Článek
Kerenského ofenzíva bývá zmiňována jako zoufalá snaha Ruska zvrátit vývoj na východní frontě za 1. světové války a dopadla naprostým fiaskem. Její součástí byla ale také bitva u Zborova, která je naopak považována za obrovský úspěch a hlasitě oslavována. Tak jako na všechny historické události však nelze ani na tuto bitvu pohlížet jen černobíle a jednostranně. Měla totiž i několik odvrácených stránek.
Počátek ofenzívy
Alexandr Kerenskij převzal na jaře roku 1917 funkci ministra války a začal připravovat frontové jednotky na novou ofenzívu. Jejím cílem mělo být dobytí Lvova, ale také zachránit Rusko od doutnající bolševické revoluce. Ruská armáda však byla právě vinou rudých revolučních tendencí v rozkladu a nebylo jasné, jestli se vůbec vojáky podaří přinutit k nějaké vojenské akci. Dezerce byly na denním pořádku a bolševici podrývali morálku vojáků řečmi o okamžitém míru.
Naděje v dobrovolnických jednotkách
Kerenskij se zaměřil na Jihozápadní front, který ještě nebyl tolik prolezlý bolševickou propagandou. Jezdil burcovat vojáky a přesvědčovat je o smyslu útoku. Výsledek ale nebyl ani trochu jistý, a tak se vojenští delegáti jihozápadního frontu rozhodli vytvořit dobrovolné úderné jednotky, které měly prorazit frontu a strhnout k útoku i ruská vojska.
Češi, Slováci a další dobrovolníci totiž byli jedni z mála vojáků, kteří měli odhodlání a motivaci bojovat. Nenáviděli je za to dokonce i ruští vojáci podléhající bolševické propagandě. Ruští důstojníci sice Čechoslováky oceňovali pro bojové výkony, ale řadoví vojáci je obviňovali z prodlužování války. Objevil se dokonce případ, kdy byli legionáři terčem násilí a jen zázrakem se vyhnuli lynči, který by možná skončil tragicky.
Boje v první linii
Podle plánu byli po zahájení Kerenského ofenzívy nasazeni do nejtěžších bojů dobrovolníci. Jedna z bitev započala také u Zborova na Ukrajině, kde bojovali českoslovenští dobrovolníci. Šlo o lehčeji bráněný úsek fronty, kde boje dříve nedosahovaly takové razance.
2. července 1917 legionáři vyrazili. Dělostřelecká příprava ale nebyla příliš účinná, takže narazili na téměř neporušené linie zákopů a obzvláště nebezpečná kulometná hnízda. Útok však neskončil fiaskem, protože vojáci zvolili novou taktiku, při které se kryli za terénní překážky a pomocí granátů se posouvali kupředu.
Češi proti Čechům
Českoslovenští legionáři spolu s pomocí Rusů zabili na tomto úseku fronty odhadem 1800 nepřátelských vojáků. Málo se však připomíná, že mezi mrtvými na Rakousko-Uherské straně bylo i výrazné množství Čechů. Proti legionářům totiž stál 35. Plzeňský a 75. Jindřichohradecký pěší pluk z Čech.
Na straně legionářů také mrtvých a zraněných nebylo vůbec málo. Údaje hovoří o 184 mrtvých, 11 pohřešovaných a 700 raněných. Přesto se jednalo o velký úspěch, a to zejména pro politické představitele bojující za samostatné Československo.
Na bitvu dnes lze pohlížet kriticky
Z vojenského a lidského hlediska je ale na pováženou, jestli mělo smysl, aby zde Češi zbytečně umírali. Ruská armáda byla v té době již zcela paralyzovaná bolševickou revolucí. Čechoslováci tak byli spolu s dalšími dobrovolnickými oddíly jedinou bojeschopnou silou carského Ruska. Vše, co Rusko získalo bitvou u Zborova, bylo vzápětí ztraceno po protiútoku Centrálních mocností v čele s rakouskými a německými vojsky.
Pokud navíc chceme vnímat hrdinské nasazení našich vojáků, neměli bychom zapomínat na Čechy v řadách vojsk Rakouska-Uherska. Nemůžeme je vnímat jako zlé monarchisty, ale především jako obyčejné muže, kteří mnohdy neměli na vybranou a bojovali hlavně za své přežití.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Zborova
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zborov-100-let/r~dc8076605bfa11e78e050025900fea04/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerensk%C3%A9ho_ofenz%C3%ADva
https://www.stoplusjednicka.cz/od-unorove-revoluce-ke-zborovu-posledni-ruska-ofenziva