Článek
Stále častěji pozoruji jev, kdy by si muži od rodin přáli mít více dětí, ale naráží na odmítavý postoj jejich žen. Zatímco muži argumentují tím, že děti jsou dar a že by jejich potomek měl mít nějakého sourozence, ženy poukazují na to, že dítě je hlavně závazek a že se cítí být vyčerpané.
Nedávno jsem četla článek, ve kterém si jedna matka dvou dětí povzdychla nad tím, že si její manžel přeje mít třetí dítě, ale ona už se na to necítí. Ví, že by opět byla na vše sama a chce mít konečně klid. Vedle péče o děti se musí starat o domácnost, což ji vyčerpává. Na pomoc od manžela může zapomenout, ten po chvilce strávené s dětmi spěchá do práce nebo do posilovny. Když začal mluvit o třetím dítěti jasně mu sdělila, že je ráda, že má konečně nějaký čas i pro sebe a že se o další dítě pokoušet nechce. „Manžel je zklamaný, prý jsme ještě mladí a můžeme si dovolit chůvu i uklízečku. Nechápe ale, co mě těch pět let stálo sil. Musela jsem si sáhnout na úplné dno, prozřít a uvědomit si, že jsem na všechno sama. Ano, manžel je milující otec a bezva chlap. Ale s příchodem dětí nehodlal změnit nic ve svém životě a přijít o svobodu. Já jsem díky tomu přišla o svobodu úplně a nemohla jsem si vydechnout několik let,“ uzavřela.
A tento případ není ojedinělý. Jak jen to jde, ženy rády uklidí zástěru, dají dítko do školky a běží do zaměstnání, kde je konečně za jejich práci někdo odmění formou výplaty. Ono totiž dělat několik let domácí práce a pečovat o děti s tím, že je to samozřejmost, může s psychikou žen slušně zamávat. Navíc v době, kdy je žena s dítětem doma, rapidně klesá její životní standard.
Některé ženy si myslí, že návratem do práce se uzavře období, kdy musely svůj čas podřizovat potřebám dítěte a konečně se jim navrátí určitá míra svobody. Jenže pak přibydou další povinnosti spojené s docházkou dítěte do školy. A tak se žena dostane do nekonečného kolotoče, který každý den začíná tím, že celé rodině připraví snídani, vypraví děti do školy či školky, jde do práce, pak z práce, odveze děti na kroužky, nakoupí, uvaří, uklidí, řeší domácí úkoly, do toho organizuje rodinné oslavy, shání dárky, plánuje návštěvy u lékaře… A tak to jede stále dokola. Navíc musí zkousnout to, že ať udělá cokoliv, vždy jí někdo bude mít za špatnou matku, zatímco jejího muže společnost oslavuje, když po sobě umyje talíř nebo si s dětmi na chvilku pohraje. A jako třešničkou na dortu bývá návštěva tchýně, která místo pomoci kritizuje váš nepořádek a nikdy nezapomene utrousit, že nechápe, že to ty dnešní matky nezvládají, když za jejího mládí neměli doma ani pračku.
Není divu, že toho některé ženy mají dost a občas si na sociálních sítích zanadávají na pány tvorstva, kteří byli vychováni v tom, že po těžkém dni v práci je povinností ženy dělat svému muži servis, aby se doma cítil co nejlépe.
Mnoho mužů stále zastává názor, že žena patří k plotně a k dětem a že muži náleží role živitele. Zkrátka správná žena má být pečující, má se starat o domácnost, o děti a vytvářet doma pohodu. Ideální je, když vše zvládá s úsměvem a neremcá. A svému muži je kdykoliv k dispozici i co se týká sexuálních potřeb.
Muži vzývají tradiční rozdělení rolí, a už trochu opomíjejí to, že i od mužů se cosi očekává. Tedy to, aby muž zvládal tu a tam něco opravit a dokázal finančně zajistit svou rodinu natolik, aby jeho žena nemusela chodit do práce a mohla se plně věnovat dětem a domácnosti. Na finanční odpovědnost mužů v rámci tradičního rozdělení rolí se často zapomíná.
Tradiční rozdělení rolí bylo historicky navázáno na odpovědnost muže. To se však s příchodem komunistů změnilo. Ti se snažili osvobodit ženy od práce v domácnosti, neboť tato činnost byla podle komunistické ideologie neproduktivní. Nevytvářela nic pro společnost, byla vnímána jako buržoazní přežitek. Práce v domácnosti měla být postupně odstraněna a veškerý tvůrčí a pracovní potenciál lidí měl být převeden ze soukromé sféry do sféry socialistické, společné. Byla maximální snaha využít pracovní síly žen pro vytváření nového režimu, o děti se měl primárně starat stát prostřednictvím jeslí a školek.
Po druhé světové válce běžela kampaň za vyšší zaměstnanost žen, neboť v Československu převažoval tradiční model, kdy vdané ženy zůstávaly v domácnosti. Kvůli odsunu 3 milionů Němců se v republice nedostávalo pracovních sil, proto byly ženy skutečně potřeba.
Ženy se do budování socialismu zapojily zejména po měnové reformě v roce 1953, kdy mnoho rodin přišlo o úspory. Ekonomická aktivita žen se výrazně zvýšila. Zatímco v roce 1950 pracovalo kolem 54 % žen, v roce 1970 to bylo více než 85 % žen. Mnohé ženy svou zaměstnanost vnímalo jako vynucenou. Zkrátka bylo potřeba ,aby se krom péče o děti a domácnost zapojily také ekonomicky, neboť z jednoho platu se už rodina živila těžce. Praxe byla taková, že po práci následovala ještě druhá směna doma, to zůstalo dodnes.
Ustálil se model, ve kterém se žena stará o všechno, zatímco jedinou povinností muže je chodit do práce a přispívat na chod domácnosti. Už se ani tolik nečeká, že tím hlavním živitelem má být muž. Z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2020 vyplynulo, že 58 % dotázaných zastává názor, že muž by měl finančně zajistit rodinu, 41 % respondentů se domnívá, že na finančním zajištění domácnosti by se měli oba podílet stejně, a pouhé 1 % zastává názor, že by to měla spíše zajistit žena.
Realita dnešních dní je taková, že ženy mnohdy chodí do práce, přispívají na domácnost a po práci ještě zajištují chod domácnosti. Tento model, kdy se žena stará o vše je pro mnohé vyčerpávající. Není divu, že řada žen se snaží ze svých tradičních rolí vymanit a raději volí život bez partnera, než aby někomu dělaly servis. Z výzkumu Současná česká rodina, na kterém spolupracují Masarykova univerzita a Univerzita Karlova vyplynulo, že pouhých 5 % čtyřicetiletých svobodných žen hledá partnera, zatímco pětina čtyřicátníků se aktivně snaží najít partnerku. Čím jsou ženy starší, tím méně usilují o nějaký vztah. Zkrátka nemají potřebu být trvale přetížené a rozdělené mezi zaměstnání a péči o domácnost. Zjišťují, že muže vlastně nepotřebují, dokáží se uživit samy. „Muži dnes chtějí pečovatelku, uklízečku, kuchařku a milenku v jednom a nejlépe aby si vše platila sama. A když to tak není pak je každá zlatokopka,“ komentovala jedna žena tradiční rozdělení rolí na sociální sítí. „Ano, spousta žen zjistila, že jim je lépe samotným, protože pokud muž není skutečný partner, co s ním? Velké dítě vyžadující péči žádná z nás nepotřebuje,“ přidala se další.
Naštěstí mnoha mužům už dnes dochází, že tradiční model, kdy muž přišel domů a musel mít na stole teplou večeři a perfektně naklizeno, je tak trochu přežitkem. Dnes už muži daleko více doma přikládají ruku k dílu a aktivně se zapojují do rodinného života. Rozdělení domácích prací sice ještě nebývá zcela rovnocenně rozdělené, nicméně staré pořádky se pozvolna mění a manželé se stávají rovnocennými partneři.
Zdroje:
