Článek
„Milane, kdes byl jako?“
„Zlato, promiň, já se stavil s Pavlem na kávičku. Jen tak, popovídat.“
„A koupils mi ty párky? Umírám tady hlady!“
„Jé, Jituš, promiň, já zapomněl. Ale udělám ti vajíčka. Vydrž! Představ si, Pavel si koupil novou myčku. A má novej účes!“
*
„Jituško, prosím tě, pohlídej mi děti. Chci si jít zaběhat. Musím už s tím velkým zadkem něco dělat. Nezdám se ti tlustý?“
„Ale no tak. Milane, ty nejsi tlustý. Co blbneš. Vždyť ti to říkám furt. Jen mě neposloucháš.“
„Jituš, tak mohla bys mi to ale říkat častěji. Tebe na lichotky moc neužije. Víš přece, jak je to pro mě důležité.“
„No, tak já se vynasnažím, Milane.“
*
„Milane, co tady tak pořád pobíháš s tím hadrem. Máš to zapotřebí? Pojď za mnou a dej si relax.“
„To se ti, Jitko, řekne. A kdo to tady jako místo mě udělá? Pověsíš prádlo? A uděláš svačiny do školy? Ještě umýt koupelnu. Teda tady je binec. Co ty ponožky? Ty to nevidíš?“
„Jakej binec? Vždyť je to v poho. Pojď už odpočívat. To počká.“
„Jituško, a pomůžeš mi s tím košem?“
„Mě strašně bolí nohy z práce, Mili, fakt promiň, ale já už se dnes nehnu.“
*
„Mili, lásko, dej mi pusu…“
„Jituško, dneska fakt ne, promiň. Hrozně mě bolí hlava.“
„Milánku, pojď, jsi fakt krásnej, hrozně moc se mi líbíš. Dej mi už tu pusu.“
„Fakt se ti líbím, Jituško? Jé, ty jsi milá. Vydrž, jenom zhasnu, jo?“
*
„Milane, tobě to dneska ale sluší.“
„Díky Jituško, mám nový svetr.“
„Proboha, kolik stál?“
„Byl ve slevě.“
„Nechtěl by sis už najít lepší práci a přinést domů více peněz? Všechno to táhnu já.“
„Dobře Jituško, ale snad přináším domů i jiné hodnoty, než jsou peníze. Starám se o domácnost!“
„Jo, ale nádobí umývám skoro každý den já!“
*
„Jituško, proč mě zase neposloucháš? Ty mě nikdy nerespektuješ, a nevnímáš mě, když něco říkám. A fakt se nechci hádat, ale už jsem unavený, a taky toho mám dost, a…., a….., a…………….!!!!!??….!…!!!“
„Milane, zlato, promiň. A jo, máš pravdu. Já se změním. Promiň. Už se nezlob….“
*
Ach, ta láska nebeská.
Tygřice.
