Článek
Je pravdou, že člověk může něco takového, jako je problematika sebepoškozování nechtěně nebo podvědomě přecházet a vnímat jako něco, co se ho netýká, něco, co je výmyslem dnešní zvrácené doby a jako něco, čemu nepřikládá větší váhu, právě na základě těchto a jiných okolností podobného charakteru. Ať už jsou důvody k přecházení nebo nevnímání této problematiky jakékoli, nejsou v kontextu sebepoškozování v pravém smyslu slova relevantní, neboť se jedná o velmi rozšířenou a potenciálně opravdu velmi závažnou věc.
Odhoďme teď tedy veškeré předsudky, které ohledně tohoto tématu máme a podívejme se na něj z trochu jiného úhlu pohledu. Z takového, který nás dokáže postavit do velmi nepříjemné situace, která může ale bohužel potkat každého z nás nehledě na věk, ačkoli je pravdou, že s počínáním podobným sebepoškozování se setkávají hlavně dospívající lidé staršího školního věku, nejvíce ohroženou skupinou jsou totiž dospívající ve věku 13 až 18 let, kteří jsou podobnému počínání velmi náchylní, vzhledem ke svému mladému věku a zcela pochopitelně nízkým zkušenostem se zvládáním stresových situací, které se zkrátka neměli, kde naučit. Dnešní doba, její problémy a problémy mladých lidí se ale na věk neptají a přicházejí někdy tak intenzivně, že si dospívající neví rady s tím, jak takovouto situaci vyřešit. Pak u mnohých z nich přichází na řadu něco, čemu říkáme sebepoškozování.
Co to tedy je?
Obecně odlišuji dva druhy sebepoškozování. Tím možná méně významným, ale přesto velmi nebezpečným v mnoha ohledech je sebepoškozování, které by se dalo nazvat jako „volání po pozornosti“. Mé pojmenování tohoto druhu může být pro mnohé asi nic překvapující, pojďme si tedy popsat, co pod ním mám na mysli.
Jako první druh sebepoškozování bych označil takové počínání, které je založené na potřebě vymezit se vůči okolí, vůči rodině, vůči okolnímu světu, nebo může být naopak snahou o zapadnutí do určité společenské skupiny. Obojí se ale pojí s nedostatkem pozornosti od ostatních, nebo s neporozuměním od ostatních lidí. V případě, že se jedná o tento typ sebepoškozování, je důležité o tom s daným člověkem mluvit, nenechat ho v tom, ale vysvětlit mu, že k získání pozornosti lze využít jiných, mnohem bezpečnějších a účinnějších prostředků, jako například kontaktu s více lidmi, přátelštějšího přístupu, který se pojí se změnou pohledu na své okolí u daného jedince, která nemusí být jednoduchá, ale rozhodně může být reálná. Takovýmto jedincům zkrátka stačí možná více pozornosti, integrace mezi ostatní a omezení možných pocitů osamělosti nebo naštvání na okolí. Jakkoli to zní náročně, je to povětšinou možné. A pokud by nebylo, je i v tomto případě úplně v pořádku vyhledat pomoc odborníka v podobě školního psychologa, nebo soukromého terapeuta. Nejedná se o nic, za co by se měl člověk snad stydět a tak by to mělo být i všem jedincům, kteří se potýkají se sebepoškozováním, ale i jinými, zdraví ohrožujícími praktikami, prezentováno.
Potom je zde ale druhý a dle mého názoru více závažnější druh sebepoškozování. Jedná se o takový případ, kdy je jedinec opravdu psychicky velmi vyčerpaný a obklopený starostmi, problémy, toxickým prostředím, předsudky a vším, co člověku dokáže, byť jen trochu, ubližovat na duši. Dospělý člověk si možná řekne, že se nejedná o nic nezvládnutelného, že takovéto problémy člověka potkávají běžně a často u něj dojde k nepochopení a následnému ignorování počínání podobného sebepoškozování. Tento přístup je podle mě sice pochopitelný, ale rozhodně ne správný. Mladí lidé, kteří mohou mít slabší povahu a mohou být náchylnější k přijímání věcí velmi osobně, si ale nemusí najít správný přístup k řešení těchto svých problémů. Nedostatečná vyspělost v řešení problémů a zvládání vlastních emocí, podpořená jednáním ve stresu tak může mladého člověka dovést právě k myšlenkám na sebepoškozování, které se velmi jednoduše mění v realitu, neboť nejsou nijak náročné na provedení. Využívá se k tomu různých způsobů od drásání kůže, přes píchání kružítkem, až po časté řezání žiletkou. Lidé jsou v těchto technikách velmi vynalézaví a je pravdou, že prostředky k jejich provádění nejsou nijak nedostupné, ba co hůře, jedná se o zcela běžné věci, se kterými se stakáváe každý. Tato věc je tedy velmi jednoduše proveditelná a navíc velmi návyková. Po aktu sebepoškozování se totiž vyplavují v těle endorfiny, tedy hormony, které přinášejí uvolnění, ale hlavně tvoří závislosti. Proto se i na něčem tak hrozném, jako je ubližování sobě samému dá vytvořit závislost, jde o čistou biologii. Tento pohled nám může pomoci pochopit, proč mladí lidé mohou takto nepěkné věci sami sobě způsobovat, ačkoli to působí jako iracionální. Jak ale všichni víme, závislosti nejsou racionální a tento případ není ani náhodou výjimkou.
Pokud jste rodič
Co ale dělat, pokud se s tímto druhem sebepoškozování setkáte u svého vlastního dítěte? Pokud jste rodič, je vaší povinností se o to zajímat a začít to adekvátně řešit. Vy máte tu největší moc pomoci svému dítěti, vy máte tu největší možnost vysvobodit ho z jeho trápení a to prostřednictvím otevřených a empatických rozhovorů na toto téma s velkou dávkou klidu a respektu, nebo nejlépe vyhledáním odborné pomoci v podobě psychologa nebo terapeuta. Ten má totiž vzdělání na řešení takovýchto situací a dokáže vašemu dítěti reálně pomoci, je to jedna z nejlepších možností. Pro více informací o tom, jak k takovému problému přistupovat lze vyhledat na internetu mnohé články na toto téma, které vám mohou pomoci a ujistit vás o tom, co je správné řešení tohoto problému.
Pokud jste tedy rodič, osobně vás žádám, abyste si všímal vašeho dítěte a jeho počínání a pokud byste jakkoli zaznamenal, nebo pokud by se vám vaše ratolest s něčím takovým svěřila, rozhodně to neberte na lehkou váhu. Snažte se vytvořit si patřičný nadhled nad situací a zkuste se na ní podívat co nejvíce objektivně. Vy znáte své dítě nejlépe a měli byste poznat, že se s ním děje něco, co není v pořádku. Nepodceňujte tedy prosím žádný náznak něčeho takového a pokud vypozorujete cokoliv špatného, co by mohlo potenciálně značit sklony k sebepoškozování, rozhodně tomu věnujte pozornost a snažte se svému dítěti pomoci co nejlépe, jak jen to půjde. Vy máte tu moc, vy jste ten, kdo může reálně s takovouto věcí něco udělat, nepodceňujte to, dokud je ještě čas.
Pokud jste přítel
Ale co dělat, pokud se naskytnete v pozici, kdy se vám svěří, nebo kdy zpozorujete něco takového u vašeho blízkého kamaráda? Člověk má v tuto chvíli tendenci myslet si, že musí daný problém vyřešit a často se začne aktivně snažit o něco takového. Může to vyjít a stojí za to to zkusit, ale člověk může velmi rychle narazit. To proto, že zjistí, že jeho kamarád všechny jeho návrhy již dávno vyzkoušel nebo zvážil, ale nevidí je jako možné východisko. Některé situace mohou být opravdu těžké na zvládnutí a pokud poškozený člověk nemá oporu třeba ve vlastní rodině, jen velmi těžko se shání nějaká opravdová pomoc, obzvláště pokud není ani jeden ze zúčastněných plnoletý.
Co když vážně cítíte beznaděj a máte pocit, že jste zkusili vše a že nemůžete nijak opravdově pomoci? V tuto chvíli je důležité, jakkoli těžké to je, přiznat si, že na vás to celé nestojí. Konečná změna musí nastat u daného člověka jako takového a opravdu pomoci mu může jen odborník. Co ale zbývá vám v tuto chvíli? Co dělat, když cítíte tuto beznaděj? To nejlepší je, být tu pro daného člověka. Pokud vám na něm záleží, zkuste tu pro něj zkrátka být, zažívat s ním pěkné chvíle a dávat mu důvod k radosti a odpoutání se od špatných myšlenek. Dejte mu poznat, že svět je krásný a je o momentech, které si člověk užívá. Že to není o starostech, které nás každého potkávají, ale že svět je mnohem více. Ukažte jim, že jejich problémy je nemusí definovat a nemusí jim tolik zabírat mysl. Pomožte jim dát patřičný nadhled nad situací, nebo tu pro ně zkrátka buďte, protože to je mnohdy to nejvíc, co pro ně můžete udělat.
Má motivace k napsání článku
Závěrem bych chtěl říci, že k napsání článku mě přiměla vlastní zkušenost, kdy jsem se s podobným jednáním setkal u velmi blízké osoby. Reflexivně jsem se snažil aktivně pomoci, jak jen to šlo, ale bezvýsledně. Musel jsem pochopit, že tento problém je opravdu velmi komplexní a nelze si dávat za vinu to, že s ním z pozice blízkého přítele nemohu „nic“ udělat. To ale není zase úplně pravda. Jako nejlepší možné východisko se mi po dlouhém a rozsáhlém přemýšlení ukázalo zkrátka to, že je nejlepší dávat danému člověku důvody k radosti. Pokud se vám to podaří, pomůžete tím nejen jemu, ale i sobě, protože s ním budete moci zažívat příjemné chvíle a zároveň se alespoň částečně zbavíte toho pocitu bezmoci, který vás v danou situaci tíží. Není to o tom, že byste s ním sdíleli své aktivity a čas na základě tohoto jednoho problému, to také není zcela správné řešení. Je důležité člověka s tímto a podobnými problémy zkrátka přijmout, protože za ně vážně nemůže, a být tu pro něj, dávat mu důvod, proč se radovat a odprostit se od svých problémů a jejich řešení takovýmto způsobem.
Chtěl bych také apelovat na rodiče, kteří podceňují nebo nepřikládají velkou váhu problémům svých dětí. Takové jednání je totiž dlouhodobě neudržitelné. To, že problém přehlížíme, neznamená, že tu není. Podle statistik se se sebepoškozováním setkává až každý pátý dospívající člověk. Nemůže to být zrovna vaše dítě, když na průměrnou školní třídu takovýchto dětí vychází pět?
Pokud jste snad někdo, kdo sám zažívá sebepoškozování a řeší tímto způsobem své problémy, prosím, zamyslete se nad tím, že to opravdu není vhodné řešení problémů, ale jen velmi nebezpečné utíkání před nimi, které nemá jednoduchého konce a žádný z nich reálně neřeší. Naprosto rozumím tomu, jak těžké to ve skutečnosti je, ale zkuste prosím všechny možnosti, které máte. Zeptejte se všech, komu důvěřujete, úplně kohokoli, ke komu máte důvěru. Lidem na vás opravdu záleží, i když si to třeba nemyslíte a nevidíte to tak. Věřte mi. Každý má nárok na klidný a spokojený život bez toho, aby se potýkal s přílišným stresem a musel ho řešit takovýmto způsobem. Udělejte s tím něco, prosím, vy za to vážně stojíte!
Závěrem
A úplně na závěr, s největší pravděpodobností jste člověk, kterého se nic takového přímo netýká. To ale neznamená, že byste měli tyto problémy bagatelizovat, nebo z nich, ač nechtěně, dělat nějaké společenské tabu. Tím totiž problém sebepoškozování nezmizí, jenom bude těžší pro lidi, kteří se s tím musejí vypořádávat. Nikdy nevíte, kdy se s něčím podobným můžete setkat vy, často se totiž problém sebepoškozování skrývá za usměvavou mladou slečnou, nebo příjemně působícím chlapcem. Tento problém si totiž nevybírá, za kým přijde. Prosím, buďte přítomní a připravení na to, že se s něčím podobným můžete opravdu setkat i vy. Myslete na to prosím, až o problematice sebepoškozování příště uslyšíte.
Nakonec bych chtěl říct, že jsme to my všichni a stejně tak jako já i vy, kdo můžeme tento svět udělat lepším místem a předejít tak nejen tomuto, ale i ostatním společenským problémům. Buďte tu pro své okolí a ono tu zase bude pro vás, tak by to totiž mělo fungovat.
Zdroje:
https://www.denik.cz/zdravi/sebeposkozovani-deti-mladez.html
https://psychologie.cz/poradna/kamaradka-se-reze/
https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/sebeposkozovani-deti-teenageri-madistvi-psychika-agrese-uleva-porucha.A241120_160048_ona-vztahy_taj
https://denikn.cz/1483679/sebeposkozovani-je-nakazlive-a-tyka-se-uz-i-osmiletych-deti-zakazy-nefunguji-rika-terapeutka/
