Článek
František Veverka, rolník z Rybitví u Pardubic, se narodil 3. března 1799. Ve svých 23 letech převzal grunt a oženil se s Magdalenou Acksteinovou z Dříče. K jejich svatebnímu dni se traduje úsměvná historka, když nastávající ženich zapomněl doma vrchnostenské povolení ke svatbě a málem ji zmeškal. „Uháněl pro něj domů na strakaté kobyle“, zatímco svatebčané trpělivě čekali. Byl mezi nimi i místní regenschori, učitel Dominik Škroup, otec pozdějšího skladatele naší hymny Kde domov můj.
František, pro sousedy podivín (říkali mu Vtipohlavec), byl technicky velice nadaným a řemeslně zručným člověkem. Pustil se třeba i do opravy nástěnných hodin, nebo si vyrobil mechanickou řezačku slámy, další domácí nářadí nevyjímaje; taktéž je mu přisuzován vynález fukaru. Proto ani příliš nepřekvapuje, že bádal i nad ulehčením fyzicky namáhavé práce s pluhem (nosil se zavěšený na popruhu přes rameno). Po pár letech vlastního zkoušení a vymýšlení započal se svým bratrancem, kovářem Václavem Veverkou, testovat své nápady s radlicí metodou pokus-omyl.
Nedařilo se však podle jejich představ, a tak: „František neopustil od své myšlenky a hleděl dřevo jiné přizpůsobiti a radlici na způsob hoblíku zříditi. Vzal pluhovou radlici, nechal ji useknouti a naostřiti tak, aby jako železo hoblíku zem zhoblovala.“ Tříletá spolupráce bratranců nakonec přece jen přinesla kýžené ovoce. V poslední verzi dali radlici typicky prohnutý tvar, takže mohla současně krájet, drobit a obracet půdu. První úspěšný pokus se konal v roce 1827 v Rybitví; v místě dnes stojí malý památník.
Bratranci Veverkovi coby prostí venkovští lidé bohužel nedokázali ve svém vynálezu odhalit mimořádný potenciál. Vlastně své ruchadlo – ostatními lidmi trefně nazývané „veverče“ – za nějaký převratný vynález vůbec nepovažovali. Ba co víc: dokonce jeho konstrukci dávali volně k dispozici každému, kdo o ni projevil zájem. Nabídnuté příležitosti se tak logicky chopili jiní.
Tím prvním byl hospodářský úředník s německými kořeny Jan Kainz z Choltic, který si u kováře Jana Pechmana nechal vyrobit hned několik přesných kopií jejich ruchadla a jeden exemplář v roce 1832 poslal na hospodářskou výstavu do Prahy s vlastním označením Kainzpflug (Kainzův pluh) jako svůj vynález. Uznání autorství se později stalo předmětem dlouholetého sporu se silným národnostním podtextem. Vynález byl právoplatným majitelům úředně připsán teprve v lednu 1883, dávno po jejich smrti.
A jak bratranci Veverkovi vlastně dožili?
Františkovi v roce 1838 zemřela manželka na souchotiny (v 36 letech) a zůstaly mu tři děti. Oženil se znovu, ale jeho druhá žena Anna Pernerová z Lohenic k hospodářství nijak zvlášť nepřilnula a začaly jim narůstat dluhy. Přestože prodal část polností a majetek zmenšil asi na polovinu, v roce 1844 už byl nucen prodat celý statek a s manželkou se přestěhoval do Břehů u Přelouče. Tam koupil chalupu, ta však po třech letech vyhořela a nedotčená požárem zůstala jen stodola, v níž přechodně i žili. Na opravu chalupy neměl sil ani peněz a záhy se tak s rodinou přestěhoval do podnájmu v malém domku (bývalá katovna a pohodnice) v Přelouči, kde rok na to, 12. února 1849, zemřel v 50 letech. Na místním hřbitově je i pochován.
Václav Veverka se narodil 13. dubna 1796 v Rybitví v rodině chalupníka. V roce 1822 dosáhl plnoletosti a po otci převzal zadlužené hospodářství i s kovárnou; kovařina však rodinu neuživila a hlavním zdrojem obživy zůstalo hospodaření na poli. Jeho manželka zemřela v roce 1833 týden po porodu posledního syna (celkem měli osm dětí), a to v pouhých 28 letech. Čtyři roky poté Václav prodal kovárnu i chalupu a odstěhoval se do Bukoviny, kde se podruhé oženil. Ke kovářskému řemeslu se již nevrátil, vedl se ženou jen menší hospodářství. Příliš dobře se jim ale nevedlo a dál žili v chudobě. Navíc jim vyhořela chalupa a on dostal zápal plic, na nějž zemřel 23. února 1849 (tedy pouhé dva týdny po skonu bratrance Františka) ve věku nedožitých 53 let. Je pochován na hřbitově ve Dřítči.
V září 1883 byl bratrancům Veverkovým v Pardubicích odhalen pomník v rámci velké národní slavnosti, na kterou přijelo asi 30 tisíc návštěvníků z celých Čech i Moravy a na níž promluvil politik a vlastenec František Ladislav Rieger. Na počest odhalení pomníku instaloval „český Edison“ František Křižík v Pardubicích, jako prvním venkovském městě v Čechách, elektrické osvětlení obloukovými lampami.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratranci_Veverkov%C3%A9
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1290-frantisek-veverka
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1289-vaclav-veverka
https://www.payne.cz/3×S43787/VeverkaFrantisek.htm
