Článek
Opomíjená Eva Olmerová měla na to, stát se světovou hvězdou. Uměla zazpívat blues i šanson, byla žánrový chameleon. Její sytý alt zaujal i americkou jazzovou legendu Ellu Fitzgerald. Když si ji v roce 1969 poslechla v pražské Lucerně, nabídla jí, aby účinkovala na jejím turné jako host. Bohužel to tehdy Evě Pragokoncert neumožnil, a tak propásla svou velkou šanci.
Eva Olmerová, 1968
Její písně často sváděly k melancholické náladě. Vzpomínám si, že když jsme se v tanečních učili waltz na její píseň Čekej tiše, vryla se mi okamžitě do paměti. Nedokázala jsem si však hned zařadit, která zpěvačka onu píseň vlastně zpívá. Ačkoliv patřila v 60. letech ke špičce, na televizní obrazovce se s ní moc nesetkáte.
Souhrou mnoha nepřízní osudu zažívala v životě více pádů než úspěchů. Neměla štěstí ani na dobu, do které se narodila, a ani na muže. Z každého vztahu si odnášela jen další ránu. Útěchu pak stále častěji hledala v alkoholu.
Přitom její start do života byl poměrně zdařilý. Zpěvačka, která zpívala srdcem, se narodila 21. ledna 1934 do pražské měšťanské rodiny. Vyrůstala v prostorném bytě na Letné, žila si jako v bavlnce. Tatínek byl majitelem prosperující výrobny na kožené doplňky, maminka byla ženou v domácnosti. A tak se malé Evě dostávalo dostatek pozornosti.
Paleta jejích zájmů byla obrovská. Stíhala kolo, tenis, koně, plavání, kytaru i hru na klavír. Ve škole patřila k těm nejlepším, měla talent na jazyky. To nejspíše podědila po svém dědečkovi, který před druhou světovou válkou působil na československém velvyslanectví ve Velké Británii a za války pracoval i v londýnské kanceláři prezidenta Beneše.
V životě Evy však nastal zlom. V jejích 14 letech se zhroutilo manželství rodičů, což velmi špatně nesla. Uzavřela se, stávala se více a více samotářskou. Nejlépe jí tou dobou bylo s knihou v ruce nebo u klavíru. Aniž se jí na její názor někdo zeptal, bylo rozhodnuto, že zůstane u otce. S nelibostí pak nesla, když se pak otec znovu oženil. Na přání otce pak přešla z gymnázia do učení na dámskou krejčovou. V luxusním salonu evropského formátu Hany Podolské to ale dospívající Evu nebavilo. Než aby byla doma s macechou, raději trávila čas s kamarády trampy na otcově chatě v Třebsíně u Štěchovic. Zamilovala si trampské písničky a atmosféru osady, kde všichni tvořili jednu partu.
Na počátku 50. let tajně vystupovala v různých nočních podnicích a jazzových klubech. Velmi rychle si jí všimli hledači talentů, především hudební skladatel a dramaturg Karel Mareš, který ji později přivedl i do Semaforu, kde získala své první angažmá.
Rok poté, co se vydala na dráhu zpěvačky, zažila ponižující srážku s realitou. Když sedmnáctiletou Evu zadrželi příslušníci SNB kvůli nesrovnalostem v jejím občanském průkazu, byla v šoku. To ještě netušila, co bude následovat. Státní bezpečnost ji odvezla do Bartolomějské ulice k výslechu. Byla donucena svléci se do naha, aby mohla být důkladně ohledána. „Nutili mě dlouho stát nahou v chladné místnosti, šoupli mě do temné kobky, chodila jsem v kožených brýlích na výslechy. Za tři dny, co jsem tam byla, jsem zestárla o mnoho let,“ vzpomínala.
Dopídila se, že její zadržení souvisí s dědečkovým působením ve Velké Británii a strýcem, jenž byl příslušníkem britského Královského letectva. Eva byla nucena, aby donášela na své blízké. Spolupráci však odmítla. Byla propuštěna, nicméně v hledáčku StB byla dál.
Po návratu domů ji navíc otec tvrdě zmlátil, protože nepřišla dvě noci domů. A tak se v osmnácti otci natruc provdala za kamaráda ze sousedství Vladimíra Falouta. Manželství, ve kterém každý bydlel u svých rodičů, se po třech letech rozpadlo.
Eva po rozvodu užívala slastí života. Když jí bylo 24 let dostala se do pořádného průšvihu. Jednoho dne se mírně ovíněná vracela nad ránem z oblíbeného barrandovského baru Trilobit, když tu se jí zlomil podpatek. Kulhající žena s lodičkou v ruce upoutala pozornost jednoho muže, který se ji rozhodl umravňovat a poučovat o správném přecházení ulice. Následovala hádka, při které jí muž nadával do ožralých děvek. To Evu popudilo natolik, že se po muži ohnala svou botou a navrch mu dala ještě pár facek. K její smůle se pak ukázalo, že protivný mravokárce byl příslušník SNB v civilu. A tak se Eva ocitla před soudem, kde vyfasovala trest 14 měsíců nepodmíněně za výtržnictví a urážku veřejného činitele.
Pobyt za mřížemi jí zanechal šrámy na duši. Po propuštění z vězení se ale na ni konečně usmálo štěstí. V roce 1959 se dočkala svého prvního vlastního bytu na Kampě. Tehdy jí kluci z KTO pomáhali dát byt do pořádku. Následně trávili mnoho pěkných večerů v hospůdce u Měšťáků, kde se Eva seznámila s Janem Werichem a Jiřím Trnkou.
Vrhla se také naplno do práce v Semaforu, kde hledali náhradu za těhotnou Evu Pilarovou. Tehdy za ní do bytu přišel dramaturg Karel Mareš a pozval ji na konkurz. Překvapená Eva tak dostala skvělou příležitost ukázat, co v ní je. Debutovala na počátku 60. let v představení Zuzana je zase sama doma. O pár let později vyhrála soutěž Hledáme písničku pro všední den s písní Jsi jako dlouhý most. Pak přišel hit Čekej tiše, který pro ni napsal Jiří Grossmann. Bohužel se smrtí Jiřího Grossmanna, který byl takový Evin guru, skončilo i její působení v Semaforu a Evu pak čekal pád.
Kolem třicítky Eva zatoužila po miminku. Když jednou náhodou potkala svého bývalého spolužáka Jana Dvořáka, naprosto mu podlehla. Začala si s ním malovat společnou budoucnost. Vzali se a přestěhovali se z bytu na Kampě do bytu v Albánské ulici. Leč rodinná idylka se nakonec nekonala. Manželství trvalo jen pár měsíců. Když se totiž jednou Eva vrátila ze zájezdu, našla jenom prázdný byt. Najednou byla bez nábytku, bez úspor i bez manžela. Jan stihl vše rozprodat a přes Jugoslávii emigroval do Itálie. Pro Evu to byla rána pod pás, cítila se podvedena a zneužita. Své zklamání začala utápět v alkoholu a prášcích. Začala užívat fenmetrazin, což se velmi negativně podepsalo na jejím zdraví. Jelikož měla Eva od narození jednu ledvinu zakrnělou, zadělala si užíváním této návykové látky na problémy s ledvinou a játry.
Po emigraci manžela na ní ulpěla kádrová skvrna, byl jí odepřen rozhlas a televize. Když se dostala z nejhoršího, opět se ozval tikot biologických hodin. Touha po rodinném zázemí nepolevovala. A tak se v roce 1972 vdala potřetí. Bohužel i tentokrát to skončilo rozvodem. Jan Vaník byl sice hodný, jenže se z něho vyklubal alkoholik, navíc si nerozuměli ani v posteli. Po roce manželství se dohodli na rozvodu. Na prahu čtyřicítky vzdala svůj sen o založení rodiny.
Eva spadla na dno. K tomu se přidávaly i zdravotní problémy. Přibývalo soukromých karambolů, ve své profesi musela čelit zákazům a omezením. Provázela ji pověst problémové a nezodpovědné zpěvačky, která bez alkoholu není schopná odzpívat celý koncert. V druhé polovině 70. let už byla mimo veřejné dění.
Změna nastala v 80. letech díky spolupráci s Michalem Kocábem. Natočili spolu desku Zahraj i pro mne a následně desku Vítr rváč. Nicméně nakonec ji alkohol stejně dostal. Po sametové revoluci bývala častěji v nemocnici než ve svém bytě. Ani v nejtěžších chvílích neztrácela svůj černý humor. Na otázku, co s ní je, odpovídala: „Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra!“ Naposledy vydechla 10. srpna 1993 v 59 letech na cirhózu jater.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 8072290746.
