Článek
Jednadvacáté století by tuze rádo již konečně dokončilo inventuru všeho jsoucna, jež nás dokonale nejen obklopuje, nýbrž v podstatě i ovládá. Tím ovládáním nemyslím činnost, kterou pouze předstírá jeden šílený politik Rusi širé. To vědecké ovládání spočívá v tom, že každý kamínek, každý pohyb, každá činnost nebo každý obrazec je přesně popsán a svázán logicky odvozeným zákonem. S tímto poznáváním přírodních zákonitostí začali již starořečtí filosofově, abychom my v této chvályhodné práci pokračovali. Je to historická nutnost, neboť ještě zbývá celkový pohled na celý vesmír doladit a zaplnit i poslední místečka v této velkolepé mozaice.
Jistě mi většina z vás dá za pravdu, že se i na tomto světě dějí občas podivné a nevysvětlitelné věci. Třeba takový zákon pravděpodobnosti, kdy stále není dokázáno, čím je tento zákon určován, poháněn a postrkován. Jak je možné, že, pokud budete vytrvale házet obyčejnou kostkou, po mnoha a mnoha hodech se číselný počet symbolů naprosto vyrovná. Kdopak to asi takhle koriguje?
A na objevení čeká také zákon, který jsem pracovně nazval zákonem zauzlovacím. Tu je praktická ukázka: Nevím jak vy, ale já se vždycky pokouším po skončení jakékoliv pracovní akce úhledně smotat a srovnat zrovna používané prodlužovací kabely, hadice či dráty nebo lana. Byť pečlivě uloženy na svých místech, pro jistotu i dostatečně odděleny, při dalším použití jsou navzájem propleteny způsobem nevídaným. Jako klubko pářících se hadů, jako šroubovice DNA, jako výstavní expozice snad všech druhů pevných uzlů, a to od námořnických až po ty dějinami osvědčené uzly šibeničních oprátek. Neumím si to vysvětlit, jak se neživá hmota může sama o sobě takovým způsobem stmelit. Jediné tak trochu možné vysvětlení je, že za to mohou gravitony a jejich energie, neboť i gravitace ještě skýtá mnoho a mnoho zákonů k objevení a následnému zapsání do knih učených.
Horší je, že pokud se tato gravitační energie spojí s oním zákonem pravděpodobnosti, může napáchat pěknou, ale pěknou rotyku. Již táta proletariátu, nikdy nepracující Karel Marx, vydedukoval, že veškeré přírodní zákony platí nejen pro hmotu neživou, nýbrž i živou. Tou živou hmotou jsme myšleni my, lidé.
Však Karel Marx ve svém zaujetí pro zářnou budoucnost přešťastného lidstva, kde všem bude patřit to kulový, co zde ještě zbude, nepočítal se zákonem pravděpodobnosti, natož s energií gravitační, což se nám nyní tvrdě mstí.
Zákon pravděpodobnosti pro morální vývoj politiků by měl znít asi takto: Téměř každý politik má po určité době působení v této blahobytné sféře tendenci být zkorumpovatelný, úplatný, prolhaný, nedůvěryhodný a falešný.
Podle zákona zauzlovacího se takto nakažení politici navzdory ideologickým bariérám navzájem spojují, bratříčkují a pevně provazují. Důkazem toho byly obě opoziční smlouvy, jakožto i současné účelově založené „protikorupční“ hnutí ANO.
Nejsem samozřejmě první ani poslední, který se k těmto závěrům pracně dopracoval. Byl zde již dávno předtím jeden bard zhrzeného národa českého, jehož tenkrát na lehkou váhu branné pravdy nás teprve nyní dostihují: Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ Karel Kryl
I našlo se jich téměř 30 %. Těch, co uvěřili. Těch, co se nechali prachsprostě obelhat. Těch, kteří jsou spoluviníky při vytváření uzlu nebývalých parametrů. Vždyť proplést vysokou inflaci, rekordní zadlužení a drahotu s neprůhlednou dotační politikou vytvoří nejspíše ten uzel šibeniční, uzel definitivního krachu firmy zvané Česká republika.
A ten, co sliboval, se nyní jako King Kong bije v prsa a popírá, že by on to všechno takhle zauzloval, naopak obviňuje novou vládu, která se snaží trpělivě a odborně ten uzel rozmotat a opět vše narovnat pro užitečné a praktické použití. Pokud se to postupně podaří, spadne nám určitě kámen ze srdce, a pokud ne - může se stát, že dojde na to nejkrajnější řešení. Historie má k této situaci trefné připodobnění.
Gordický uzel.
Takový nerozmotatelný uzel uvázal vládce Frýgie (historická země na území dnešního Turecka) Gordias. Pověst tehdy pravila, že kdo tento uzel rozváže, stane se vládcem celého známého světa. 400 let se takový všeuměl nenašel, až přišel Alexander Veliký, král makedonský. Příliš nedumal nad složitostí tohoto lýkového propletence, vzal meč a uzel jednoduše rozťal.
Proto se gordický uzel říká něčemu, co je třeba rychle, rázně a bleskově rozhodnout. U nás sice Alexandra Makedonského nemáme, ale ten nás King Kong se s neustálým žvatláním, že bude líp, bude líp, bude líp, znovu bezohledně dere k moci. On se chvástá, že ten uzel bez problémů rozetne, aniž by k tomu potřeboval nějakou tu poslaneckou žvanírnu. Dokonce si již půjčil ve svém masokombinátu pořádný řeznický kinžál a nedočkavostí se třese, až mu umožníme konat.
V politice bychom asi toto svérázné řešení nejspíše nazvali pučem.
S tím však už moje zašmodrchané hadice nemají nic společného.
My však ano. A bude to brzy.
I když těch 30 % pomýlených stále a stále věří.
