Článek
Nebude ti tady patřit ani cihla. Řekla mi tchýně. Na druhou snachu byla ochotná přepsat celý dům.
Když jsme se s manželem poznali, byla jsem rozvedená a měla jsem čtyřletého syna.
Dnes už tchýni chápu, aspoň v tom, že si přeju pro našeho syna hodnou ženu a že mám o něj strach. Tak jako měla tehdy strach o svého syna ona. A taky vím, že náš syn může jít ve šlépějích svého otčíma (mého druhého muže) a najít si ženu výrazně starší. I když, co to dnes je osm let. Skoro nic.
Pokud mohla moje tchýně dobře posoudit, s jejím synem jsme spolu byli šťastní, zplodili jsme holčičku (tedy její vnučku) a celkově se nám dařilo dobře.
Takže obavy, že jsem si našla jejího syna kvůli majetku, byly zbytečné. Mě do vínku nebylo dáno, abych nějaký majetek měla. A možná to tak i zůstane. Svého muže jsem si rozhodně nenašla kvůli tomu, že vyrůstal v domě a že ten dům v budoucnu zdědí. To by mě ani nenapadlo a navíc takovou věc ani ve třiceti neřešíte. Tedy já jsem to rozhodně neřešila. Navíc v situaci, kdy byla moje tchýně vůči mě nepřátelská.
Tchýni jsem se nelíbila. Ani celá moje rodina ji nevoněla. Můj muž si tedy se mnou našel bydlení jiné, když jsme nemohli v tom jejich velkém domě ani na chvíli s malým synem zůstat. Našli jsme si pronájem a v tom bydlíme dodnes. Dnes už je náš syn dospělý a naše dcera dospívá a tohle celé je stará historie.
Ale tchýně, která chtěla přepsat skoro celý dům na svoji druhou snachu, si zadělala na problém.
Můj muž je z dvojčat. Moje švagrová, jeho žena, může tchýni tykat už od začátku. Je s ní velká kamarádka a je a byla vždycky velmi přijata v této rodině. Vedlo to až k tomu, že si s mým švagrem (mužovým bratrem) rekonstruovali půlku domu jejich rodičů. Tchýně s tchánem na ně ochotně přepsali půlku domu a byli by na ně přepsali i druhou půli, kdyby jejich druhý syn (můj muž) nezasáhl a neupozornil je, ať se raději pojistí, a ta druhá půle jim připadne až po jejich smrti. Aby se jim totiž nestalo, že by je mohli z jejich domu vyhodit.
Poradil jim dobře a tak to tedy udělali. Z první půlky vyplatili mého muže směšnou částkou, protože nechali dům podhodnotit. A z druhé půlky bude můj muž vyplacen po smrti rodičů.
Švagrová sice bojovala za to, aby mému muži byla jeho částka vyplacena už teď, než dům pořádně zhodnotí, ale neuspěla. Zasadila se tedy o to, aby můj muž nesměl v budoucnu nikdy v tomto domě bydlet a byly mu jen vyplaceny peníze.
Ta pověstná věta, kterou mi kdysi na začátku našeho vztahu moje tchýně řekla, že mi v jejich domě nebude patřit ani cihla, nakonec dopadla na jejího syna. Mého muže. To jemu už tam nic nepatří. Patří mu sice finanční podíl, ale podle smlouvy, kterou podepsala jeho máma, táta, bratr a hodná švagrová nesmí v domě, kde se narodil, už nikdy bydlet.
Provinil se jen tím, že si vzal o osm let starší ženu, se kterou má dítě a snad spokojený život. Chce se mi říct: udavte se tím svým domem. Ale. Nemohu to říct. Ten dům je rodný dům mého milovaného muže a odnesl to hlavně on. A to kvůli mně.
Dnes mi se smíchem řekl, když jsme spolu leželi v posteli a v objetí vtipkovali, že to všechno ztratil kvůli mně.
A že kdyby si měl vybrat, šel by do toho zase. Zase by si mě vzal.
To je hezký. To jsou hezká slova. Přesto je mi to líto. Za něj.
Se svojí mamkou a tátou a bráchou se baví a stýkají se. Stýkáme se všichni a snažíme se udržovat přátelské vztahy. Jen mě mrzí, že to takhle dopadlo a že přišel o velkou část majetku. Kvůli němu mě to moc mrzí. A hlavně mi vadí jejich chování k němu.
Navíc si tchýně dost zavařila.
V době, kdy dům nechávala přepisovat na svého druhého syna a jeho manželku, ji tito dva svatosvatě slíbili, že se o ně ve stáří postarají. O oba. Vždyť bydlí všichni i pod jednou střechou. Jenže, co čert nechtěl. Život není jednoduchý. Tito dva se nedávno bohužel rozvedli. Švagrová zůstala v oné půlce baráku, s tchýní a tchánem a švagr se odstěhoval. Možná i proto, aby jejich děti, které tam vyrostli a jsou ještě malé, měli stejné zázemí. Víc do toho nevidím a ani nechci vidět.
Otázka ale zůstává, kdo se tedy o tchýni a tchána ve stáří postará?
Syn, kterého vyštvali (můj muž), jeho bratr, který byl nucen se odstěhovat, nebo švagrová, která zůstala v tomto domě i s dětmi?
Moje tchýně je nešťastná a v současné době se zajímá jenom o toto jediné. Co bude, až bude hůř.
Inu, nemá to, chudák žena, zřejmě jednoduché…
Tygřice.
