Článek
V posledních týdnech jsme svědky nebezpečného trendu, který pod pláštíkem modernizace a boje za práva občanů skrývá systematické posilování vlivu centra na úkor regionů, odbornosti a nezávislosti. Současná vládní koalice rozjela legislativní ofenzivu, jejímž cílem není nic menšího než oslabení nezávislých pilířů demokracie. Pokud tyto kroky projdou v navržené podobě, dojde k zásadnímu narušení rovnováhy moci, na které náš stát po desetiletí stojí.
Prvním varovným signálem je radikální proměna služebního zákona. Vláda se rozhodla nahradit dosavadní ochranu státních úředníků novou normou, která je de facto podřizuje politickému vedení. Premiér Andrej Babiš k tomu prohlásil, že zákon z roku 2014 se „nepovedl“, a ministr spravedlnosti Jeroným Tejc doplňuje, že cílem je „urychlit přijímání a odchody ze státní správy“. Ve skutečnosti však možnost propustit odborníka na základě dvou subjektivních hodnocení v rozmezí pouhých dvaceti dnů není nástrojem k efektivitě, ale bičem na nepohodlné názory. Namísto stabilní a profesionální státní správy si ministři budují servisní organizaci loajálních kádrů.
Tento proces „čištění“ úřadů jde ruku v ruce s novou verzí stavebního zákona. Ten počítá se vznikem centrální státní stavební správy pod novým Úřadem rozvoje území ČR. „Chceme rychle schválit novou podobu stavebního zákona,“ uvedl Karel Havlíček (leden 2026) s tím, že cílem je princip „jednoho razítka“. Pod tímto lákavým heslem se však skrývá faktické vyvlastnění pravomocí obcí a krajů. Tisíce stavebních úředníků přejdou pod centrální státní úřad řízený z Prahy. Samosprávy tak ztrácejí přímý vliv na to, co a jak se na jejich území bude stavět, zatímco vláda si otevírá cestu k prosazování velkých developerských projektů bez ohledu na místní specifika.
Souběžně s tímto útokem na státní aparát probíhá také úder na ekonomickou základnu našich měst a obcí. Například záměr odebrat samosprávám výnosy z pokut za překročení rychlosti a přesměrovat je do Státního fondu dopravní infrastruktury je učebnicovým příkladem centralistického uvažování. „Cílem přece není to, aby na tom někdo vydělával,“ vysvětluje místopředseda ANO Karel Havlíček s tím, že rýžování na řidičích musí skončit. Vláda se však snaží tento krok prodat jako boj proti šikaně, zatímco ve skutečnosti trestá starosty, kteří investovali miliony do bezpečnosti u škol a ve svých obcích. Pokud samosprávy ponesou jenom náklady a ztráty, měření skončí. Výsledkem budou jen nebezpečnější ulice a prázdnější obecní pokladny, ze kterých se dříve platily další náklady státní správy nebo například městská policie.
Vrcholem této snahy o ovládnutí veřejného prostoru je pak plánované „zestátnění“ veřejnoprávních médií prostřednictvím změny jejich financování. Koaliční rada už potvrdila záměr zrušit koncesionářské poplatky a od roku 2027 navázat Českou televizi a Český rozhlas přímo na státní rozpočet. Tomio Okamura k tomu lakonicky dodal: „Koncesionářské poplatky určitě zrušit chceme, slíbili jsme to voličům.“ Tím se však z nezávislých médií mohou stát vládní věstníky, o jejichž přežití bude každoročně rozhodovat aktuální politická většina při schvalování rozpočtu. Jakmile začne o penězích pro novináře rozhodovat ruka politika, končí jejich schopnost klást nepohodlné otázky a kontrolovat mocné.
Tato plíživá centralizace má jasný rukopis: oslabit ty, kteří jsou vidět, a posílit ty, kteří vládnou od stolu v Praze. Dohromady tyto kroky tvoří nebezpečnou mozaiku směřující k autoritářskému řízení státu, kde má o vašem životě, vašem městě i o tom, co uslyšíte v rozhlase, rozhodovat anonymní úředník podřízený premiérovi. To už jsme tady měli za minulého režimu. A všichni si pamatujeme, k čemu to vedlo.
My ve hnutí Starostové a nezávislí budeme tomuto trendu rozhodně bránit. Naše síla vychází z regionů, od lidí, kteří vědí, že stát má občanům sloužit, nikoliv je ovládat. Nedovolíme, aby byla samospráva ekonomicky uškrcena, státní správa zpolitizována a veřejnoprávní média umlčena. Budeme dál hájit principy svobody a rozhodování co nejblíže občanům, protože věříme, že o budoucnosti naší země se nemá rozhodovat v jednom pražském centru, ale v každé svobodné obci a městě.
