Článek
Ten plán zněl bláznivě od samého počátku, tím více v politicky vyostřených 80. letech 20. století. S jednomotorovým letadlem doletět ze Západního Německa až do hlavního města SSSR Moskvy a vytvořit tak „mírový most mezi Východem a Západem“. Co k tomu dodat?
Sled bizarních událostí se dal do pohybu 13. května 1987 v Hamburku, kde si sotva 19letý Mathias Rust, coby pilot-začátečník (s pouhými 50 nalétanými hodinami), vypůjčil malý stroj Cessna 172, přidáním palivových nádrží upravený pro dálkové lety. Zamýšlenou okružní trasu nad Skandinávií směroval přes Shetlandy a Faerské ostrovy do islandského Reykjavíku a pak přes norský Bergen do Finska, kde 25. května přistál na helsinském letišti. Tři dny nato, po doplnění paliva, odstartoval a jako cíl udal Stockholm. Nad mořem však změnil kurs a vletěl přímo do sovětského vzdušného prostoru.
Víc štěstí než rozumu
Rustův „výlet“ samozřejmě ihned zaznamenala sovětská protivzdušná obrana a její jednotky byly uvedeny do stavu pohotovosti. Nejprve k Cessně vzlétly dvě stíhačky MiG-23, přičemž podle hlášení pilotů malý letoun připomínal sovětský sportovní Jak-12, a proto piloti nedostali povolení k palbě. Pak se ještě několikrát sovětské stíhačky pokoušely o navázání kontaktu s pomalu a nízko letící Cessnou, ale bezvýsledně (to Rust dávno letěl s vypnutým komunikačním zařízením). Dokonce jej mylně považovali za spřátelené letadlo a v jednu chvíli si ho spletli se záchranářským vrtulníkem. Kombinací všemožných náhod (a možná i pod vlivem fatálního sovětského selhání při sestřelení civilního jihokorejského letadla nad Sachalinem s 269 osobami na palubě v září 1983) proletěl německý mladík nakonec až do Moskvy. Tam pak přistál – po několika přeletech Kremlu a Rudého náměstí – na Velkém Moskvoreckém mostě poblíž chrámu Vasila Blaženého a za užaslých pohledů přítomných vystoupil z kabiny, dávaje pobaveným Moskvanům celé 2 (!) hodiny rozhovory a autogramy, než byl zatčen tajnou policií.
Rust byl v září 1987 odsouzen ke čtyřem letům nucených prací za výtržnictví, hrubé porušení pravidel mezinárodního leteckého práva a narušení sovětské hranice. Žádost o milost mu byla zamítnuta, do pracovního tábora však nikdy nenastoupil a zůstal v moskevské věznici Lefortovo. Zatímco se v Německé spolkové republice jeho rodiče snažili na story něco vydělat (exkluzivní práva odkoupil prestižní německý týdeník Stern za 100 tisíc marek), němečtí politici jednali o jeho propuštění z vězení. To se jim nakonec podařilo, takže v říjnu 1988 přistál předčasně propuštěný a ze SSSR vyhoštěný Mathias Rust za velké mediální pozornosti na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem.
A padaly hlavy…
V rozhovoru pro BBC později uvedl, že chtěl vytvořit „imaginární most“ k Východu a že cílem jeho letu bylo snížit napětí a podezřívavost mezi oběma stranami studené války. Tak či onak, pro sovětské ozbrojené síly byla celá událost mimořádně trapná a ostudná (mimochodem velmi kuriózně vyznívá fakt, že Sověti právě v den Rustova přistání slavili Den pohraničních vojsk). Nicméně sovětský vůdce Michail Gorbačov obratně využil příležitosti a zbavil se nepohodlných konzervativních kádrů: odvolán byl ministr obrany, velitel protivzdušné obrany a na 2 000 důstojníků. Incident také snížil u veřejnosti prestiž sovětské armády, čímž napomohl ukončení studené války.
Západoněmečtí novináři Mathiase Rusta vylíčili jako psychicky labilního, nezkušeného a svým způsobem nebezpečného – a jeho další život ukázal, že se vůbec nemýlili. V roce 1989 nastoupil civilní službu v jedné hamburské nemocnici, kde nožem pobodal zdravotní sestru, která s ním odmítla jít na kafe. Za pokus o zabití byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody, ale po pěti měsících by propuštěn. Pak se neúspěšně pokoušel obchodovat v Rusku s obuví, konvertoval k hinduismu a oženil se s dcerou bombajského obchodníka s čajem. V roce 2001 byl usvědčen z krádeže kašmírového svetru, o čtyři roky později byl vyšetřován pro podvody a za další krádeže. Už jako dvakrát rozvedený se také živil jako profesionální hráč pokeru a stal se analytikem v curyšské investiční bance.
Dnes již legendární Cessna se v říjnu 1987 vrátila po vlastní ose z Moskvy do Západního Německa, na počátku 90. let byla prodána do Japonska a v roce 2008 zpátky do Německa. Od května 2009 je umístěna ve vstupní hale technického muzea Deutsches Technikmuseum v Berlíně.
