Článek
Šířící se populismus odsouvá liberální demokracii na vedlejší kolej
Rozšířil se nám tu takový nešvar, a to napříč celou zeměkoulí. Někdo by řekl, že za to může celoplanetární oteplování a ekonomická globalizace. Třeba nás všeprostupující vlny chytrých telefonů už zpracovaly tak, že jsme jako lidstvo úplně zblbli. Ať člověk pohlédne na sever, jih, západ a o východu ani nemluvě, všude nám rostou noví populisté. Doslova jako houby po dešti. Lidé rádoby charizmatičtí, trochu (hodně) do sebe zahledění, kteří už dopředu vědí, jak uspořádat svět, jak vyřešit jeho problémy, a to okamžitě a navždy.
Nejprve je demokratický svět přehlížel a spíše s jízlivým úsměvem se bavil jejich kabaretním vystupováním. Jenže bohužel začalo přituhovat. K velké radosti moskevského principála se k Maďarsku přidalo Slovensko, poté Rumunsko, Srbsko a dá se říci, že i Nizozemsko, Itálie a Rakousko. A po zvolení velkého náčelníka za Atlantikem nebezpečí populismu hrozí i Německu a Francii. A další a další noví vůdci, podporováni jásajícím davem, čekají na svou příležitost. I u nás se tato uskupení v čele s nedočkavě blábolícím Babišem těší na podzimní volby, kdy oni jako mávnutím kouzelného proutku určitě vyřeší všechny problémy naší země.
Co kážou ti hlasatelé nových zítřků, že počet jejich obdivovatelů neustále roste? Čím se snaží ohromit dnešní společnost, jež si může jakékoliv tvrzení sama ověřit jediným kliknutím? Princip populismu je jednoduchý a daný již od úsvitu věků. Mluvčí, jenž se hlasitě přidá na stranu lidu, na stranu chudiny, obviní elity ze všech špatností, které momentálně společnost trápí. Svatosvatě slíbí, že když mu dav pomůže elity zničit, odstranit, aby on tak mohl usednout na stolec nejvyšší, pak všechny problémy odstraní a zavede všeobecný blahobyt. Že k tomuto vymývání mozků nepoužívá pouze ověřená fakta, nýbrž hlavně prachsprosté lži, je účelově logické. Vždyť to i známe z posledních dnů: Nejhorší vláda od vzniku samostatné republiky, nejprolhanější předseda, ožebračili celý národ, okradli důchodce, nic, ale vůbec nic nezařídili atd.
Jedním ze známých populistů byl i Julius Cézar, jenž se v cestě k moci přidal na stranu plebejů proti patricijům. A tak to šlo epochu za epochou, století za stoletím. Války za víru, za samostatnost porobených národů, kdy samozvaní vůdci slibovali nebe na zemi. Nacionální populismus vyzdvihl k moci i Hitlera. Je pravda, že těmto prorokům pomohl k volebnímu vítězství katastrofální stav jejich země. V Adolfově případě poválečný rozvrat hospodářství a následná krize. Pak stačilo jen nalézt viníky, nalézt nepřátele. Bankéře, továrníky, movité vládní úředníky, tudíž Židy. Posléze i komunisty a nakonec všechny neloajální občany. V Rusku to Lenin ještě více zjednodušil. Bylo třeba ve jménu dělnické revoluce zlikvidovat všechny bohatší buržuje a intelektuály jakbysmet. Stejně populisticky se chovali po válce komunisté i u nás. Co lidem Gottwald před volbami nasliboval? Žádný ruský model, náš český socialismus si tu budeme svobodně budovat! Žádné kolchozy, ale soukromé hospodaření na půdě, kterou zdarma dostanete po sudetských Němcích! Žádné znárodňování! Řemeslníky samozřejmě nezrušíme atd.
Populisté se navíc vždy vezou na vlně nečekaných a mnohdy ani nezaviněných katastrof. Současnost jim přímo nahrává: krize, covid, utečenecká vlna, válka na Ukrajině, energetická krize a jiná a jiná specifika, která si každá národnost upraví dle svého.
Možná, že dříve byli lidé hloupí, nezkušení a ještě nevěděli, s čím a hlavně s kým mají tu čest. Ale proč lezou do pasti populistům i dnes? Cožpak nevědí, že každá jejich vláda nekončí dobře? V lepším případě hospodářským kolapsem a v tom horším bohužel – i válkou.
Těch příčin ovládnutí davu bude ale asi víc. Každopádně populistické hnutí by nevzniklo, kdyby určité problémy nebyly skutečné. Takže si přiznejme, že vládnoucí uskupení buď o nich neví, neboť je nestačilo zaregistrovat. Ale také třeba o nich ví, ale neřeší je. Anebo jsou nad její síly a nestačí na ně. Zároveň se může stát, že vláda nedostatečně nebo vůbec nekomunikuje se zbytkem společnosti, jsouc si tak naprosto jista správností svých kroků.
Ale i kdyby vláda byla sdílná a v dobré vůli se podělila o své současné i budoucí kroky, kdo ji bude dnes poslouchat? A také kde? Pokud si někdo ještě koupí tištěné noviny, určitě to nebudou odborně laděné noviny Hospodářské, ale spíše se rozhodne pro bulvární plátky, kde se sice dozví kdo s kým a kde, ale o politice téměř nic, a když tak je zasvěcen pouze do provalených kauz nemravných politiků. Jestliže si naopak jiní čtenáři ze zvyku kupují Mladou frontu či Lidové noviny, čtou v podstatě stranický tisk hnutí ANO. A to se úspěchy současné koalice rozhodně chlubit nebude. Demokratické strany zkrátka svůj tisk neprovozují a nezávislé noviny typu Deník N nebo Fórum 24+ většinou ani neseženete. Na venkově stoprocentně.
To samé platí i pro video a audio média. Komentované pořady typu Český rozhlas Plus nemá nikdo náladu poslouchat, takže všude slyšíte pouze komerční rádia se spoustou hudebních programů. Nic proti relaxu, ale aby nám za chvíli nehráli pouze častušky. To samé platí i o televizním vysílání. Přednost mají komerční televizní stanice se spoustou reklam a s programem, který zaručuje co největší sledovanost. Přitom ani nevíte, kterému miliardáři zrovna která stanice patří a za koho tudíž on vlastně kope. Vše by měla na správnou míru uvádět veřejnoprávní Česká televize, jenže ta bez zvýšení koncesionářských poplatků zůstane na mediálním trhu pouze opovrhovanou Popelkou. I když se současným vedením by i ty poplatky… No, nevím.
Naprostým fenoménem, který převrátil naše životy úplně naruby, jsou sociální sítě. Tato informační platforma, která měla původně spojovat lidi stejných zájmů i názorů, se stala nejsprostší drbárnou v dějinách lidstva. Stokrát, tisíckrát může premiér opakovat, že se v minulém období podařilo to a to, když důchodkyně z Horní Dolní bude tvrdit pravý opak. „Je to prachsprostej lhář! Nevěřte mu ani pozdrav! Psala o něm dost nepěkný věci nějaká Andula a já týhle obyčejný ženský věřím!“ A hned to začne rozesílat celému seznamu svých kámošek a ty zase svému seznamu a během dne celý národ ví, že předseda vlády se dopustil zločinu téměř hrdelního.
Přitom ta Andula je pravděpodobně nějaký dvacetiletý Voloďa, který si sedí v teple trollí farmy v Petrohradě a posílá bez přemýšlení do sítě články, které mu soudruzi z KGB (FSB) připravili.
Až tak jsme dopadli.
Je to smutné, ale co když jsme opravdu na prahu nové dějinné epochy? Na historické křižovatce, kdy liberální demokracii někde v pozadí již zvoní umíráček? Co když se doopravdy obraz světa v našem pojetí už přežil? Logicky vzato, kdy jindy by měl přijít pád liberalismu než v současném momentě slabosti Západu, v době všeobecného pocitu úpadku, vzestupu nacionalismu a konce víry v univerzální hodnoty. Sami populisté onen pád nezpůsobili, oni jsou pouze varovným zvoněním, že něco není v pořádku, že se něco neodvratně blíží.
Mohou za to samozřejmě i současní politici, kteří svůj liberalismus a péči o soudržnou společnost dávno vzdali. Dorůstají nové generace, které již bohužel nepamatují, z jakých katastrof se musel svět vyhrabávat, s jakou nadějí tenkrát lidé vzhlíželi k budoucnosti a slibovali si, že už nikdy nedopustí žádný zmar, útisk a područí.
A vida, uplynulo pár dekád a nově dorostlé občany ani dějiny nezajímají, neboť žijí v euforii a utkvělé představě, že ten dnešní mejdan potrvá věčně. Nepotrvá! Bez vás, mladí přátelé, nepotrvá. Tak co s tím?
V první řadě se musíme vyhnout slovenské cestě a nedat ani hlas žádné populistické straně. Případná čtyřletá lhůta, kterou snad bude mít současná vládní koalice ještě k dispozici, by měla sloužit k vyhledání nových, mladých, ideálům svobody oddaných politiků, kteří by dokázali přesvědčit zbývající voliče o nutnosti dosti nepříjemných reforem. Za předpokladu, že duch populismu ovládne většinu Evropy a i Spojené státy, budeme se muset spoléhat jenom a jenom na sebe. Snad poprvé v historii. Ve vizi této budoucnosti se nemůžeme ohlížet ani na NATO, ani na EU, což znamená vybudovat svou silnou armádu, z čehož se odvíjí nejen opětné zavedení branné povinnosti, ale i citelný pokles životní úrovně. Občané musí získat znovu důvěru v justici i orgány činné v trestném řízení a politici nést opravdovou trestnou odpovědnost za používání lží a nepravd.
Pokud toto bude národ schopen přijmout a akceptovat, máme naději prožít léta světové politické krize ve svobodné a hrdé zemi. Pokud ne, jestliže zase zvítězí ono pověstné čecháčkovství, kdy je hlavní se zbaběle přizpůsobit – Pánbůh s námi!
Ano, doslova jako houby po dešti rostou noví populisté. Nezapomínejme však, že některé houby jsou jedovaté. Smrtelně jedovaté!
