Článek
Ministr práce a sociálních věcí představil nutné dlouhodobé změny prvního důchodového pilíře. Jejich cílem je zachovat maximální důchody z průběžného systému, aniž by se tento systém ekonomicky zhroutil. I tak ale budoucí vlády budou muset najít v dnešních penězích až 150 miliard ročně, tj. 2 % HDP, aby ho v nejhorším období kolem roku 2050 ufinancovaly.
Opatření to určitě nejsou populární, ale jsou nutná. Během příštích dvaceti let budou do důchodů odcházet silné populační ročníky, nejspíš se lidé budou dožívat i více let a poměr počtu pracujících a důchodců poklesne ze tří ku jedné na jeden a půl ku jedné. Ano, jeden a půl pracujícího bude muset kolem roku 2050 financovat jednoho důchodce.
Moc možností na řešení nezbývá, proto ani výsledkem úprav prvního pilíře nemůže být žádný ekonomický zázrak. Logickým důsledkem musí bohužel být i to, že budoucí důchody budou o něco nižší ve srovnání s průměrnou mzdou než teď. A zároveň musíme alespoň částečně ovlivnit poměr mezi počty pracujících a počty těch, co pobírají důchod. K tomu například vede jeden z nových stabilizačních automatů v návrhu, který bude řešit změny věku odchodu do důchodu v závislosti na změnách věku dožití.
Na těchto změnách intenzivně a zodpovědně pracujeme ve vládní koalici už přes rok a jsem rád, že navržené úpravy vcelku vyváženě rozkládají dopady do různých parametrů průběžného důchodového systému tak, aby se žádný nemusel měnit extrémně. K tomu by se nemělo zvyšovat sociální pojištění těch, co pracují. A zároveň další státní politiky povedou k podpoře dalších souvisejících oblastí jako je zatraktivnění práce na částečný úvazek nebo zvýšení porodnosti.
Můžeme to však označit za reformu důchodů, jak nyní rezonuje v médiích a na sociálních sítích? Zkusím tu otázku trochu otočit. Můžeme udělat jakoukoliv reformu důchodového systému bez nějakých smysluplných úprav prvního pilíře? A také si odpovím - ne, nejde to. První pilíř je v současnosti naprosto dominantním zdrojem příjmů pro většinu důchodců a jakékoliv změny musí začít u něj. Jinak prostě nebudeme vědět, co mají další pilíře důchodového systému zajistit.
Budu-li ale zároveň pokračovat, můžeme se spokojit pouze se změnou prvního pilíře? Také ne. Je to pouze nutná podmínka jakýchkoliv udržitelných změn důchodového systému, ale není zdaleka dostačující. Cílem totiž nemá být jen finanční udržitelnost důchodového systému, ale hlavně jeho schopnost zajistit spravedlivé a důstojné důchody pro stávající i budoucí generace.
Proto v hnutí STAN pro reformu důchodů považujeme za nezbytné nyní stejně intenzivně pracovat na úpravách třetího pilíře, tj. dobrovolného individuálního spoření na důchod se státním příspěvkem. Potřebujeme dosáhnout toho, aby další generace nespoléhaly pouze na první pilíř, ale měly dva zdroje příjmů v důchodu - státní důchod a rentu z úspor. Obojí dohromady tak může při správném nastavení tvořit v důchodu příjem, který bude dokonce vyšší než jsou stávající důchody. A ještě k tomu budeme mít v penzijních fondech zdroj kapitálu pro lepší rozvoj naší země.
O nutnosti a konkrétních číslech týkajících se důchodů jsem psal již dříve zde:
