Článek
Sociální média i novinové titulky jsou teď plné emocí o důchodech. Jedni si myslí, že se důchodu nedožijí nebo bude příliš nízký. Druzí se obávají, že jim někdo sebere to, na co mají nárok. To vše vykresluje obrázek, kde to vypadá, že vláda stojí proti pracujícím a důchodcům a svévolně je chce okrást o důchod a klid. K tomu se přidává opozice a vytváří obraz totálního zmaru.
Protože se za STAN účastním jednání expertní skupiny ministra práce a sociálních věcí, můžu říci, že to tak není. Jak bychom byli rádi, kdybychom mohli s veselou myslí přidávat stávajícím důchodcům i slibovat skvělé důchody těm, kteří půjdou do důchodu v příštích deseti, dvaceti a třiceti letech. Ale nemůžu než respektovat některá základní fakta a hledat řešení, jak zajistit pro příští generace důchody, které zajistí slušný životní standard a zároveň nás jako stát nezruinují. Mám v tom i osobní zájem, je mi 44 let a změny důchodového systému dopadnou i na mne a mou rodinu.
Je to o to těžší, že dělat jakoukoliv reformu je u nás velmi politicky poškozující. Prostě v nás dřímá velká nedůvěra v to, co dělá kdokoliv u moci a jaké pro to má záminky. Zkušenost nám říká, že to totiž nedopadá úplně dobře. I já sám, když jsem se někdy před 10 lety pochopil fungování našeho důchodového systému a některé jeho nevyhnutelnosti, jsem se rozhodl, že jenom na stát ohledně svého důchodu spoléhat nechci a tomu jsem přizpůsobil své jednání.
Ale na druhou stranu, žádný závažnější problém nevyřešíme tím, že ho promlčíme nebo budeme zapírat. A nebudeme-li chápat, o co jde, taky nenajdeme řešení, které by opravdu fungovalo. O to se teď hraje. Jestli zase problém jenom odsuneme a ukřičíme, nebo opravdu změníme některé klíčové věci tak, abychom si mohli jako společnost říct, že řešení známe a je zvládnutelné. Čím dřív se totiž na budoucnost připravíme, tím lépe pro nás. Už tak jsme spoustu potřebného času promarnili.
Takže, jako téma pro tento článek jsem vybral čísla. Především ta o demografickém vývoji naší populace. Ukážu na nich, jaké z nich plynou logické důsledky pro důchody v průběžném systému. V následujících článcích se pak podívám na další čísla ve vztahu ke scénářům vývoje a dopadům různých opatření na jednotlivce i státní rozpočet. A to, co to konkrétně znamená pro jednotlivé generace.
Začněme tedy počty lidí v České republice podle věku. Český statistický úřad pravidelně zveřejňuje svoje projekce vývoje obyvatelstva, které zohledňují jak vývoj porodnosti, tak i změny ve věku dožití nebo dopady migrace.
Českému statistickému úřadu v tomto důvěřuji, je to instituce, která svou práci dlouhodobě dělá velmi dobře a není důvod tato data zpochybňovat, i když samozřejmě vycházejí z nějakých předpokladů, které nakonec mohou být trochu jiné. Nikdo totiž nemá křišťálovou kouli, aby dokázal předpovědět, kudy se přesně bude budoucnost ubírat. Ale na druhou stranu jde rozpoznat a zohlednit některé dlouhodobé trendy, například pokles porodnosti, kterému čelí všechny rozvinuté země, nebo nárůst věku dožití, což tady Český statistický úřad dělá.
Graf 1 - Počty pracujících obyvatel 15 - 64 a obyvatel 65 + a 68 +
Zdroj: vlastní výpočty na základě projekce ČSÚ (2018)
Ve výše uvedeném grafu, který z této projekce vychází, je vidět, jak klesá počet pracujících obyvatel ve skupině 15-64 let. Zároveň roste počet ve skupině obyvatel nad 65 let. Podobně i počet obyvatel nad 68 let. Už jenom z tohoto vývoje je vidět problém, kterému čelíme.
V průběžném důchodovém systému totiž ti, co jsou ekonomicky aktivní, financují skrze sociální pojištění přímo důchody těm, kdo jsou v té době v důchodu. Pro udržitelnost je tak zásadní poměr mezi těmito dvěma skupinami a to nejlépe i se zohledněním reálného počtu pracujících - lidé ve věkové skupině 15-64 let totiž všichni nepracují, počítají se do toho studenti, maminky na mateřské dovolené nebo nezaměstnaní. Ti tak v současnosti tvoří zhruba 20 %.
Když budeme počítat s tím, že poměr nepracujících na populaci 15-64 let zůstane 20 %, tak počet pracujících na 1 obyvatele 65 + vychází následovně. V současnosti jsme zhruba na poměru kolem 2,5, v roce 2030 na 2,25, v roce 2040 na 1,94 a v roce 2050 na 1,58 a dále to klesá. Pro zajímavost a porovnání rozdílu můžeme stejný poměr spočítat i pro pracující 15 - 67 a obyvatele 68 +, tam je například vidět, že bychom se na stejný poměr jako máme teď, dostali kolem roku 2045.
Graf 2 - Poměr mezi počtem pracujících obyvatel a počtem obyvatel 65 +, resp. 68 +
Zdroj: vlastní výpočty na základě projekce ČSÚ (2018)
Už jenom když si představíme, že z 2,5 pracujícího na jednoho důchodce v současnosti se v případě, že nic neuděláme, dostaneme kolem roku 2040 pod 2 a pak ještě níže, je zřejmé, že pracující v té době ze svých odvodů důchodce bez významnějších změn systému neufinancují. Jejich odvody by totiž musely drasticky vzrůst.
Jak moc a jaké další konkrétní dopady to má například z pohledu případných změn věku odchodu do důchodu či snížení poměru důchodů k průměrné mzdě v ekonomice si ukážeme příště. Ale myslím, že je i z tohoto úvodu jasné, že bez znalosti těchto čísel nejde vést smysluplnou debatu ani dělat změny v nastavení důchodového systému.
