Článek
Dukelský průsmyk se za druhé světové války zapsal do dějin. Na podzim 1944 tam totiž probíhala útočná akce sovětských a československých vojsk. Za úkol měla spojit síly Slovenského národního povstání s Rudou armádou v Polsku. Německá vojska však ještě předtím odzbrojila východoslovenskou armádu a zásadně tím narušila celé povstání. Operace tím sice ztratila význam, ale Sovětské velení ji přesto nezastavilo. Z několikadenní rutinní operace se tak stala doslova krvavá lázeň, která trvala 88 dnů.
Údolí, kde probíhaly ty nejtěžší boje.
Průsmyk měli obsadit povstalci
Plán slovenského národního povstání byl takový, že dvě pěší divize Slovenského státu na východním Slovensku povstanou a uvolní karpatské průsmyky pro průchod Rudé armády na území Slovenska. Němci však zřejmě po negativních zkušenostech z Rumunska, které přešlo na stranu spojenců, tyto dvě pěší divize odzbrojili a velkou část vojáků internovali.
Za tento neúspěch mohl i anarchismus, který vládl u sovětských velitelů vysazených už dříve na Slovensku. Například sovětská partizánská skupina Petra Velička se chovala doslova jako utržená ze řetězu. Vyhodil do povětří mosty a tunely, se kterými povstání počítalo a zkomplikoval tak jeho zásobování. Nechal také povraždit německou vojenskou misi v Martině, čímž zbytečně vyprovokoval vojenské obsazení Slovenska nacisty.
Sovětské velení se o komplikacích dozvědělo a na základě toho zrušilo původně plánovaný vzdušný výsadek, který měl povstalecké slovenské armádě a partyzánům pomoci s obsazením průsmyků. Stalin však chtěl využít situace a samotná operace zrušena nebyla, protože měla posloužit jako politické gesto sovětské pomoci povstání.
Němci vojensky obsadili Slovensko a odzbrojili Východoslovenskou armádu, se kterou se počítali při Karpatsko-dukelské operaci. Pro Sověty měl však útok také politický význam, takže operaci nezrušili.
Fantasmagorický plán Koněva
Karpatsko-dukelskou operaci měl na starost sovětský maršál Ivan Koněv. Podle jeho plánů měla Rudá armáda spolu s československým armádním sborem bleskově prorazit Dukelským průsmykem, do pěti dnů dosáhnout Prešova a pomoci Slovenskému národnímu povstání. I když podle historiků Koněv nebyl žádný vojenský génius, tento plán byl trestuhodně naivní.
Že se Koněv obrovsky přepočítal se ukázalo už cestou k průsmyku 9. září 1944 u polské vesničky Machnówka. 3. československá brigáda složená většinou z nadšených, ale mizerně vycvičených volyňských Čechů vpochodovala přímo mezi jednotky wehrmachtu. Pak nastalo totální peklo. Němci pálili z minometů, kulometů a kanónů. Nezkušení vojáci se dali na zběsilý úprk, který zastavila až střelba do vlastních řad.
Ivan Koněv byl přesvědčený bolševik a i proto přežil čistky v Rudé armádě. Jeho vojenská taktika se však zakládala jen na bezhlavých frontálních útocích.
Na ztráty se nehledělo
V dalších dnech se situace nelepšila. Němci byli v průsmyku dobře zakopaní v několika liniích obrany, a to do hloubky 6-12 km. Československý armádní sbor tak byl totálně zdecimován a ztratil útočnou energii. Například nejzkušenější první československá brigáda měla ještě v den zahájení operace 5 503 vojáků. O čtrnáct dnů později už jen 3 613.
To vše díky bezohledné taktice maršála Koněva, pro kterého neměl lidský život žádnou hodnotu. Čechoslováci navrhovali ústup a poté obchvat nebo jiné taktické manévry. Koněv ale každý takový návrh smetl ze stolu. Jeho taktika byla jediná - hnát vojáky do útoku bez ohledu na ztráty. Útok, útok a zase útok. Tyto bezhlavé frontální útoky nechápali ani němečtí protivníci.
Boje na Dukle dodnes připomíná několik památníků
Výsledkem byl neúspěch
Postup složitým terénem trval sovětským, československým a rumunským vojskům až do dubna 1945. Mezitím navíc německé vojska potlačili povstaleckou armádu na středním Slovensku, takže celá Karpatsko-dukelská operace ztratila i zbytky smyslu. Výsledkem bojů byl tedy neúspěch a do značné míry šlo o plýtvání lidskými životy i vojenským materiálem. Padlo dohromady přibližně 1800 příslušníků 1. československého armádního sboru, 4500 jich bylo raněno a sbor přišel o 90 % velitelů. Sověti přišli o zhruba 10 500 vojáků.
