Článek
František Josef I. byl odmala vychováván tak, aby jednou zvládl úlohu následníka trůnu. Jeho matka arcivévodkyně Žofie měla potřebu mít vše pod kontrolou, bedlivě dohlížela nejen nad jeho výchovou, ale i vzděláním. Vedle běžných předmětů studoval i vojenství a učil se najednou několik cizích jazyků, včetně češtiny. Zároveň byl vychováván ke zbožnosti a respektu k římsko-katolické církvi.
František Josef I., 1865
Když nastal čas Františka Josefa oženit, marně jeho matka hledala vhodnou nevěstu na evropských dvorech. Svou pozornost tak zaměřila do svého rodného Bavorska, kde jí do oka padla neteř Helena. Jenže když dorazila na námluvy do lázeňského města Bad Ischl, na císaře velký dojem neudělala. Zdála se mu příliš upjatá. Více ho zaujala její mladší sestra Alžběta, zvaná Sissi. Veselá a nespoutaná patnáctiletá dívka si ho hned omotala kolem prstu. Okamžitě se do ní zamiloval. Na plese ji několikrát vyzval k tanci a jasně jí dával najevo svou náklonost. Následující den přišel za její rodinou s žádostí o její ruku. K nelibosti obou matek nakonec jejich rodiny oslavily zasnoubení.
Mladičká Alžběta byla svým o 8 let starším nastávajícím mužem okouzlená, nicméně brzy pochopila, že na některé věci bude muset zapomenout. Hned zkraje ji její budoucí tchýně začala peskovat a určovat její styl oblékání. Vídeňský dvůr se řídil přísným protokolem a ten platil pro každého. Ještě se ani nevzali a na budoucí císařovnu se začaly valit povinnosti v podobě série setkání a audiencí se stovkami dvořanů.
Svatba se konala 24. dubna 1854 ve vídeňském kostele, zdobeném červeným sametem. O nádhernou atmosféru tohoto významného okamžiku se postaraly tisíce zapálených svíček. Sissi měla na sobě bílé stříbrem vyšívané šaty a na hlavě diadém své tchyně arcivévodkyně Žofie. Po svatebních oslavách následovaly líbánky na zámku Laxenburg, kde nesměla chybět arcivévodkyně Žofie. A protože měl Franz Josef smysl pro povinnost, každé ráno odjížděl do Vídně a Sissi zůstávala pod dohledem své tchýně. „Cítila jsem se tak opuštěná, tak sama. Císař zde přes den nemohl být, vždy časně ráno odjížděl do Vídně. V šest hodin se vracel na večeři. Až do té chvíle jsem byla stále sama a obávala jsem se okamžiku, kdy vstoupí arcivévodkyně Žofie. Neboť přicházela pravidelně, aby hodinu za hodinou slídila, co dělám. A všechno, co jsem dělala, bylo špatně. Smýšlela nepříznivě o každém, koho jsem milovala. Věděla všechno, neboť neustále špiclovala. Celý dům se jí bál tak, že se před ní všichni třásli a přirozeně jí také všechno donesli. Ze sebemenší hlouposti se tak stávala státní záležitost,“ zaznamenala Alžbětiny slova její dvorní dáma Marie Festeticsová.
Alžběta Bavorská (Sissi) , 1867
A v podobném duchu jejich manželství pokračovalo další roky. Vztahy s tchýní se zhoršily po narození dcery Žofie. Do výběru jména svého prvního dítěte nesměla Sissi mluvit. Malá Žofie byla své matce okamžitě odebrána, Sissi ji mohla vídat až po svolení své tchýně. Císařovna, která byla spoutaná konvencemi, se snažila uniknout z dohledu své tchýně. Začala se intenzivně věnovat cestování po monarchii, co nejvíce času také trávila v sedle koně. Jedna taková cesta se bohužel stala osudnou pro její dcerku Žofii, kterou vzala s sebou na návštěvu Uher. Teprve dvouletá holčička se nakazila tyfem a následně nemoci podlehla. Pro mladé rodiče to byla velká rána. Sissi se uzavřela, po narození syna Rudolfa rezignovala na svou vzdorovitost a výchovu svého syna nechala na své tchýni, stejně jako výchovu její další dcery Gisely. Až u své poslední dcery Marie Valerie si roli matky snažila trochu užít.
Propast mezi manželi se prohlubovala. Zoufalá Sissi stále více prchala z Vídně, její manžel měl pro to určité pochopení. Platil za ní vysoké účty. Jak jen to šlo, Alžběta trávila svůj čas například na Madeiře, na Korfu nebo v Benátkách. I ona chápala potřeby svého chotě. Proto nijak nebránila jeho poměru s mladičkou Annou Nahowskou, se kterou císař údajně zplodil i nemanželské dítě.
Anna Nahowská, 1882
Císařova milenka byla poměrně ctižádostivá. Už ve svých čtrnácti letech se provdala za výrobce hedvábí Heuducka. S čím ale asi nepočítala, byly jeho dluhy a sklon k hazardním hrám. Když se na jedné procházce v Schönbrunnu potkala s císařem, naskytla se jí ohromná příležitost, jak rodinnému rozpočtu pomoci. Císař byl jejími půvaby okouzlen a ona se jeho návrhům nebránila. Několik let ji pravidelně a diskrétně navštěvoval. Dluhy jejího manžela tím byly smazány. Milenecký poměr trval i v době, kdy se Anna podruhé vdala za Franze Nahowského.
Vztah s Annou skončil v roce 1889, kdy se provalilo, že má císař poměr s herečkou Kateřinou Schrattovou. S o 23 let mladší herečkou se seznámil v roce 1883 po představení v Burgtheateru. Další setkání pak domluvila samotná Sissi.
Kateřina Schrattová, 1880
Povaha vztahu s herečkou není zcela jasná. Kateřina byla velmi diskrétní, nikdy nezveřejnila nic z jejich vzájemného soukromí. Sissi o jejich schůzkách věděla, brala herečku jako rodinnou přítelkyni. Nejspíše se snažila tímto způsobem svému muži vynahradit svou častou nepřítomnost. Stále měla svého muže ráda a cítila k němu úctu.
Nevadilo ani to, že herečka byla vdaná. Uherský šlechtic Nikolas Kiss de Ittebe byl jejím mužem jen formálně, v podstatě spolu nežili. Kateřina navštěvovala císaře takřka denně, zvláště po tragické smrti jeho syna Rudolfa. Ten v roce 1889 spáchal společně se svou milenkou sebevraždu. Zatímco se Sissi utápěla v žalu, ona mu dokázala být oporou. Za svou přízeň byla náležitě odměňována životem v luxusu. Císař za ni hradil i její útraty v kasinech. Jak moc pro něj znamenala, svědčí i to, že žila v domě blízko Schönbrunnu. Kateřině se tak podařilo zaplnit prázdné místo po Sissi, která byla téměř pořád na cestách.
Herečka byla císaři oporou i v době, kdy Sissi v roce 1898 zavraždil italský anarchista Luigi Lucheni. „Nevíte, jak jsem tu ženu miloval,“ řekl prý císař v okamžiku, když se o smrti své ženy dozvěděl. Naštěstí měl svou přítelkyni, které se mohl za zavřenými dveřmi vyplakat na rameno. Uvádí se, že jejich vztah trval až do jeho smrti v roce 1916.
I další členové Habsburského rodu chápali důležité postavení císařovy intimní přítelkyně. „Byla to velká osobnost. Císař se na konci svého života cítil osamocený. Se svou manželkou nežil a velmi se ho dotkla smrt jeho syna. Schrattová mu dala útěchu, kterou starý člověk potřebuje,“ sdělil o milence Franze Josefa v roce 1995 jeho příbuzný Otto von Habsburg.
Zdroje:
7) DOČEKAL, Boris. Život je jen náhoda. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1996. ISBN 80-901646-7-6.
