Článek
Frankenstein. Kdo by neznal fantastický příběh o vědci, který stvoří inteligentní živou bytost. Román s hororovým nádechem se dotýká etiky vědeckého zkoumání. Nastoluje otázku, nakolik je stvořitel odpovědný za to, čemu vtiskne život. Legendární příběh o Viktoru Frankensteinovi, který z kusů mrtvol sešije bytost, jíž vdechne život, se dočkal mnoha filmových i divadelních zpracování. Zatímco filmy obvykle Frankensteinův výtvor líčily jako vraždící monstrum, v pojetí Mary Shelleyové mohla být tato oživlá bytost laskavá, kdyby ji však zděšená společnost nevyvrhla ze svého středu kvůli její ohyzdnosti. Nejde tedy jen o strašidelný příběh, jde i o námět, který má určitý přesah.
Frankenstein, ilustrace
Román, který se vždy těšil velké oblibě pochází z pera teprve devatenáctileté anglické spisovatelky, která se narodila za pohnutých okolností. Její matka Mary Wollstonecraftová byla slavnou feministkou. Nejspíš by se nikdy nevdala, kdyby nepotkala anarchistického filosofa Williama Godwina, který jí imponoval. Výstřední rodiče byli pro sebe jako stvořeni. Bohužel 11 dní po narození dcery podlehla Mary bakteriální infekci a zemřela. Pro Williama to bylo velmi zdrcující, prohlásil, že Mary už žádná jiná nenahradí. Zaměřil se na svou dceru, které se snažil poskytnout co nejlepší vzdělání.
Když jeho dceři byly 4 roky, vstoupila do jeho života nová žena. S druhým manželstvím se jejich rodina rozšířila o další dvě děti, které měla jeho nová žena z předešlého vztahu. Vztah mezi budoucí spisovatelkou a její macechou, která upřednostňovala své 2 děti, se časem vyhrocoval. A tak, když bylo Mary 14 let, poslala ji macecha do internátní školy.
Když Mary dokončila studia, domů se už vrátit nechtěla. Byla tedy poslána ke známým do Skotska. Rodina radikálů a drsná skotská příroda dospívající dívku formovala. Domů už jezdit nechtěla. To se však změnilo roku 1814, kdy se vášnivě zamilovala do krásného o 5 let staršího mládence jménem Percy Bysshe Shelley.
Percy Bysshe Shelley
Onen pohledný mladý muž je dnes známý jako jeden z nejvýznamnějších anglických romantických básníků a spisovatelů. Tehdy to byl jednadvacetiletý muž, který opovrhoval bohatstvím své rodiny.
Percy se také zamiloval. Mělo to však háček. Byl ženatý. Nicméně šestnáctiletá Mary si lásku nedala vymluvit a šla za hlasem svého srdce. Podle pověsti přišla Mary o panenství na hrobě své matky, nedlouho poté, co si na tomto místě vyznali lásku.
Kvůli své lásce Mary vešla do konfliktu se svým otcem. Ačkoliv byl William Godwin volnomyšlenkářem, vztahu s ženatým milencem nepřál. Dokonce svou umíněnou dceru vydědil, poté co jej neuposlechla a se svým milencem uprchla do Francie, kde otěhotněla. Když mladému páru došly peníze, vrátili se zpět do Anglie, kde se pohybovali v komunitě mladých umělců, kteří vyznávali volnou lásku. Trpce přihlížela tomu, jak její milenec flirtuje s její nevlastní sestrou Claire. Dále musela také snést, že v době jejího těhotenství manželka jejího milence porodila.
Pak přišla rána, která mladičkou spisovatelku poznamenala. Její první dítě, které se narodilo předčasně, po porodu zemřelo. Pocity vzteku a bezmoci, které se v ní mísily, pak podle některých otiskla do svého nejslavnějšího díla.
Během tohoto tragického období však mladý pár zastihla i dobrá zpráva. Percy totiž zdědil poměrně dost peněz, mohli si tak pronajmout prostornou vilu. A aby přišli na jiné myšlenky, vydali se roku 1816 do Švýcarska k Ženevskému jezeru, kam je spolu s dalšímu umělci pozval slavný spisovatel George Gordon Byron. Byla zde i nevlastní sestra Claire, která s jejich hostitelem byla těhotná.
Vyhlídky na léto v panenské přírodě však narušila meteorologická anomálie. Klima po celém světě tehdy změnil výbuch indonéské sopky Tambora. Při explozi se do atmosféry dostalo velké množství oxidu siřičitého, což způsobilo změny v počasí. Během letních měsíců na některých místech severní polokoule dokonce mrzlo. Ochlazení a intenzivní deště způsobené změnami počasí po výbuchu Tambory prakticky uvěznily skupinu umělecké smetánky v pronajaté vile. Aby zahnali nudu, uspořádali soutěž v psaní děsivých povídek. Zatímco Byron přišel s příběhem o upírech, Mary přišla s příběhem o Frankensteinovi.
Depresivní počasí tak přispělo ke vzniku legendárního románu. Mary se údajně nechala inspirovat svým živým snem o lékaři, který byl schopen navracet život. Jejímu snu předcházel večer, kdy umělci debatovali o nově objeveném galvanismu. Bavili se o domněnce, že by šlo s pomocí elektrického proudu oživit mrtvé. Když pak svou povídku Mary přečetla ostatním, Percy ji přiměl, aby ji rozšířila a vznikl tak slavný román.
Rok 1816 byl v životě Mary významný nejen z hlediska její literární tvorby, ale také z hlediska jejího osobního života. Percyho manželka totiž spáchala sebevraždu. Byli tací, kteří její smrt dávali Mary za vinu. Ona na to však nehleděla, obratem se za svou lásku provdala. Následně se věnovala literární tvorbě a cestovala po Evropě.
Dva roky po napsání románu o Frankensteinovi postihla manžele tragédie. Její dcera, které nebyl ani jeden rok, zemřela na úplavici. Několik měsíců poté zemřel na tyfus také její syn William. A aby toho nebylo málo, o tři roky později se její muž utopil v moři, když se jeho plachetnice dostala do bouře.
Mary držela nad vodou péče o nejmladšího syna a také její literární tvorba. Známým se stal také její apokalyptický román s názvem Poslední člověk, který popisuje příběh odehrávající se po celosvětově zničující morové epidemii.
Když se pak její sedmiletý syn po úmrtí Shelleyho syna z prvního manželství stal dědicem šlechtického titulu, mohla si dovolit vyšší životní standard a hojně cestovala, napsala několik cestopisů. Po zbytek života nehleděla na konvence, vedla skandální osobní život. Emancipovaná žena, která se pohybovala mezi uměleckou smetánkou se již nikdy nevdala, ačkoliv měla řadu ctitelů. Ke konci života se usmířila se svým otce, o kterého pečovala.
Zemřela v pouhých 53 letech roku 1851. Sužovaly ji bolesti hlavy, nejspíše měla nádor na mozku.
Zdroje:
