Článek
Pršelo.
V mazlavém blátě vyhaslých iluzí se pěnila ropuší vejce.
Jen žádné náramky, pomyslela si
při pohledu na svazek klíčů
pohozený
pod osleplými okny rodinné pospolitosti.
Kráčela dál bažinou kompromisu.
Na odvrácené straně soucitu
narazila
na pomníček vlastní důstojnosti.
Uctila její památku
minutou ticha a chlupem
vytrženým ze zřídnuvšího obočí.
Jiný pugét by jí ani nebyl hoden.