Portugalsko známé i neznámé: Největší královská rezidence v Portugalsku-Palác Mafra

Po návštěvě Lisabonu pokračujeme v naší cestě objevitelů do vnitrozemí Portugalska. Z Lisabonu se vydáváme autem do Paláce Mafra, který leží asi 40 km severně od hlavního města Lisabonu. Dálnice mají v Portugalsku moderní a v dobrém stavu, tak se jelo docela dobře. Každý úsek dálnice je zpoplatněn. Při cestách po Portugalsku jsme platili různě, 1,5 EUR, 4 EUR, 7 EUR, záleží na daném úseku dálnice. Na dálnici si na jednom místě z automatu vyzvednete lístek a na dalším jej vložíte do automatu a zaplatíte. Platili jsme vždy kartou.

Když jsme přijeli do Mafry nestačili jsme se divit jak je Palácio Nacional de Mafra (Palác Mafra) obrovský. Byl postaven na příkaz krále Jana V. (portugalsky João V de Portugal) jako nástupnický slib, o kterém si povíme níže v tomto článku.

Tato impozantní čtyřúhelníková stavba ukrývá královo a královnino křídlo, královskou kapli ve tvaru římské barokní baziliky, františkánský klášter a knihovnu s 36 000 svazky. Komplex doplňuje zahrada Cerco s geometrickým uspořádáním a královský lovecký park (Tapada).

Palácio Nacional de Mafra je nejvýznamnější barokní památkou v Portugalsku a jednou z největších staveb v Evropě vybudovaných v 18. století. Zabírá plochu 38 000 m², má přibližně 1200 pokojů, 5200 dveří a oken a 156 schodišť.

Palác Mafra je rovněž největší královskou rezidencí v Portugalsku.

A teď pár slov o nástupnickému slibu. Ke stavbě kláštera se zavázala manželka Jana V., královna Marie Anna, pokud porodí následníka trůnu. Po narození princezny Marie Barbary (1711) Jan naplnil její slib vděčnosti a zadal připravit projekt paláce. 17. listopadu 1717 byly práce na stavbě zahájeny se záměrem vybudovat konvent pro třináct františkánských bratří. Záhy však mohutné zisky z těžby koloniálního brazilského zlata a diamantů umožnily změnu záměru Jana V., který se rozhodl pro výstavbu velkého paláce. Jan V. přijal římské a italské barokní architektonické a umělecké modely a zadal i umělecká díla, díky nimž je Palác Mafra výjimečným příkladem italského baroka. Palác se stavěl 13 let a pracovalo na něm více než 52 000 dělníků z různých zemí.

Portugalská královská rodina nikdy nevyužívala palác v Mafře jako své stálé sídlo. V rezidenční části paláce patřilo jedno křídlo králi a druhé královně (na modelu vidíte budovy vlevo a vpravo). Vládnoucí pár tak od sebe dělilo 232 metrů. Když šel král navštívit královnu, šel kolem baziliky, která tato křídla spojuje a žádal Boha o požehnání.

Palác Mafra hlavně sloužil jako reprezentační rezidence, k příležitostnému pobytu či jako místo odpočinku členů rodiny. Poslední monarchové z domu Braganza užívali palác výlučně jako lovecký zámek.

Trůnní sál sloužil pro královské audience a pro obřad líbání rukou.

Tento rituál byl zrušen králem D. Pedrem V. v roce 1860, protože jej považoval za zastaralý akt podřízenosti.

Jak jsem se dočetla, král Dom Pedro V. zemřel ve věku 24 let a na tento věk byl mladíkem neobyčejného intelektu.

Když bylo Portugalsko sužováno epidemiemi nakažlivých nemocí - v roce 1853 a 1856 to byla epidemie cholery, na přelomu let 1856/1857 byl Lisabon zasažen katastrofální epidemií žluté zimnice. Na rozdíl od mnoha šlechticů a majetných lidí, kteří si mohli dovolit odjet z nebezpečného města, Dom Pedro V. v Lisabonu zůstal, finančně podporoval a navštěvoval nemocnice a dával nemocným útěchu, aniž by si připouštěl nebezpečí nákazy. Díky tomuto nesobeckému, obětavému přístupu a odvaze vzrostla nesmírně mezi lidmi popularita mladého panovníka, který byl zván „o rei santo (svatý král)“.

Za vlády krále Jana VI. byl palác nově zařízen. Při jeho útěku před Napoleonem v roce 1807 (jak jsem zmiňovala v předešlém díle) byla většina nejlepšího mobiliáře a uměleckých děl odvezena do portugalské kolonie Brazílie, kde král Jan VI. uprchl se svým dvorem a vládl 13 let. V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve.

V době napoleonských válek v Paláci Mafra měl své sídlo francouzský generál Junot, poté velitel anglických vojsk vévoda Welington.

V roce 1834, po občanské válce, která proti sobě postavila liberály stranící Marii II. a konzervativce na straně Michala I., nařídila královna Marie II. rozpuštění řeholních řádů, v důsledku čehož klášter v Mafře opustila část františkánských bratří.

Dne 1. února 1908 se král Carlos I. s oběma syny a královnou vraceli z vánočního odpočinku na venkovském sídle Vila Viçosa do hlavního města. Na Palácovém náměstí (nyní Praça do Comércio v Lisabonu) zaútočili na jejich vůz dva revoluční republikáni. Král byl mrtev na místě, starší syn, infant Luís Filipe byl smrtelně raněn a zemřel po dvaceti minutách. Mladší syn Manuel byl zraněn kulkou do ramene, ale přežil. Královna byla jako zázrakem nezraněna. Poté, co jeho starší bratr, korunní princ Luís Filipe zemřel, stal se tak Manuel v 18 letech posledním králem Portugalska. Manuelovi II. se nepodařilo nastolit politickou stabilitu a počátkem října 1910 byl revolučním převratem svržen a odešel z kláštera do anglického exilu.

Zánik monarchie je datován k 5. říjnu 1910. V tento den byl Manuel II. v Mafře v přestrojení, v 0:00 odešel do svých pokojů, v 1:00 ulehl do postele v půjčené noční košili a byl střežen ozbrojenými vojáky v jižním křídle paláce, jak uvádí tento poutač.

Snažila jsem se vyhledat, pro vás i pro sebe, trošku portugalské historie, abyste byli v obraze, jak vypadaly portugalské dějiny. Když místy procházíte a něco k tomu víte, o to víc si prohlídku užíváte a soustředíte se na to, co je kolem, mnohem víc, než když o tom nevíte nic. Když člověk hledá, vždycky něco zajímavého najde. Proto mě toto psaní baví víc a víc.

A nyní se vrátíme zpátky k Paláci Mafra …

Mezi další zajímavosti paláce patří palácová 88 metrů dlouhá knihovna, která je jednou z nejkrásnějších místností. S vytříbeným výběrem přibližně 36 000 svazků je jedním z představitelů osvícenských znalostí reprezentujících dvorskou kulturu první poloviny 18. století.

K nejzajímavějším místnostem kláštera patří také lékárna, ložnice mnichů, nemocnice a kuchyně.

Nemocnice byla postavena podle nejvyšších hygienických standardů a původně zahrnovala prostory pro pacienty v izolaci, těžce nemocné a pacienty v rekonvalescenci.

V této nemocnici se nachází 16 kójí s lůžky obrácenými k oltáři, aby se pacienti mohli účastnit mše. Je to pravděpodobně jediná dochovaná nemocnice z 18. století v Evropě.

Bazilika, inspirovaná velkými římskými kostely, má jednu z nejvýznamnějších sbírek italského sochařství své doby s 58 sochami, velkým krucifixem s adorujícími archanděly a třemi vysokými reliéfy, stejně jako významnou sbírku obrazů, představující některé z nejslavnějších malířů působících v Itálii a Francii na počátku 30. let 18. století. Velmi významná je také díky své kvalitě a vzácnosti sbírka rouch a liturgických nástrojů. Bazilika byla v době naší návštěvy uzavřena kvůli rekonstrukci. Mohli jsme jen nahlédnout přes okno, kterým žádal Boha o požehnání král, když kráčel za královnou.

Pár fotografií, jak bazilika vypadala uvnitř před rekonstrukcí naleznete zde.

Od r. 2019 je zapsán Palác v Mafře na seznam světového dědictví UNESCO. UNESCO uznalo tuto památku za velkolepé dílo architektury, inženýrství a lidského génia.

Rozloučili jsme se s Palácem v Mafře a plní nových zážitků a informací si jdeme sednout do jedné z mnoha restaurací, které jsou přímo naproti paláci. Ochutnáváme něco typicky portugalského, Francesinhu a portugalské pivo Super Bock a Sagres.

Spokojeni s tím, co jsme viděli a okusili, odjíždíme z Mafry za dalšími objevy. Tímto uzávírám 3. díl našeho cestovatelského deníku, tentokrát z vnitrozemí Portugalska.

Ve vnitrozemí však i nadále zůstaneme. V dalším 4. díle vyrazíme do dalšího zajímavého místa, tentokrát opředeného … a víte co? Nechte se překvapit.

Na viděnou :-)

Vaše Veverka cestovatelka

Odkazy na předchozí díly:

1. Portugalsko známé i neznámé - 1. díl - Gurmánské zážitky

2. Portugalsko známé i neznámé: Přílet - Poznáváme Lisabon