Článek
Štědrovečerní pohádka Tři princezny vzbudila rozpaky. Terčem kritiky u ní nakonec nebylo ani tolik obávané feministické sdělení, jako především herecké výkony, námět, ale i scénář nebo kamera. Podprůměrné hodnocení 26 % na ČSFD mluví za vše a o úspěchu se příliš mluvit nedá. Diváci proto jistě s napětím očekávali následující novinku Čarovné jablko, kterou ČT uvedla na Boží hod.
Souboj dobra a zla
Tak jako Tři princezny, také Čarovné jablko neslo skrytý odkaz. Ten byl opět částečně feministický, protože v hlavních rolích byly především ženy. Na jedné straně léčitelka Hanička, coby představitelka dobra. Proti ní pak zlá čarodějnice Moriana.
Nová pohádka Čarovné jablko ale reflektuje i další aktuální celospolečenská témata. Jsou to například dnes tak problematické dezinformace. To, když čarodějka Moriana svými smyšlenými pomluvami a provokacemi poštvává obyvatele hradu proti sobě navzájem, což následně oslabuje celé království. Naopak zlou čarodějnici toto zlo posiluje.
Jde tak o pomyslné zrcadlo moderních hybridních válek, kdy se například Rusko snaží o destabilizaci jemu nepřátelských zemí pomocí dezinformací a jiných provokací, které mají za cíl rozklížit společnost. Nejde však o žádnou prvoplánovou ideologickou agitaci a pohádka toto složité téma podává jemnou a stravitelnou formou.
Herci i hudba na jedničku
Pochvalu si zaslouží i herecké obsazení. Léčitelka Hanka v podání Viktórie Jurištové byla balzámem na duši a kýžené dobro z ní doslova vyzařovalo. Na Kristýně Turjanové bylo zase na první pohled vidět, že jí záporná role zlé čarodějky dokonale sedí a užívá si ji. Moc se mi líbila i Leona Skleničková v roli dcery čarodějky, kdy svou počáteční loajalitu ke zlé matce vygradovala až k vzepření. Obstarávala tím důležitou dějovou linku dcera versus matka a pokud by svou roli nezvládla, celá pohádka mohla mít rázem o poznání horší hodnocení.
Jedním z nejkvalitnějších prvků pohádky pak byla hudba z dílny Ondřeje Brzobohatého, který má v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Hudební doprovod byl emotivní, velmi dobře zdůraznil atmosféru, ale zároveň byl jednoduchý a nerušil.
Profesionálně zvládnutá hudba od Ondřeje Gregora Brzobohatého nás vtáhla do dob středověku a citlivě doprovázela dějovou linku.
Škoda nedotaženého závěru
Jedinou výtku mám k závěrečnému souboji dobra se zlem. Tam, kde měl děj gradovat, dobro zvítězilo téměř bez boje. Pokud by si tvůrci pohádky se závěrem více pohráli, mohl divák odcházet od televizoru s ještě lepším dojmem. Také použitá magie v podobě čarovných koulí už je trochu ohraná, ale to už by se dalo odpustit.
Slováci vsadili na správnou kartu
Ve výsledku byla pohádka Čarovné jablko opravdu povedená a myslím, že musela spravit dojem i těm, komu se nelíbily Tři princezny. Dokazují to i první hodnocení na portálu ČSFD, kde diváci Čarovnému jablku udělili v průměru přes 55 %. Kouzlo úspěchu se v tomto případě skrývá především v jednoduchosti.
Tvůrci byli sice tak jako u Tří princezen poněkud progresivnější, ale neopustili zažitá schémata a pohádka působila skutečně pohádkově. Je velmi dobře, že se do pohádky aktuální téma dezinformací podařilo dostat. Oproti ekologickému odkazu Tří princezen to navíc šlo až překvapivě přirozeně a bez tlačení na pilu.
Za vše mluví i názor jednoho z diváků: „V kontrastu včerejší pohromy je toto božská mana od našich slovenských sousedů. Pokud bychom to považovali za pomyslný souboj vánočních pohádek, tak by nás Slováci jednoznačně knock-outovali. Čarovné jablko je totiž velice příjemnou a kouzelnou pohádkou, která zahřála u srdce a vykouzlila rohlík (ne ten vanilkový) na tváři. Již od prvních minut jde vidět, že tahle produkce je někde úplně jinde.“ I já sdílím potřebu si přiznat, že letos Slováci nad Čechy v souboji vánočních pohádek vyhráli.
