Milý Ježíšku

Milý Ježíšku!

Milý Ježíšku, je to již přes šedesát let, co jsem ti psal naposledy. Tenkráte můj dopis vznikal v naprosté ilegalitě, coby nějaký samizdat, a také ve vší tajnosti musel být k tobě odeslán. Nebylo divu, neboť všude se to jenom hemžilo stranicky uvědomělými Dědy Mrázi a pro samou jólku nebylo pomalu ani kam plivnout. Soudružky učitelky nám sice ve škole trpělivě vysvětlovaly, že žádné nebe není a všechny dárky pocházejí pouze z výsledků obětavé lopoty pracujícího lidu, ale já stejně věděl, že ty brusle na kličku, či pozdější stavebnice Merkur byly od tebe.

Poté jsem na tebe pár dekád poněkud pozapomněl a svátky vánoční bral coby momentální příležitost k relaxaci. Teď však opět přichází doba, kdy se k tobě ve vší pokoře obracím.

Milý Ježíšku, proč si to nepřiznat, nebyl jsem celý rok zase až tak moc hodný. Ne, že bych se dopouštěl nějakých smrtelných hříchů, natož násilnických činů. Já dokonce ani daně nekrátil a sociálních příspěvků nezneužíval. Jen jsem byl trochu pasivní, pokud se týče života v této malé zemičce. Nebyl jsem sám, byly nás miliony. Nás, kteří už zapomněli, či si nenechali vysvětlit, co to byla výjezdní doložka, domovní důvěrník, tuzexová koruna, fronta na cokoliv, politické dotazníky a z nich vyplývající posudky, gumový pendrek, ocelová pěst dělnické třídy, povinné umístěnky do zaměstnání, odmávaný 1. Máj a nenáviděné brigády v tzv. Akci Z.

Proto bych tě prosil, jestli bys nemohl těmhle všem lidičkám nadělit ještě trochu toho rozumu navíc. To proto, abychom si příště opět nezvolili nějakého slovenského veksláka.

Nevím, odkud k nám poletíš, zda z Betléma či odněkud z vesmírných hlubin. Pokud je to z onoho posvátného místa, kde ses narodil, dávej si pozor na Hamas, na ty arabské teroristy. I když, co je ti vlastně do Arabů. Ti mají své proroky, své zákony a svůj zvrácený smysl pro spravedlnost. My jim jejich zvyky rozhodně nezávidíme, ani jim je brát nechceme a nebudeme, ale ať si jich dosytnosti užívají pouze u sebe doma. Proto tyhle končiny raději přeleť ve větších výškách, protože tady člověk opravdu nikdy neví, kde, co a z koho vybuchne.

Při své nadzvukové (a možná že i nadsvětelné) rychlosti by pro tebe neměl být problém zastavit se nad Ruskem a podarovat Vladimíra Vladimíroviče nějakým pěkně vázaným zeměpisným atlasem. To, aby se mohl ve svých volných chvílích ujišťovat, že hranice Ruska jsou stále na svých místech. Ale ten atlas by měl být aspoň z roku 1994, kdy se Rusko v Budapešti spolu s USA a Velkou Británií společně zaručilo za bezpečnost a celistvost Ukrajiny. Dále bych se přimlouval za jedno DVD s filmem Norimberský proces, aby se ten chlapec mohl připravit na věci příští. Možná, že Putin ani v Kremlu nebude, neb je zašitý v nějakém tom bunkru, ale každopádně se zde bude nalézat Dvojka či Trojka, a ti ho už budou informovat.

Když už poletíš nad tím Ruskem, odskoč si ještě o něco více na východ a pravděpodobně tam narazíš na spěchajícího Dědu Mráze. Rusové totiž neslaví naše Vánoce, ale tzv. jólku, která je až na Nový rok. Proto Dědek bude teprve na cestě. Vyřiď tedy tomu pedofilovi, ať zaleze i s tou svou Sněhurečkou do nějaké medvědí nory a nesnaží se znovu vrátit k nám, by psychologicky prznil naše malé děti. Vždyť se podívej na některé naše starší spoluobčany, jak jsou tou sibiřskou výchovou nadosmrti poznamenáni.

V Číně bys mohl ještě pozdravovat našeho krtečka a vysvětlit mu, ať se nepaktuje se žádnými tibetskými krtky ni jinými podobně nábožensky nasáklými tvory. Mohli by ho pak strčit do některých místních ozdravných zařízení, s kterými tu tak příkladně stabilizují společnost, což se velice líbilo našemu dřívějšímu panu prezidentovi. A ať se také pokud možno vyhýbá pouličním řeznictvím. Víme, že takový Číňan zbaští všechno…

Já vím, bude to náročná mise, a proto si pak konečně zasloužíš přiletět k nám, do Česka, kde si (snad) odpočineš, oddychneš. Kdyby to bylo na jaře nebo v létě, našel bys nás velmi lehce. Letěl bys tak dlouho, dokud by pod tebou nebyly širé lány aromatické žluti, znak to současného českého zemědělství. Teď v zimě se však musíš řídit podle ucpaných dálnic. Jakmile na nějakou narazíš, tak se jí drž, neboť všechny dálnice (ovšem mimo D3) vedou do Prahy.

A až nad tou naší matičkou budeš, prosím, jen tak z výchovných důvodů zaleť nad naší poslaneckou sněmovnu a zkus na ni aplikovat rčení, že lež má krátké nohy. Ale pak rychle pryč, abys nemusel poslouchat to nekřesťanské klení technického personálu, který místo adventního rozjímání nad lahví rumu bude muset snížit nejen pisoáry, ale upravit i většinu stolování v poslanecké kantýně.

A když už budeš nad tím historickým centrem, nezapomeň ani na naši vládu. Pust jim tam z nějaké té vaší nebeské trouby písničku Janka Ledeckého Sliby se maj plnit o Vánocích. Žádný alkohol jim tam ale nedodávej, protože oni si už pořídili víno. Tiché víno.

A nakonec se musíme ještě pro jistotu vrátit znovu k tomu našemu slavnému, zatvrzelému, třicetiprocentnímu voličstvu. Tuhle skupinu poznáš lehce, neboť jim v létě krouží kolem hlavy vosy, mouchy i jiný dotěrný hmyz. Je to dané tím, že mají místo mozku koblihu s marmeládovou náplní. Teď v zimě se odlišují od jiných tím, že neustále všechno haní. Prezidenta, vládu, Markétu, očkování, Ameriku, Ukrajince a vůbec uprchlíky, kteří k nám nakonec ani nechtějí, ještě jednou Fialu, všechny Rakušany a toho jednoho nejvíc, EU, NATO a veverky ve Stromovce. Proč veverky? A proč ne! Jim to nevadí.

Milý Ježíšku, bude stačit, když jim nadělíš místo té marmelády aspoň trochu mozku, aby si uvědomili, že ani ta darovaná kobliha není zadarmo.

A co si přeji já? Co já? Mám skvělou rodinu, dobré přátele a co potřebuji, to si koupím. Tedy pokud to není nějaká šmakuláda z chemicko-potravinových laboratoří Agrofertu. Ale přece bych něco měl, jen se nesmíš smát. Jelikož všechno víš a znáš, zajisté jsi viděl i film se Sandrou Bullock Slečna Drsňák. Vždycky jsem obracel oči v sloup, když ty roztomilé, však hloupoučké adeptky na Miss USA odpovídaly jako přes kopírák, že jejich největším přáním je světový mír. To bylo v roce 2000 a od té doby se ten náš svět poněkud rozkolísal a mně už to přání tak hloupoučké nepřipadá. Mohu si tedy přát to samé?

Světový mír?

Také se tomu směješ?

Já vím, ale aspoň jsem to zkusil…