Článek
Bytová krize není jen výsadou současnosti. Za komunismu byla situace velmi podobná. Byty prostě nebyly a lidé tento problém řešili vlastními silami. A tak kromě kolektivního bydlení v obludných panelácích vznikaly jako houby po dešti i rodinné domy. Uvádí se, že od padesátých do sedmdesátých let bychom každý rok napočítali asi 20 tisíc nových domků.
Jejich vzhled však byl stejně nevalné kvality jako prefabrikovaných panelových domů. Lidé totiž nevyužívali architekta, ale používali pořád dokola starší vzory, které naprosto necitlivě upravovali. Hlavní byla mantra, aby byl dům levný a jednoduchý. Na vzhled se nehledělo a oko estétů trpělo, stejně jako ráz krajiny.
Kvalita výstavby za komunismu byla doslova k pláči a tehdejší domy jsou dodnes ostudou. Na snímku je obec Rovná, což měla být vzorová socialistická vesnice.
Šumperák byl revoluční
Ne, že by domácí lidoví teoretici nevzhlíželi k architektonickým trendům. Táhly hlavně severské vzory, ale přes komunistickou šeď brizolitu se do praxe příliš nepromítaly. Revoluci způsobily až terasové a atriové domy v čele se slavným šumperákem.
Jeho příběh je ale přesně poplatný režimu, ve kterém vznikl. Úplně první typ tohoto domu vznikl roku 1959 v Litovli. Navrhl jej architekt Vladimír Kalivoda pro ředitele tamních strojíren Zdeňka Dobeše. Jeho sousedům se však líbil natolik, že se jej rozhodli okopírovat. Tím se spustila vlna šíření, tedy spíše kradení plánů a dalších šest domů bylo postaveno v Mladějově. Co na tom, že to bylo k nevoli původního autora. Duševní vlastnictví bylo sprosté slovo, když přeci za komunismu bylo všechno všech.
Josef Vaněk vydělával na okopírovaných plánech
Kdo by si však myslel, že série kopírování plánů skončí, byl by na omylu. Když se měl na základě těchto domů stavět další v Topolanech, našel se jistý Josef Vaněk, který opět stavební prostě okopíroval. Až na základě těchto plánů Vaněk vytvořil šumperák, jak jej známe dnes.
Z Vaňka se stala hvězda a lidé mu doslova trhali ruce. Pozornost totiž upoutala jeho realizace v Šumperku, kde si pověstný dům nechal postavit místní lékař. Podle toho také získal svůj název. Do Šumperka se začali sjíždět lidé z celé republiky a Vaněk postupně vypracovával další varianty.
Z okopírovaných plánů se zrodil hit výstavby za minulého režimu. Postupně začal existovat v různých variantách.
Byznys se šumperákem nakonec komunisté zarazili
Vaněk si vytvořil slušný byznys a stavební plány prodával za 842 korun. Zájemců bylo mnoho a s množením mu pomáhali i členové rodiny. Vydal si dokonce reklamní brožuru se svou adresou a telefonním číslem. Čilého ruchu kolem šumperáku si všiml i původní architekt, který se chtěl s Vaňkem soudit. Od toho ale nakonec upustil. Zřejmě si uvědomil, že v komunistické justici se zastání získat nedá.
Dům se stihl objevit dokonce na pohlednicích a plakátech jako příklad socialistického pokroku. Poslední slovo ale nakonec měli v sedmdesátých letech komunisté. Nadřízení z okresního stavebního podniku zažalovali Vaňka za nedovolené podnikání. Možná za tím stála klasická česká závist, možná socialistické přesvědčení. Vaněk však s podnikáním skončil a nechal se zaměstnat v družstvu Kovostav. Tam plány dál legálně šířil a vyvázl bez trestu.
Šumperáky i po novodobých rekonstrukcích dokonale ilustrují obludnost, která vládla architektuře za socialismu.
Hlavně levně
A proč byl vlastně šumperák tak oblíbený? Jeho výstavba byla velmi snadná a měl ji zvládnout jeden zedník a dva pomocní dělníci za dva měsíce. Hlavní důvod ale byla cena, která byla na tehdejší poměry také velmi nízká. Tak či tak je již naštěstí šumperák jen symbolem minulosti, do které se snad nikdo nechce vracet. Bohužel tento unifikovaný dům stále hyzdí mnohé města a vesnice, kde působí jako pěst na oko. Dodnes tím připomíná marnost a ohavnost minulého režimu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0umper%C3%A1k
https://www.stoplusjednicka.cz/sumperak-zatracovana-i-obdivovana-legenda
