Článek
A tak jsem jednoho dne vymyslel celkem obyčejnou zábavu pro otce a syna - půjdeme si zabruslit, táta si půjčí brusle od dědy a mladému seženeme něco na stadionu. Podotýkám, že jsme nešli do žádné pražské O2 Arény, ale do staré dosti zanedbané hokejové haly v Orlové, která si dle mého názoru pamatuje ještě gólmany bez masek a tribuny výhradně na stání.
Ráno po probuzení jsem byl už celý natěšený, zavolal jsem tátovi, aby mi připravil brusle. Po příjezdu mi předal jakousi zaprášenou krabici a v ní jsem objevil jeho staré brusle, opravdu staré brusle, to musely snad být jedny z prvních vůbec, ale vzhledem k příslibu, a i vzhledem k úctě ke starším věcem, jsem si je vzal s sebou. Po návratu domů jsem je očistil od letité rzi a ocilkou na nože jsem je nabrousil. Byl jsem připraven. Naložil jsem mladého do auta a vyrazili jsme.
U stadionu už bylo několik jiných tatínků se syny, tak jsem si v duchu říkal, že jim to natřeme. Vstupné symbolické, paní u pokladen příjemná, brusle na synka za pusu, nádhera, práva hokejová atmosféra. Nasadil jsem s obtížemi brusle synovi, ty moje mi trvaly nasadit snad dvacet minut. To by člověk nevěřil, jak je těžké do těch bot vůbec narvat nohy a zašněrovat brusle. Na ledě už machrovalo pár tatínků před syny na moderních bruslích zámořských značek. Bylo na čase vstát a vstoupit na led.
Opatrně jsem položil pravou nohu na led, potom ještě opatrněji druhou, načež se mi nohy začaly povážlivě rozjíždět. Skončil jsem v bodě, kdy již nebylo možné vzhledem k mé fyzické konstituci dále nohy roztáhnout. Za pomocí jiného tatínka jsem se narovnal do vzpřímené polohy a s jeho postrčením jsem ujel asi dva metry směrem k nedočkavému synkovi, který s úžasem stál u dvířek na led. Podal jsem mu tedy ruku, aby mohl vstoupit za mnou na ledovou plochu. Nejdříve sebou hodil o zem mladý, z výšky cca jednoho metru, takže celkem bezbolestně, za to já sebou šlehl z podstatně větší výšky a rovnou na zadek, čímž jsem si narazil kostrč. Hodný tatínek projížděl opět okolo, pomohl mi a synovi na nohy a s úsměvem si jel zase obkroužit pár rychlých koleček. Já a syn jsme se po pár desítkách vteřin zformovali do krasobruslařského postoje, kdy mladý stál přede mnou a já ho v mírném předklonu držel kolem pasu. Stáli jsme na místě připraveni na rozjezd. Vzhledem k tomu, že nebylo snadné se na ledě pohnout vpřed, uvědomělý tatínek, můj oblíbenec, nám opět přispěchal na pomoc. Pomalým pohybem nás sunul dopředu, vypadali jsme v tu chvíli jako moderní homosexuální pár vychovávající mladého osvojeného syna. S jeho pomocí jsme takto ve třech objeli celé jedno kolečko, poté se mi začaly velmi třepat nohy a museli jsme zastavit. Snažil jsem se následně narovnat, ovšem díky nepřirozené poloze v předklonu mě chytla záda a nebyl jsem schopen se vzpřímit, klasický ústřel. Za asistence adoptivního tatínka jsem byl transportován na střídačku a aby měl kluk taky něco z bruslení, poprosil jsem ho, aby s klukem ještě chvíli pojezdil.
Nakonec byl synátor nadšený a já uvažuji, že bych si domů mohl pořídit třetího rodiče, protože dnes se v praxi velmi osvědčil.
