Článek
Fakta
Voynichův rukopis je nejtajemnější kniha světa, která představuje dokument, jenž dlouhé roky zůstává nerozluštěný. Je napsán neznámým písmem, v neznámém jazyce, doplněný o desítky až stovky podivuhodných ilustrací rostlin, symbolických diagramů, astronomických map i nahých žen koupajících se v bazéncích či soustavách potrubí.
Radiokarbonová analýza datuje pergamen do první poloviny 15. století, konkrétně mezi lety 1404 až 1438. O autorovi však nevíme nic.
Rukopis je dnes uložen v Beinecke Rare Book & Manuscript Library při Yaleově univerzitě, pod katalogovým číslem MS 408.
2. Co víme a co nevíme
Ačkoli se o rozluštění pokoušely desítky lingvistů, kryptografů, historiků i počítačových expertů, žádná teorie nebyla dosud přijata jako důvěryhodná. Text nedává smysl v žádném známém jazyce, a přitom má až podezřele přesnou jazykovou strukturu. To vylučuje, že by šlo o náhodný shluk znaků nebo podvrh.
Co tedy vlastně máme? Knihu, která mluví jazykem, jemuž nikdo nerozumí. A která přesto vypadá, jako by měla smysl – jako by chtěla něco sdělit. Možná ne těm, kdo hledají klíč v gramatice a frekvenci písmen, ale těm, kdo umí naslouchat vibracím.
3. Jít jinou cestou: Vhled místo vědecké metody
Zatímco svět vědců pracuje s analýzami, hypotézami a laboratorní přesností, existuje i jiná možnost. Vnímat vibrace pergamenu skrze vlastní vědomí, napojením na kolektivní paměť planety a hluboký stav klidu, v němž lze „vnímat kvalitu vibrací“.
Od dětství vnímám realitu nejen v jejích fyzických projevech, ale i v jemnějších vrstvách. Své schopnosti jsem se naučila kultivovat, a dnes se umím ponořit do stavu hluboké meditace, v němž přichází vize, obrazy, pocity a informace, které v běžném stavu mysli nejsou aktivní.
Nejde o fantazii, sny nebo přání. Nejde ani o trans nebo únik. Jde o práci s mozkem v hladině, která je stavem na pomezí bdění a spánku.
V tomto stavu si kladu předem připravené otázky a přicházející odpovědi si po chvilkách zaznamenávám. Nemají nic společného s logikou. Kterou však v těch odpovědím hledám. Skládám obraz jako puzzle, abych další seancí bílá místa mohla doplnit.
Lidský mozek má neuvěřitelné schopnosti a i když je člověk vysoce inteligentní, pořád využívá pouze třicet procent kapacity. Ostatní části běžně člověk využívat neumí. Několik let jsem tyto techniky studovala a cvičila a efekt se dostavil.
bm
