Článek
Hlučné děti prostě vadí. Ať už letíte letadlem, jedete hromadnou dopravou, nebo jdete do kavárny či restaurace, poslední, co chcete po náročném dni, je potkat malého uřvánka, který vám narušuje váš klid. Jsou i restaurace, které to dokonce začaly řešit po svém a zakázaly vstup malým dětem. Dříve prý tolik zlobivých dětiček nebývalo. Co se změnilo?
Mohou za tyto dětičky nedůsledné maminky nebo málo přísný tatínci? Fyzické tresty u nás mají dlouhou tradici. Velmi oblíbené jsou hlášky typu – škoda rány, která padne vedle či jedna dobře mířená je lepší, než tisíc slov. Takže když se někde veřejně rozdovádí nějak dítko, obzvláště starší generace má tendenci reagovat podobnými hláškami. Mladší generace se snaží fyzickým trestům spíše vyhýbat. Jsou pak tyto rozjívené dětičky toho důsledkem?
Jako příčina tohoto rozlítaného chování se často uvádí, že smysly dětí jsou vlivem moderních technologií přehlcené. Všude tablety, mobily, počítače a málo fyzických aktivit. Přibývá obézních dětí a těch, jež mají logopedické obtíže. Jsou názory, že za to může to, že se s dětmi málo čtou knížky, málo se s nimi zpívá, málo se učí říkanky. Maminky prý místo toho raději dětem zapnou něco na tabletu, či dětem do ruky strčí mobil.
Dnešní doba je zrychlená, my všichni jsme přehlceni informacemi. Někteří lidé už i omezili čtení zpráv, aby si uchovali své duševní zdraví. Co teprve potom děti? Digitální technologie mají jistě svá pozitiva, mnoho věcí usnadňují, ale na dětské mozky toho může být už moc a v důsledku toho pak mají děti problém udržet pozornost.
Když si vzpomenu na své dětství bez tabletů, mobilů a chytrých hodinek, nevybavuji si, že by se mnou někdo doma více pracoval, předčítal mi v knížkách, dělal se mnou nějaké hravé aktivity. Rodiče měli svých povinností dost, takže pokud se mnou někdo něco dělal, byli to spíše prarodiče, ke kterým jsem občas jezdívala na prázdniny. Chodívali jsme do lesa na houby, na borůvky, hrávali karty a u toho si zpívali. Do důchodu se chodilo dříve a bývalo zvykem, že babičky když můžou, pohlídají svá vnoučata.
Odchod do důchodu se posunul a dnešní babičky se do hlídání moc nehrnou. Buď si při důchodu ještě rády přivydělávají, nebo se věnují samy sobě. Cestují, relaxují, nebo se i vzdělávají. Takže na obranu maminek, pokud nemají možnost hlídání od babiček/dědečků a potřebují něco řešit, jak si mají poradit? Někdy prostě dítěti dají třeba ten tablet s pohádkou. Myslím si, že i mnoho rodičů čte před spaním dětem pohádky. I já jsem jako malá občas koukala na televizi a i tak jsem byla klidné, bezproblémové dítě a nikdy mě nenapadlo někomu odmlouvat.
Anketa
Děti se mnohé učí nápodobou, a pokud v jejich životě chybí prarodiče, některé věci pro ně nemusí být tak samozřejmé jako pro nás, kterým se prarodiče tu a tam věnovali. Příčinu chování dnešních některých rozjívených dětí vnímám jako koktejl různých vlivů. Změnil se životní styl, jsme přehlceni moderními technologiemi a mám dojem, že začíná být na ústupu mezigenerační podpora. Ne jen rodiče jsou ve výchově dětí důležití. Je to komplex výchovných vlivů. Neházejme to vše na rodiče. Pokud babičky nejsou ochotny trávit s vnoučaty svůj čas, ochuzují je o cenné zkušenosti a mnoho pěkných dětských vzpomínek.
