcerou lazebníka Markétou Pichlerovou.
Zpočátku to vypadalo jako láska z nějakého románu. Šestnáctileté dívce imponoval zájem mladého Habsburka, nebránila se jeho cenným darům. Jenže jednoho dne popadl jejího ctitele amok a Markétu pobodal. Když usoudil, že je mrtvá, vyhodil ji z okna. Jako zázrakem však dívka přežila. Nejspíše spadla na smetí, po kterém se svezla dolů.
Českokrumlovský zámek
Když se uzdravila, Julius Caesar po ní opět zatoužil. Začal jí zvát na návštěvu s tím, že pokud nepřijde, nechá její rodiče oběsit. Její matka nakonec nátlaku podlehla a svou dceru přivedla na zámek. Bylo to naposledy, co ji viděla živou.
Hned druhý den, 18. února 1608, popadl mladého Habsburka opět záchvat zuřivosti. Skočil na Markétu a v záchvatu nepříčetnosti ji bestiálně zavraždil. Její tělo rozsekal na kusy, uřízl uši a vydloubl oči.
Don Julius Caesar vraždí svoji milenku Markétu Pichlerovou
Když se to doneslo k císaři Rudolfu II., neměl s duševně chorým synem žádné slitování. Dal jej doživotně uvěznit na českokrumlovském zámku, kde ještě rok děsil své okolí. Byl agresivní, všem nadával, přestal se mýt, všude kálel. Jeho skon znamenal pro mnohé úlevu. Naposledy vydechl 25. června 1609 poté, co mu v krku praskl vřed a on se udusil.
Zhruba o sto let později se zrak obyvatelů Českého Krumlova opět s obavami obracel k zámku, kde se usadila tajemná Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Existuje teorie, podle které tato kněžna posloužila jako předloha románu Dracula.
Eleonora Amálie
Manželka Adama Františka ze Schwarzenbergu je pro historiky tak trochu záhadou. Šlechtična, která studovala magii, chovala vlky a holdovala lovu a tabáku, svým chováním provokovala tehdejší společnost, která propadala upíří hysterii. „Byla to velice osobitá a samostatná žena, která se nenechala svazovat konvencemi své doby,“ prohlásil před pěti lety kastelán českokrumlovského zámku Pavel Slavko.
Eleonora Amálie se narodila 20. června 1682 jako nejstarší dcera knížete Ferdinanda Augusta Lobkowicze. V devatenácti letech byla provdána za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Jejich sňatek měl napravit skandál, kdy se Adam František krátce před tím tajně oženil „pod úroveň“ s ženou svého srdce. Jejich lásce ale nepřál Adamův otec, který synův nevhodný sňatek nechal rychle anulovat.
Dva roky nato se po smrti otce stal Adam František vládnoucím schwarzenbergským knížetem a nyní zbývalo už jen jediné – zplodit dědice. V tomto ohledu se bohužel manželům moc nedařilo. Vytouženého potomka se dočkali až 5 let po svatbě. K nelibosti Adama Františka to byla dcera. Druhé těhotenství skončilo potratem. Pár šel od sebe, Adam František obviňoval svou choť z cizoložství. A tak se pro Eleonoru hledalo nové sídlo. Nejprve ji manžel nechal přesunout na polorozpadlý zámek v Chřešťovicích, posléze na Hlubokou.
Odluka manželům prospěla. Adam František jezdíval za Eleonorou na návštěvy, kde po čase začali oprašovat svůj intimní život. Po deseti letech pobytu Eleonory na Hluboké nastal zlom. Adam František zdědil veškerý majetek po bezdětné tetičce Marii Ernestině. Jeho jmění se tedy rozrostlo o panství Krumlov i statky na Šumavě. Rázem se stal jedním z nejbohatších šlechticů Evropy. Držet ženu ve vyhnanství přestávalo být společensky únosné, navíc tu stále ještě byla naděje na zplození dědice.
Eleonoře bylo dovoleno sdílet se svým chotěm novou schwarzenbergskou rezidenci v Krumlově. Devět měsíců po tomto rozhodnutí přiletěl k manželskému páru čáp. Když Eleonora ve svých 41 letech porodila korunního prince Josefa Adama, bylo to jako zázrak. Nebylo obvyklé, aby ženy rodily v tak vysokém věku.
Eleonora Amálie se synem
Začaly kolovat zvěsti, že kněžna pila na podporu početí podle staré římské tradice vlčí mléko. „Eleonora milovala honitbu, ale nikdy nestřílela na vlky. Na hradě chovala odchycené vlčice a nechávala je dojit. Vlčice při dojení hlasitě vyly, a to bylo slyšet po celém městě. Lidé měli Eleonoru spojenou s tímto zvláštním počínáním. Věřili, že vlci jsou symbolem zla a jsou posíláni na zem, aby pomáhali upírům,“ zaznělo v dokumentárním filmu Kněžna upír. Režisér rakouského dokumentu Klaus Steindl se odkazoval na teorii vídeňského profesora mediálních studií Rainera Köppla, podle které měla Eleonora sloužit jako předloha spisovateli Bramu Stokerovi, který psal o Draculovi. Tuto teorii podle Köppla potvrzuje nález z roku 2000. Tehdy byly při rekonstrukci inženýrských sítí na českokrumlovském předměstí Plešivec nalezeny lidské kostry z 18. století. Nález pohřbených těl vykazujících protiupírské rituály byl pro archeology překvapením.
Ilustrace z knihy Paula Fevala z roku 1851 s názvem „Les Tribunaux secrets“
Je zřejmé, že v době, kdy Eleonora pobývala v Českém Krumlově, věřili lidé různým báchorkám. V hlavách měšťanů pracovala fantazie naplno. Eleonora je svým nekonvenčním chováním dráždila víc a víc. Když po deseti letech od narození jejího syna nešťastnou náhodou zahynul na lovu její muž, musela převzít správu panství. Rozhodla se nastálo usadit v Krumlově, který jí přirostl k srdci. O to víc pak byla místním obyvatelům na očích.
Kněžnu začaly trápit zdravotní problémy. Kvůli bolestem, které ji sužovaly nakládala spoustu prostředků za léky, které moc nepomáhaly. Začala se o to víc obracet k léčitelům a okultní magii. „V zámecké knihovně po ní zůstalo několik desítek knih s okultní tematikou, věnují se smrti, upírům, démonům, čarodějnictví, inkvizici, astrologii – a jsou v nich rukou psané poznámky, takže určitě nebyly jen na ozdobu,“ prozradil kastelán Slavko.
Jak se říká, tonoucí se stébla chytá. Kněžna stále hledala něco, co by jí pomohlo. „Z pramenů víme, že lovčí od kněžny dostávali za úkol chytat vlčice a držet je v klecích na zámku. Jeden její osobní lékař jí doporučoval pít vlčí mléko jako mocnou ingredienci,“ uvedl Slavko.
Chátrající kněžna, která po nocích chodila areálem zámku, vzbuzovala u lidí žijících v podzámčí strach. A jak víme, strach má velké oči. Postupně se začaly šířit klepy, že kněžnu nejspíše nakazil upír a ona se postupně mění ve vampýra.
Když Eleonora roku 1741 zemřela, byla jen pár hodin po jejím skonu uskutečněná důkladná pitva, což nebývalo ve šlechtických kruzích obvyklé. „V pitevní zprávě není uvedena příčina smrti. Z popisu vyplývá, že zemřela na rakovinu. Je možné, že se jeden z lékařů zabýval upíří epidemií a myslel si, že postihla Eleonoru,“ uvedl soudní patolog Christian Reiter. Podle autora knihy Přísně tajné skandály měla pitva zakrýt protivampýrský zásah.
Možná i samotná kněžna měla obavy, co se s ní po jejím skonu stane. Ve své závěti napsala: „Ať zemřu kdekoli, bude moje tělo převezeno do Krumlova a bez okázalostí pohřbeno v kostele sv. Jana Nepomuckého. Na náhrobní kámen nechť jsou vyryta následující slova: Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni.“ Její přání bylo vyslyšeno. Pohřbu jedné z nejbohatších českých šlechtičen se zúčastnila jen chudina, bez přítomnosti jejího syna, který posléze začal „zametat“ stopy po matčině zvláštním chování. Její ostatky byly uloženy v hrobce s pevnou cementovou klenbou, zasypanou ještě vrstvou posvěcené hřbitovní půdy.
Stala se kněžna upírkou? Kastelán českokrumlovského zámku Pavel Slavko si to nemyslí. Uvedl, že je možné, že Eleonora trpěla porfyrií, vzácnou metabolickou poruchou: „Vnější fyzické projevy jsou z důvodu proměny látek děsivé. Údajně trochu fosforeskují zuby, obličej se prodlužuje až do vlčího čenichu, pleť získává šedobílou barvu. Člověk chátrá. Mění se i mentálně. To mohl být základ k upírským legendám. A když si k tomu přidáme tehdejší strach z vampyrismu, vytí vlků ze zámku, tajemné lektvary, tak vše zapadá do obrázku kněžny jako upírky.“
Po Eleonořině smrti se v celé habsburské monarchii šířila panika z upírů. A tak Marie Terezie musela vydat Dekret o upírech, kterým zakazovala otevírání hrobů a hanobení ostatků. Lidé sice přestali vykopávat mrtvé z hrobů, aby jim probodli srdce kůlem, avšak upírské legendy žijí dál.
Zdroje:
