Článek
Dětství v chudobě
Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 ve Svinařově na Kladensku do rodiny s dvanácti dětmi. Rodina žila ve velké bídě. Část dětství prožil v opuštěném železničním vagónu, protože rodiče neměli na nájem. Otec byl přísný a děti prý sám nabádal ke krádežím, aby přinesly domů něco k jídlu.
Mrázek chodil jen do školy jen do konce páté třídy. Byl tichý, uzavřený, mezi vrstevníky neoblíbený. Už v pubertě se dopustil první krádeže a skončil ve vězení. Po propuštění pracoval jako dělník. Mimo jiné v Chomutově ve válcovně trub, kde se vypracoval na předáka. V kolektivu byl považován za nenápadného a spíše plachého člověka.
Ve vztazích se ženami selhával. Žen se bál a svůj strach nakonec proměnil v brutální násilí. Na kole vyrážel na dlouhé noční projížďky, při nichž začal vyhledávat osamělé ženy.
Série vražd a hrůzy
Od roku 1951 do roku 1956 spáchal Václav Mrázek sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu a čtrnáct případů pohlavního zneužití. K tomu se přidaly desítky krádeží, dohromady to bylo přes sto dvacet trestných činů.
Jeho první obětí se stala patnáctiletá dívka, kterou přepadl u pastviny. Udeřil ji těžkým klackem do hlavy a tělo poté zneužil. O pár měsíců později zastřelil ženu, kterou potkal u cesty. Mrázek se zpočátku soustředil na mladé dívky. Později už nebral ohled na věk a útočil na kohokoli, kdo se ocitl sám.
Na kole se přesouval mezi obcemi v okolí Kladna a Slaného. Vždy jednal velmi chladnokrevně. Oběť přepadl, udeřil nebo zastřelil, poté ji často znásilnil, a někdy i oloupil. Mnohdy zneužil tělo až po smrti.
Kromě žen napadl i milenecký pár. Muže zastřelil, ženu znásilnil. V jednom z posledních útoků zavraždil manželku svého nadřízeného, když ho přistihla při vloupání, a poté napadl a znásilnil i její malou vnučku.
Policie tehdy netušila, že se všechny tyto činy pojí s jediným pachatelem. Různé vraždy byly vyšetřovány odděleně. Chyběly důkazy a motivy se zdály odlišné. Strach mezi obyvateli rostl, ženy se bály chodit samy ven a oblastí se šířily fámy o „démonovi z Kladna“.
Náhodné dopadení
Osudnou se mu stala obyčejná krádež. V březnu 1957 ho přistihli při krádeži v šatně na dole Nejedlý u Libušína. Když ho prohledali, našli u něj pistoli, která balisticky odpovídala vražedné zbrani.
Při domovní prohlídce se našly šperky a osobní věci patřící obětem. Policisté tak začali skládat jednotlivé případy dohromady. Mrázek se nakonec přiznal. Chladně, bez lítosti, s přesnými popisy útoků. Tvrdil, že ho vzrušovalo sledovat, jak ženy umírají.
Soud s ním probíhal ještě téhož roku. Obžaloba dokázala sedm vražd a desítky dalších zločinů. Mrázek nepůsobil jako šílenec. Znalci ho označili za vysoce inteligentního, ale bezcitného psychopata.
Rozsudek a konec
Rozsudek byl nekompromisní. Mrázek dostal trest smrti oběšením. Popraven byl ve věznici Pankrác 29. prosince 1957, ve věku pouhých 32 let.
Jeho případ se zapsal do dějin jako největší série vražd v poválečném Československu. Mrázek dlouho unikal spravedlnosti díky své nenápadnosti. Byl obyčejným mužem, kterého by sousedé označili za slušného člověka.
Zdroje:
