Češi chtějí vyšší důchody, ale nedůvěřují státu - co s tím?

Centrum pro výzkum veřejného mínění nedávno zveřejnilo výsledky průzkumu ke spoření na důchod. Vyplývá z něj, že 81 % obyvatel ČR starších 15 let mimo důchodců nedůvěřuje státu, že jim zajistí důchod v dostatečné výši. Zároveň ale většina lidí nesouhlasí s tím, že by měla na důchod platit více, případně mít nižší důchod a později.

Po všech eskapádách s důchody z posledních více než deseti let je to asi pochopitelné. Ale je to úplně oprávněné? Nemyslím si to. Důchodový systém je a bude přes všechny demografické výzvy pořád velmi robustní a bude sledovat vývoj průměrných mezd. Čím dál důležitější ale bude vhodné spoření, které teprve z důchodu udělá zajímavý příjem. A třeba i pomůže vyřešit dřívější věk odchodu do důchodu.

Jako poslanec se za Starosty už přes dva roky do hloubky zabývám fungováním našeho důchodového systému a účastním se vyjednávání o jeho změnách. Mým cílem vždy bylo, abychom měli důchodový systém předvídatelný, finančně udržitelný, spravedlivý, do potřebné míry solidární a na principu zásluhovosti generující dostatečné příjmy pro ty, kdo jsou v důchodu. Ale zároveň nesmí být přespříliš zatěžující pro pracující, kteří důchody v průběžném pilíři financují.

To je za situace stárnutí populace samo o sobě velká výzva a téměř neřešitelný problém. Méně pracujících má uživit více důchodců. Proto mne vždy zajímal nejen první, průběžný pilíř, který je nyní zdrojem příjmů většiny důchodců, ale i pilíř spořící, který je zcela zásluhový a při vhodném nastavení může starobní důchody hlavně do budoucna velmi výrazně doplnit a navýšit. I ten ovšem musí fungovat správně, v čemž ještě stále máme velké rezervy.

Bohužel mi stále v debatách chybí souhrnný pohled na to, jak by měly tyto pilíře fungovat pro konkrétního jednotlivce, který si chce na důchod spořit, aby si udržel nějakou životní úroveň. Rozhodování o spoření na důchod totiž není vůbec jednoduché - je potřeba znát svůj cíl a vybrat si, do čeho investovat a kolik. Bez znalosti odhadu výše vlastního starobního důchodu ale nevíme, do čeho se trefovat. A když se zeptám lidí kolem sebe ve věku do 40 let, vlastně nikdo z nich nemá ani rámcovou představu, jaký důchod asi bude mít. Podobně to dopadá, když se zeptám, jak došli k výši spoření a výběru produktu, ve kterém spoří, když už spoří na důchod.

Proto mi to nedalo a jako ekonom jsem se pustil do počítání a promýšlení toho, jak by to asi fungovat mělo, aby to dávalo smysl z pohledu jednotlivce. Připravil jsem k tomu online kalkulačku, aby bylo jasnější, co lze ze strany státu realisticky očekávat s ohledem na starobní důchod a jaké dopady na příjmy v důchodu má vlastní spoření vycházející z investování do pasivního fondu.

Nastavené parametry změn u starobních důchodů vychází z návrhů Ministerstva práce a sociálních věcí a na základě důkladných propočtů MPSV i Národní rozpočtové rady víme, že jsou pro celý důchodový systém udržitelné. A nestane-li se něco drasticky nepředvídatelného, není důvod si myslet, že to takto fungovat nebude. I když jsou samozřejmě určité dílčí změny do budoucna možné.

Starobní důchody před a po navržených změnách

Pro orientační výpočet budoucího starobního důchodu je nejpodstatnější vědět, jaký máte dlouhodobě příjem ve vztahu k průměrné mzdě a kolik let se vám bude započítávat. Pokud znáte Informativní důchodovou aplikaci ČSSZ, může vám pomoci s historickým zhodnocením toho, jak jste na tom. V podrobnostech k výpočtu si najděte tzv. osobní vyměřovací základ. Když ho vydělíte průměrnou mzdou z roku 2022, tj. 40 324 Kč, dostanete se k hledanému číslu.

Například pokud mám osobní vyměřovací základ 35 000, dojdu takto k číslu 0,87, tj. 87 %. Pokud bych očekával během zbývající doby do důchodu nějaké zlepšení, mohu odhadnout například zvýšení na 92 % za celou kariéru. Na grafu níže je pak vidět, jaký bude vypočtený starobní důchod v % z aktuální průměrné mzdy při 40 započítaných letech pojištění. Před reformou to bude na úrovni 45 %, po reformě na 40 % průměrné mzdy v době odchodu do důchodu.

Ve skutečnosti je to samozřejmě složitější, roli hrají třeba výše odvodů u OSVČ, práce na dohody, délka rodičovské dovolené, započítávání vysokoškolského studia apod. Ale lze si z toho udělat alespoň hrubou představu.

Na grafu je vidět i míra solidarity našeho důchodového systému ve vztahu k výpočtu starobních důchodů před i po reformě. To je podstatné i pro spoření na důchod - podíl důchodu na osobním vyměřovacím základu v grafu totiž ukazuje, jakou lze očekávat změnu příjmů při přechodu do starobního důchodu. U zaměstnance, který se pohybuje celý život na úrovni minimální mzdy, je to pokles na 80 % jeho hrubé mzdy, ve vztahu k čisté mzdě k poklesu příjmů téměř nedojde. U někoho na úrovni průměrné mzdy je to pokles zhruba ke 45 % hrubé mzdy, tj. 55 % čisté mzdy. A u nadprůměrně vydělávajících je to pokles až ke 20 % hrubé mzdy.

Výši tohoto poměru samozřejmě ovlivňuje i délka započítaného pojištění, výše uvedené hodnoty jsou pro typický případ okolo 40 let, ale samozřejmě delší doba starobní důchod dále zvyšuje o 1,5 p.b., resp. 1,45 p.b. po změnách za každý další odpracovaný rok.

Z toho lze každopádně odvodit, že u lidí s podprůměrnými příjmy starobní důchod poměrně dobře plní funkci dostatečné náhrady předchozích příjmů a i do budoucna plnit bude. Čím jsou ale předchozí příjmy před důchodem vyšší, tím je pak vyšší i propad příjmů ze starobního důchodu oproti příjmům předchozím.

Připravované změny výpočtu starobního důchodu tyto poměry snižují (cca o 4 - 5 p.b. oproti průměrné mzdě), ale nijak nemění podstatu. Navíc lze také do budoucna očekávat růst mezd rychlejší než inflaci, takže oproti současnosti i přes pokles tohoto poměru nově přiznávané důchody stále v příštích desetiletích velmi pravděpodobně stále porostou i reálně, bude se totiž zvyšovat základ pro jejich výpočet. Sami si to pro sebe můžete vyzkoušet na mé online kalkulačce.

Spoření na důchod - proč, jak a kolik?

Aby doplňkové spoření na důchod a rozhodnutí o výši i typu dávalo smysl, je potřeba si vyjasnit cíl tohoto spoření, vlastní finanční situaci a dobu do odchodu do důchodu. Má spoření pouze kompenzovat snížení důchodu v důsledku výše zmíněných změn? Nebo má snížit propad příjmů v důchodu jako takovém? Nebo má dokonce umožnit jít do důchodu dříve? To by si každý měl rozhodnout sám za sebe.

Všechny tyto cíle jsou různě ambiciózní a logicky z nich vychází i jiný přístup a jiná výše potřebného spoření na důchod. Obecným cílem je mít za rozumné míry rizika, typicky díky širšímu rozložení portfolia, co nejvyšší výnos v dlouhém časovém horizontu, a to takový, který má šanci alespoň porazit inflaci. Každé procento navíc ve výnosech a procento méně v poplatcích tedy hrají velmi podstatnou roli. Zároveň s vyšším potenciálním výnosem stoupá i riziko a tím i kolísání hodnoty v průběhu času. Volba konkrétního spořícího či investičního produktu pak také závisí i na pravidlech a možnostech výběru peněz - státem podporované produkty vyžadují dlouhodobost (minimálně 10 let) a čerpání prostředků až od věku 60 let.

Stát podporuje penzijní spoření a penzijní připojištění příspěvkem (20 % mezi 500 a 1700 korunami měsíčně) a dále daňovým zvýhodněním až do celkem 48 000 korun ročně (snižuje se o to daňový základ, takže je zde typicky úspora 15 %), dále je použito stejné daňové zvýhodnění u dlouhodobého investičního produktu (DIP) a investičního životního pojištění.

Příspěvek na spoření na důchod může být také výhodný pro zaměstnavatele. Ten může přispívat zaměstnanci ročně až 50 000 korun, aniž by z nich musel odvádět sociální a zdravotní pojištění. To už vytváří opravdu zajímavý prostor pro dlouhodobé spoření na úrovni jednotek tisíc korun měsíčně i pro ty, kteří nemají příliš vysoké příjmy.

K tomu všemu existují i další investiční a spořící produkty, které sice nemají podporu státu, ale mohou účel spoření na důchod plnit stejně dobře, ne-li lépe. Tyto nástroje se dost liší jak z hlediska rizika a očekávaného výnosu, tak i z hlediska poplatků, garancí a daňových dopadů. Co je však nejpodstatnější, je výrazně vyšší volnost v nakládání s těmito prostředky - nejsme vázáni pravidlem 10 let a minimálně 60 let věku pro čerpání, ztrácíme ale daňové zvýhodnění a státní příspěvek. Takže určitě dává uvažovat o nějaké kombinaci, zejména v případě vyšších úspor.

Z tohoto základního přehledu je zřejmé, že správné rozhodování o spoření na důchod není pro někoho, kdo se úplně neorientuje ve finančních produktech, vůbec jednoduché. Své peníze někomu svěřujeme na dlouhou dobu, máme s nimi omezené nakládání, jsou s tím spojené různě vysoké poplatky, daňové dopady, potenciální výnosy a kolísání hodnoty. To vytváří prostor pro špatná rozhodnutí, jejichž výsledky dlouho nemusí být viditelné, ale dopady pro naši životní úroveň v důchodu mohou být značné. Hezký a názorný článek k podceňování dopadů složeného úročení je třeba tady: „Složené úročení - osmý div světa?“.

Proto si myslím, že do budoucna bychom v rámci dalších úprav pravidel spoření na důchod měli usilovat o zjednodušení a zpřehlednění celého systému, především ve vztahu k postupnému opuštění penzijního připojištění (staré transformované fondy) a investičního životního pojištění. To jsou již dle mého názoru zcela překonané produkty, především pro ty, kdo před sebou mají delší časový horizont než deset let.

A teď se dostáváme k tomu, kolik by bylo třeba spořit pro splnění různých cílů. Pro představu zase použiji svou online kalkulačku, nyní k tomu, abych orientačně zjistil, jestli při průměrných příjmech a spoření ve výši 1700 korun v doplňkovém penzijním spoření, tj. maxima pro čerpání státního příspěvku, mohu k důchodu čerpat rentu ve výši 2500 korun v současné hodnotě - to zhruba odpovídá propadu po změnách výpočtu starobního důchodu. Je mi 45 let, počítám s dynamickým penzijním fondem, který bude mít zhodnocení 6,6 % ročně, poplatek 1 % a kolísání hodnoty v rozsahu 8 % ročně. Na důchod nemám naspořeno nic, věk odchodu do důchodu i čerpání renty počítám 67 let.

U penzijního spoření jsem nastavil parametry, které bychom zhruba měli očekávat u funkčních dynamických penzijních fondů. Zhodnocení by mohlo být i větší, ale pak bude více kolísat hodnota. Důležité nicméně je, že porážíme inflaci, která je nastavena na dlouhodobé úrovni 3 % ročně. A čerpám v důchodu rentu, přičemž zbývající prostředky se stále zhodnocují stejným tempem. To je důležité, mohu tak stále mít rizikovější investiční portfolio s vyšším výnosem.

Na výsledcích jedné simulace vidím kolísání doprovázené růstem hodnoty úspor, a to včetně současné hodnoty očištěné o inflaci. Zároveň tato hodnota stoupá i v důchodu při čerpání, protože předpokládám další zhodnocování naspořených peněz. Od 45 let do 67 let, kdy jdu do důchodu, naspořím při daném zhodnocení nejen dost prostředků na to, abych mohl čerpat rentu a dorovnal si propad starobního důchodu, ale stále mi zbývají prostředky v současné hodnotě zhruba tří milionů korun.

Když tuto simulaci provedu víckrát, uvidím částečně jiné průběhy, protože kolísání je v kalkulačce náhodné. Já jsem to udělal v tomto případě 200×, což mi lépe ukáže rozsah, kde se asi můžu pohybovat. Výsledky jdou vidět na následujícím grafu, kde v 50 % případů budu ve žlutém pásmu, zelené pásmo je ohraničeno nejlepším a nejhorším výsledkem. I při nejhorším výsledku, kdy se úspory vyčerpají nejdřív, mi vystačí do 93 let - v tomto věku se zelená dostane do nuly. V 90 % případů mi vystačí úspory stabilně, i kdybych se dožil vyššího věku než je 100 let, tj. přenechám svým potomkům dědictví.

Při nižším spoření, kolem 1000 korun měsíčně, mi úspory v nejhorším případě vydrží pro čerpání této renty do 89 let věku, v 90 % případů se opět dostávám až za hranici 100 let věku.

A co když mi k mým 1700 korunám bude zaměstnavatel přispívat 1000 korun měsíčně a budu chtít čerpat rentu 5000 korun měsíčně v současné hodnotě? To už by byl příjem v důchodu zhruba o 10 % vyšší ve srovnání s tím, jaký bych měl starobní důchod teď. Na dalším grafu je opět vidět jedna simulace, která mi potvrzuje, že by to šlo. Při provedení dvou set simulací je vidět, že tomu tak bylo dokonce ve všech případech až do simulovaných 100 let věku.

Co z toho vyplývá? Vybral jsem si zde příklad někoho, komu je 45 let. Pokud bych byl mladší, potřebuji k dosažení stejného výsledku spořit o to méně, tj. snadno mohou stačit i částky do 1000 korun měsíčně, v online kalkulačce si to můžete sami vyzkoušet. Podpoří-li mne i zaměstnavatel, tím lépe. Ale ani s časovým horizontem odchodu do důchodu za dvacet let není při dobrém výběru nutné spořit nějaké enormní částky. Jednoduché pravidlo je spořit kolem 3 - 5 % hrubého příjmu.

U OSVČ je to nicméně výrazně víc, protože pokud jste na minimálních odvodech sociálního pojištění, je to jako byste měli mzdu zhruba na úrovni 40 % průměrné mzdy. Tím pádem i výsledný starobní důchod je poměrně nízký.

Už teď se dají najít finanční produkty, jak v rámci doplňkového penzijního spoření, tak i v případě dlouhodobého investičního produktu, které přesně tohle umožňují. Vzhledem k velkým rozdílům ve výsledcích při stejných vkladech se tak dobrý výběr nepochybně vyplatí.

V této souvislosti se ještě zmíním o věku odchodu do důchodu. Od 60 let je možné čerpat úspory na tzv. předdůchod, kdy stát platí sociální a zdravotní pojištění, ale člověk musí vyžít ze svých prostředků. To může být jedna ze zajímavých cest pro celou řadu těch, kteří do důchodu chtějí jít dříve než v rámci předčasného nebo řádného důchodu. Opět, v online kalkulačce je možné tuto variantu nastavit.

Závěrem

Když se teď vrátím na začátek, starobní důchody budou určitě i nadále tvořit hlavní pilíř příjmů v důchodu, které budou sice o něco nižší, ale pořád velmi významné. Co se ale změní, je zvýšení významu úspor na penzi, které mohou zajistit udržitelné, často i výrazné navýšení starobního důchodu, ideálně ve formě čerpání renty. A to vše při dlouhodobých měsíčních vkladech, které nejsou nijak zvlášť vysoké a jsou tak pro středně a vysokopříjmové snadno dosažitelné. Tyto prostředky navíc stát nemůže nijak ovládat.

Mimo to, jak jsem ukázal, pro nízkopříjmové funguje stále solidarita ve výpočtu důchodů a propad jejich příjmů při odchodu do důchodu není tak velký. Když navíc zapojí své zaměstnavatele a využijí jejich příspěvky, i pro ně mohou úspory představovat významný bonus ke starobnímu důchodu.

Určitě tedy není na místě obava, že by na důchody vůbec nebylo, že se systém důchodů zhroutí, nebo nemá šanci zajistit dostatečnou životní úroveň. Změny připravené MPSV a ministrem Jurečkou jsou dobře propočítané a v souladu s tím, co dělají i jiné země - především s ohledem na věk odchodu do důchodu. V čem potřebujeme přidat, je komunikace dopadů těchto změn a jednoduché představení srozumitelných návodů na to, jak se chovat ve vztahu k vlastnímu spoření na důchod, aby přinášelo maximální efekt - jak ve vztahu k výši příjmů v důchodu, tak i vlastnímu věku odchodu do důchodu.

V tomto směru budeme určitě za Starosty usilovat o to, aby rozhodování bylo pro lidi co nejjednodušší a srozumitelné. K tomu má vést nejen zpřehlednění nabídky finančních produktů pro zajištění na stáří, ale i vyšší konkurence a doladění pravidel, například i v oblasti daní. Jsem však přesvědčen, že už teď se tímto náš důchodový systém mění k lepšímu a jako celek přinese budoucím důchodcům v důchodu nejen základní standard, ale i lepší životní úroveň, než je tomu nyní.