Článek
Ve Sněmovně probíhá bitva mezi koalicí a opozicí o to, jak má vypadat červnová mimořádná valorizace důchodů. Nechám stranou právní rozměr věci ohledně procesu - četl jsem zdůvodnění jak podporující, tak i zpochybňující způsob, jak se zákon přijímá, takže to zřejmě bude muset rozetnout až Ústavní soud. Ale z ekonomického hlediska má toto opatření v současné situaci státního rozpočtu a udržitelnosti důchodového systému určitě smysl, byť je pro řadu seniorů nepříjemné, což ani v nejmenším nechci bagatelizovat.
Všichni chápou, že valorizace má kompenzovat inflaci. Ale co to vlastně inflace je a jak se měří? Inflace znamená, že rostou ceny zboží a služeb. To se měří tak, že se vytvoří tzv. „spotřební koš“ pro typickou domácnost a sledují se změny cen zboží a služeb, které v něm jsou. Co v takovém spotřebním koši najdeme? Zjednodušeně všechno, za co obvykle utrácíme - jídlo, ošacení, náklady na bydlení a energie, léky, služby za telefonování, dovolenou apod. Zároveň mají tyto položky určitou váhu, podle které se pak vypočítá průměrná změna za vybrané období. A to je právě to číslo, které všichni u inflace známe.
To ale zároveň znamená, že u konkrétní domácnosti se dopad růstu cen bude od té průměrné inflace lišit. Každý má trochu jiné potřeby, jinak uzavřené smlouvy (například fixace u energií či hypoték) a jiný životní styl. Také to bude souviset se životním cyklem - mladí budou utrácet za něco jiného než starší.
Co má tedy valorizace důchodů zajistit? Nejdříve je dobré si uvědomit, že důchod je příjem. A inflace ukazuje, jak moc rostou výdaje. Takže už jen z tohoto vzniká několik variant podle toho, jak velká část se z důchodu utratí. Když vzroste cena másla o 20 %, tak to asi bude mít podobný dopad na domácnosti, které máslo spotřebovávají a nebude to až tak souviset s jejich příjmy. V tom se ukazuje určitá potíž, pokud je mimořádná valorizace nastavena pouze v procentním navýšení příjmů, tj. důchodů, jako je tomu teď.
Ukážeme si to na jednoduchém příkladě. Máme dvě domácnosti důchodců, Novákovy a Dvořákovy. První má měsíční příjmy 35 tisíc, druhá 50 tisíc. První domácnost měsíčně typicky utratí 30 tisíc, druhá 35 tisíc. Pokud mají obdobné složení spotřebního koše, tak při 10% inflaci se první domácnosti zvýší výdaje o tři tisíce, druhé domácnosti o 3,5 tisíce.
Ale valorizace, tak ji máme nyní u důchodů nastavenou, vlastně zafunguje úplně jinak. Takto spočítanou valorizací 10 % zvyšujeme příjmy. Takže Novákovi dostanou 3,5 tisíce (o 500 korun víc), Dvořákovi 5 tisíc (o 1500 korun víc). Je tedy kompenzována celá kupní síla. A pokud budeme mít domácnost, která má podprůměrné příjmy a výdaje jí skokově vzrostou, pak vlastně kompenzace 10 % z příjmů vůbec nemusí na růst výdajů stačit.
Takže stojíme před tím, jak má valorizace vlastně fungovat? Máme chránit domácnosti jen před dopady růstu výdajů? Nebo udržovat jejich stejnou reálnou kupní sílu? Trochu šalamounsky budu zastávat kombinaci těchto dvou extrémů. Dělejme částečně obojí - pomůžeme tím dlouhodobě nízkopříjmovým důchodcům, na které růst nákladů dopadá nejsilněji. Zároveň to nebude demotivační a nepovede to k velkému sbližování vysokopříjmových a nízkopříjmových, takže určitá míra zásluhovosti zůstane zachována.
Tento princip je mimochodem součástí i stávajícího opatření k mimořádné valorizaci. Proto je tam rozdělena částka navýšení na 400 korun všem a k tomu 2,3 % z procentní výměry důchody. A měli bychom o něm uvažovat i u valorizací budoucích.
