Článek
Krok 1 – Nejvýhodnější strategie
Vidlák chtěl jednorázově v prosinci investovat 48 tisíc Kč a zaplatit z této investice co nejmenší poplatky nejen letos, ale i v dalších letech. Protože do penze má ještě více než 10 let, vsadil na akcie. A protože nechce riskovat, nevybral si konkrétní akcie, ale chytře sestavený košík akcií ve formě tzv. ETF (Exchange Traded Fund).
Výhodou ETF je, že jedinou investicí Vidlák prakticky investuje do více akcií najednou, odborníci mluví o rozložení rizika. Zároveň na rozdíl od podílových fondů je v průběhu času tato investice zatížena velice malým průběžným poplatkem, často menším než 0,2 %. Pokud by investoval do aktivně spravovaných fondů, tento poplatek by byl desetkrát vyšší, například 2 %.
Na první pohled 0,2 % a 2 % vypadá jako malý rozdíl, ale stačí si vzít kalkulačku a počítat. Když bude mít po 2 letech Vidlák 100 000 Kč, pak 0,2 % = poplatek 200 Kč, ale 2 % je poplatek 2 000 Kč. Když bude mít Vidlák naspořen milión, bude na tomto poplatku s ETF platit ročně jen 2 tisíce Kč, v aktivně spravovaném fondu by platit 20 000 Kč. Vidlák se už nediví, proč investoři utíkají z podílových fondů a peníze přesouvají do ETF. Byl by sám hlupák, kdyby investoval do drahých fondů.
Krok 2 – Nejvýhodnější DIP
Vidlák si vzal seznam DIPů, které umožňují investovat do ETF a podíval se, jaké poplatky navíc přidávají. Zjistil, že navíc společnosti poskytující DIPy účtují dva druhy poplatků:
- Vstupní poplatek – od 0 Kč až do 5 % z investované částky
- Správcovský poplatek – každý rok si z hodnoty celé investice sami strhnou až 2,5 %
Zatímco první poplatek se platí jen jednou z investované částky, ten druhý je mnohem nebezpečnější. Platí se každý rok. A navíc z celé hodnoty investic. Tedy po 10 letech ze všech peněz, které byly vloženy a ze zhodnocení, které bylo za předchozí roky dosaženo. Vidlák našel DIPy s nejnižšími poplatky (pomohl mu ukazatel Sporoindex a článek zde):
- Patria Finance: 0,4 % vstupní a 0,12 % správcovský
- Raiffeisenbank: 0,2 % vstupní a 0,2 % správcovský
- Portu: žádný vstupní a 0,5 % správcovský
- Fondee: žádný vstupní a 0,5 % správcovský
- Fio banka: 9,95 EUR vstupní a 0 % správcovský
Je to jako úloha ze základní školy: který z těchto produktů je pro Vidláka nejlepší? Samozřejmě ten od Fio banky. V dalších letech totiž jako u jediného DIPu na trhu nezaplatí Vidlák ani korunu z již nakoupených ETF. A díky tomu, že investuje velkou jednorázovou částku 48 000 Kč, je poplatek 9,95 EUR malý. V korunách je to zhruba 250 Kč, tedy vůči investované pouze částce 0,5 %. Žádný DIP není pro Vidlákovy maximální daňové odpočty tak výhodný.
Vidlák si založil Fio DIP, jde to udělat snadno na pobočce. Postup je možný i on-line: nejdříve se on-line založí běžný účet a pak si v internetovém bankovnictví může klient zřídit obchodní účet a jeho DIPovou variantu. Obchodní účet Fio DIPu je podobný jako běžný účet – Vidlák dostal číslo účtu, na který si pošle peníze, které bude následně investovat do ETF.
Krok 3 – Jak vyzrát na špatný kurz
Tento krok lze přeskočit, ale Vidlák se rozhodl, že neutratí ani korunu zbytečně. ETF se prodávají na Německé burze a k nákupu tak bude Vidlák potřebovat převést koruny na eura.
Místo aby Vidlák poslal 48 000 Kč do Fio DIPu a tam vyměnil koruny na EURa dle kurzu Fio, rozhodl se pro malou „objížďku“. Kurz Fio je nevýhodný jako u většiny českých bank. Poplatek započítaný v bankovních kurzech je kolem 2,5 % a to je pro Vidláka hodně. 2,5 % z 48 000 Kč je vysokých 1 200 Kč Vidlák si zřídil on-line účet u RoklenFx a peníze poslal tam. Poslal rovných 50 tisíc korun, aby měl jistotu, že mu následně Fio příští rok vystaví daňové potvrzení na maximální částku 48 tisíc Kč, a ne méně kvůli přepočtům z eur na koruny.
Vidlák si tedy v RoklenFx směnil koruny na eura za mnohem menší poplatek (tj. výhodnější kurz), stálo ho to jen 234 Kč. Eura z Roklenu si poslal rovnou na Fio DIP. Obchodní účet Fio DIPu je totiž multiměnový, jdou na něj posílat koruny i eura (a několik dalších měn). Místo RoklenFx lze použít samozřejmě i jinou službu na směnu měny, někdo má rád třeba Revolut, jiný Wise atd. Všechny uvedené nabízejí lepší kurz než české banky.
Krok 4 – Investovaní do ETF
Když se druhý den po směně měny Vidlák přihlásil na web Fio pro obchodování s cennými papíry (nazývají to e-Broker), našel zde již zakoupená EURa. Jako první se musel Vidlák rozhodnout, jaké ETF koupí. Na první pohled to je složitá otázka, v nabídce má Fio 860 různých ETF. Vidlák se na základě rad odborníků na pasivní investování (např. Rozbité prasátko) rozhodl jako základ pro své důchodové investice použít ETF, které je navázáno na celosvětový akciový index MSCI World.
Takové ETF našel jedno: iShares MSCI ACWI Index Fund (značka ACWI, číslo ISIN IE00B6R52259). Zadal číslo do vyhledávání ve Fio e-Broker a zjistil, že aktuální hodnota jednoho ETF je 87,12 EUR. Protože měl v eurech celkem 1979,04, snadno si dopočítal, kolik celých ETF si může koupit. Vydělil 1979,04/87,12 a vyšlo mu 22,7 a toto číslo zaokrouhlil dolů na celé kusy – 22. Zbytek peněz bude použit na poplatek za nákup (9,95 EUR) a nespotřebovaná část zůstane Vidlákovi na příště.
Když si Vidlák spočítal počet ETF, která může nakoupit za své peníze, zadal pokyn k nákupu. Dělal to u Fio banky poprvé, a tak to bylo trochu obtížné. Až to bude dělat podruhé, už to bude jednodušší. Tak je to ale v životě se vším.
Krok 5 – Čekání na uzavření obchodu
Když Vidlák zadal pokyn k nákupu, již jenom čekal, zda se na burze najde někdo, kdo mu za jeho maximální stanovenou hodnotu prodá svoje ETF. Pokud by to Vidlák přehnal a stanovil by maximální hodnotu příliš nízkou a nikdo by mu za tuto cenu nechtěl ETF prodat, nic by se nestalo. Za neuskutečněné pokyny se žádný poplatek neplatí a Vidlák by druhý den zopakoval postup a maximální cenu by nastavil trochu jinak.
Vidlák ale nic takového podruhé dělat nemusel, protože jeho pokyn burza uspokojila a když se později odpoledne do e-Brokera přihlásil, již měl ETF nekoupena. Vidlák tak má základ svého DIPového portfolia na důchod. Díky správnému výběru DIPu nebude Vidlák v dalších letech platit poskytovateli DIPu žádné poplatky z nakoupených ETF. Roční nákladovost samotného ETF (u zvoleného ETF je rovna 0,2 %) je zohledněna již v ceně ETF a tak není nikde vidět, nic se Vidlákovi z obchodního účtu odečítat nebude.
Pouze pokud se Vidlák rozhodne další rok opět využít Fio DIP pro daňové odpočty, zaplatí poplatek z investované částky. A třeba příští rok banka sníží poplatek 9,95 EUR na polovinu. Třeba Air Bank účtuje při nákupu ETF pouze 5 EUR.
Tip na příspěvek zaměstnavatele
Pokud by Vidlák měl možnost příspěvku zaměstnavatele (zvýhodnění až do 50 000 Kč ročně), nechal by si ho poslat tako do Fio banky (zaměstnavatel posílá na speciální účet a variabilním symbolem je číslo obchodního účtu jeho zaměstnance). Vidlák by na obchodním účtu viděl svoje i zaměstnavatelovi peníze společně a mohl by je dohromady použít k nákupu vybraného ETF. Tím by fixní poplatek 9,95 EUR byl vůči celkové investici ještě mnohem menší a DIP by tak byl ještě výhodnější.
Nízké poplatky jsou základ
Proč Vidlák věnoval tolik času nalezení optimálního DIPu a investování s nejnižšími poplatky? Protože jde o jeho peníze. Vybraný DIP za dvacet let z investovaných 50 tisíc přinese při hrubém výnosu 6 % a při zohlednění všech poplatků (za směnu u RoklenFx, za nákup u Fio a při nákladovosti ETF 0,2 %) celkem 152 918 Kč. To je trojnásobek dnešní investice!
Pokud by si ale Vidlák vybral DIP, který účtuje dodatečný správcovský poplatek 2 % a počáteční poplatek 5 %, pak by za 20 let měl zhodnoceno pouze na dvojnásobek investice: 100 148 Kč. Mít a nemít o třetinu více peněz v penzi je opravdu rozdíl a stojí za to naučit se kupovat ETF u společností s nízkými poplatky.
Na tomto příkladu je dobře vidět, proč bohatí lidé vždy hlídají náklady a poplatky, které musí platit. Pouze pokud jsou poplatky nízké (nejlépe nulové), investované peníze díky složenému úročení přinesou vysoké zhodnocení. Naopak pokud by Vidlák vsadil na investiční produkt s vysokými poplatky nebo dokonce i s nebezpečným předplaceným poplatkem, do důchodu by odcházel mnohem chudší.