Článek
Mám ke stáří úctu. Odjakživa. Se staršími lidmi se setkávám denně a rád. Přesto mám odvahu k tomu, abych svým rodičům a někdy i prarodičům v rámci širší rodiny nastavil zrcadlo, a dovzdělal je v některých oblastech, ve kterých z mého pohledu jejich generace často pokulhává.
Nesouhlasím s tím, že kdokoliv je starší padesáti let, nabyl takovou moudrost, že už by se svým životem neměl nic dělat a druhými by měl být už jen tolerován. V žádném případě. Níže proto sdílím několik oblastí, ve kterých se svými rodiči a prarodiči nejvíce bojuji, a které mohou být, věřím, inspirativní i pro všechny ostatní.
Vytáhněte peníze zpoza polštáře
První oblastí je finanční gramotnost. Vypozoroval jsem, že nejbezpečněji se rodiče cítí s penězi pod polštářem. A tak jsem jim musel vysvětlit, o kolik peněz tím přichází. Jen inflace od ledna 2020 do ledna 2024 jim ukrojila z úspor 32,8%. Naučil jsem je tedy ukládat peníze někam, kde na hodnotě ztrácí méně než pod polštářem, nebo kde dokonce něco málo „vydělají“. Začali tak důvěřovat bankám a jejich spořícím účtům. Bylo třeba jim ale vysvětlit, že vklady u bank jsou ze 100% pojištěny do 100 000 euro, a nemusí se tedy bát, že o ně přijdou. Stejně tak o své peníze nepřišli ani lidé, kteří ve zkrachovalé Sberbank měli úložky právě do hodnoty cca 2,5 milionu korun.
Přesto je stále takových „polštářových“ lidí celá řada. Tím polštářových myslím i ty, kteří mají peníze v bance, ale nikoliv na spořícím, ale na běžném účtu, kde se standardně zhodnocení rovná nule. Tedy stejný efekt, jako by byly pod polštářem v ložnici. Na běžných účtech v Česku je dle informací z podcastu Ve vatě dokonce 1,4 bilionu korun. Neuvěřitelné.
Myslete kriticky a konzultujte témata s někým věrohodným
Můj druhý apel je pak na kritické myšlení. Tomu je třeba se bez přestání učit, jde totiž nejen o finanční bezpečnost. Tady je několik příkladů z vlastní rodiny. Moje vlastní maminka v minulém měsíci kývla na schůzku s člověkem, který jí volal ohledně kontroly současných pojistných smluv. Žádné přitom uzavřené nemá. Očividně šlo tedy o podvodníka. Moji prarodiče zase dostávají velkou spoustu emailů o různých politicích. A musím přiznat, že velmi silně ovlivňují právě jejich politické preference. Bohužel. Bohužel píšu proto, protože si už tyto e-maily od nich nechávám přeposílat. A všechny mají společný jmenovatel – žádný zdroj, překrucování dat, strašení, nepodložené pomluvy. Poslední odstrašující případ byl pak jiný člen naší rodiny, který naletěl na informaci o smrti Jana Pirka (článek si můžete přečíst níže).
A tak mou radou nejen pro mé rodiče a prarodiče je nad vším kriticky přemýšlet. Pokud si nejsou jistí, naučil jsem je, že se mají poradit s někým věrohodným. Dnes pro ně tuto roli plním já, vždy mi volají. Může to být ale kdokoliv jiný, kdo má předpoklady k tomu vyhodnotit zprávy a okolnosti co nejobjektivněji.
Nenadávejte tiše pod vousy
Čas od času zaujmou mou pozornost na internetu články, které se týkají kritiky chování mladých z pohledu těch starších. Často zmiňované téma je i chování v MHD. To využívá denně k cestování i babička mojí ženy. A slyšíme od ní opravdu desítky příběhů ročně, kdy měl mladý člověk vedle sebe na sedačce batoh a nepustil ji sednout, nebo jí někdo zasednul místo, takže musela jet v autobuse pozadu.
„Babi, tak to těm mladým lidem řekni. Oni to neví. Od koho jiného se to mají dozvědět než od tebe?“ Je to běh na dlouhou trať, ale babička se to učí velmi dobře. Mladí lidi nejsou tak nevychování, jak se může zdát. Ale někdy jim je zkrátka třeba pomoct anebo vysvětlit, že vám třeba otékají nohy, když stojíte několik minut bez hnutí. A nemusí jít jen o MHD, ale o veškerý kontakt, který s mladými naši milí starší mají. Celé je to jen o zpětné vazbě.
Udělejte si z IT novou výzvu
Toto je poslední oblast, ve které jsou někteří starší lidé objektivně znevýhodnění. Je třeba s tím ale o to víc bojovat, a věnovat práci s technologiemi více času a úsilí. Často o tom s vlastními rodiči mluvím, protože nechápou, proč by se měli překonávat a začít v obchodě platit mobilem, využívat internet mnohem více než dodnes, platby uskutečňovat z mobilní banky, a ne fyzicky z pobočky atp. Osobně totiž vnímám, že pokud nepůjdou „rozumně“ s dobou, propast mezi nimi a námi mladšími se bude víc a víc prohlubovat. Navíc pokud nebudou rozumět světu jako takovému, určitě jim na něm nebude dobře, což si nikdo z nás nepřeje. A tak malé krůčky v IT oblasti jsou něčím, co by mělo být v jejich životě přítomné. V tomto mě zaujal T-mobile, který právě s projektem Digitální senior apeluje na důležitost vzdělání pro starší, aby nebyli vyřazeni z běžného života.
Končit chci ale apelem na úplně někoho jiného. Na mladší generaci. Pokud chcete se svými rodiči nebo prarodiči mluvit o podobných tématech, je třeba být trpělivý a laskavý. Jemně nabádat a poukazovat na novinky. Opakovaně. Vytrvale. S vysvětlením, přirovnáním a co nejsrozumitelněji. A to s oboustrannou úctou. Mám za to, že je to totiž jediný způsob, jak může tato vzájemná komunikace fungovat tak, aby z ní ve finále profitovali všichni zúčastnění.
Zdroje: csu.gov.cz, cnb.cz, idnes.cz, seznamzpravy.cz, osf.cz, denikn.cz, digitalnisenior.cz