Četli jsme v 8. třídě erotickou povídku z Dekameronu, je to příliš brzy?

Vedl jsem tento týden velmi zajímavý rozhovor s jedním mladíkem z naší rodiny. Chodí do osmé třídy. A stejně jako já přibližně před pětadvaceti lety, i on se ve škole setkal s jedním známým literárním dílem. Eroticky laděný Dekameron, který vznikl z pera slavného italského básníka a novelisty Giovanniho Boccaccia, pochopitelně zaujal v mladém věku nás oba. Dnes s poměrně velkým časovým odstupem si ale kladu otázku, zda jsme byli tenkrát na tak silně eroticky zaměřenou povídku připraveni? A jak jsou na ni připraveni dnešní „děti“ ve věku třinácti, čtrnácti let?

Ve slavném díle italského autora je k nalezení celkem sto příběhů. Hlavní roli v jednom z nich sehraje podkoní, který se zamiluje do královny Teodelindy. Tato láska ale nemá žádnou naději, protože je královna vdaná a podkoní je člověk nízkého původu. Rozhodne se tak v beznaději zemřít. Ještě předtím se ale pokusí vymyslet plán, jak s královnou „ležet“. Vzhledem k tomu, že má podobně urostlou postavu jako král, rozhodne se za něj jednu noc vydávat.

Několikrát se tedy tajně ukryje na chodbě mezi královou a královninou komnatou. A pozoruje. Všimne si, že král chodí vždy na nějaký čas v noci za královnou. Poradovat se. V plášti. V jedné ruce pochodeň a v druhé hůlku, kterou vždy jemně udeří na dveře. Rozespalá komorná vždy otevře, pochodeň vezme a král za tmy a bez mluvení navštíví svou královnu. Poté odchází.

Tady malý exkurz do mozku třináctiletého člověka. Ze svých vzpomínek i z rozhovoru se zmíněným mladíkem z naší rodiny musím uznat, že právě touha po něčem zakázaném je něco, co přitahuje pozornost. Speciálně v tomto věku. V našem příběhu si navíc jako čtenář podvědomě přejete být právě na místě onoho podkoního. Prožívat jeho cestu, dobrodružství, prokázat odvahu. Buď zemřete, nebo si splníte svůj sen.

Dodnes si pamatuji, jak mi tenkrát při vyústění tohoto příběhu bušilo srdce. Podkonímu se totiž celý plán povedl zrealizovat a opravdu vniknul do královniny komnaty. „Beze slova vešel za záclonu, odložil plášť a vstoupil do lože, v němž spala královna. Toužebně ji vzal do náručí a dělaje, že je rozezlený (neboť věděl, že když je král rozezlený, nechce nic slyšet), poznal královnu několikrát tělesně, aniž při tom on a ona promluvili slovo.“ (s. 172)

Celý příběh pak končí dobře, pokud jsme fandové podkoního. Král sice ve stejnou noc navštíví královnu a dojde mu, že ho někdo „předběhl“. Dokonce obejde celé spící služebnictvo a podle silně bušícího srdce jednoho z podkoních zjistí, že právě našel toho, koho hledal. Celou situaci chce ale vyřešit až ráno, tak tomuto mladíkovi jen v onen okamžik ustřihne pramen vlasů, aby ho ráno mohl identifikovat. Mladík ale po odchodu krále udělá to stejné všem ostatním, takže není ráno zřejmé, kdo je viník. A tak je celý prohřešek takzvaně zameten pod koberec.

Celý příběh je navíc napsán poměrně stručně a bez zbytečného popisování detailů. Ono vlastně nejerotičtější slovo v celé povídce je „ležet“. I to je něco, co může sexuálně nezkušeného člověka velmi přitahovat, protože je tím podporována jeho fantazie. A ta je obzvláště v náctiletém člověku opravdu velmi bohatá.

Dekameron přesto nepatří do seznamu povinné četby na základní škole. Alespoň tedy soudě dle mého rozhovoru s některými učiteli. Přesto ale někteří z nich studentům tyto povídky předkládají a možná nevědomě v nich probouzí a podporují erotické přemýšlení. Je dítě ve třinácti letech připraveno něco takového číst? Je díky sexuální revoluci rozdíl mezi třináctiletými v devadesátých letech a v roce 2024? Měli bychom četbu podobně eroticky laděných textů posunout až na střední školu, nebo už je naopak osmá třída na základní škole moc pozdě?

Zdroj: Dekameron, Giovanni Boccaccio. Státní nakladatelství krásné literatury a umění (Praha, 1965).