Článek
První příběh jsem napsala ve svých dvanácti letech do školního sešitu (7. A) a cítila se povznesená nad normální smrtelníky. Byla to historická fikce o patnáctiletém chlapci, který se narodí do královské rodiny, ale je ukraden loupežníky a „donucen“ vyrůstat mezi chudou populací rolníků… velké drama! Obsahovalo to koně, kočáry, plesy a krásnou princeznu, která se do pohledného chlapce zamiluje i přes jeho ubohý původ. Zní to jako pohádka, dokud se čtenář nedostane k realistickým popisům vězení, neponoří se do života sluhů na zámku a nezažije hlad a utrpení útěku z otroctví. V ten moment jsem si uvědomila, že se nehodím na psaní romantických románů.
Píšu dodnes, ale mé okolnosti se dramaticky změnily. Po vydání tří novel v České republice (první obsahovala vrtulníky, záchranáře a pohledného vědce v USA) se ty dvě další ani nedostaly přes startovní čáru. Bolest v srdci neúspěšné spisovatelky, která ani neví, proč se její knihy odmítly prodávat, je strašná a já psaní v češtině vzdala. Už mnoho let se pohybuji v zahraničí v anglicky mluvících zemích, ale moje tendence psát nikterak neutichaly.
O prvních pokusech bych se radši nešířila, ale dopsala jsem první román v angličtině. Ráda bych ho v Londýně nabídla a vydala, jenže teď se dostáváme k jadérku problému. Anglický systém nabídky, poptávky a vydávání knih, stojí autory víc než jen notnou dávku trpělivosti a hroší kůže.
První překážka – dokončený manuskript a synopse – krátká (300 slov) a dlouhá (pod 1000). Dokončený manuskript znamená, že jste s výrobkem osobně spokojeni, máte spočítán wordcount (mezi 77 000 a 85 000, aby se to dobře četlo a prodalo), a příběh dává perfektní smysl od začátku do konce. Druhá překážka – literární agent. To je osoba, která pracuje pro agenturu co vás bude zastupovat coby autora a kontaktovat nakladatelství, nejvhodnější pro váš žánr.
Okouzlit literárního agenta či agentku patří k úkonům, které musíte jako autor ovládat. Komunikace je online, přes email nebo query, a ten dokonalý query letter je Achillovou patou většiny autorů, protože psát román a psát nabídku na prodej románu (či auta) prostě není to samé. Po patnácti personalizovaných dopisech musím tři měsíce čekat na výsledek a pokud se nikdo neozve, vylepšit query a opakovat proces. Pokud se kniha neuchytí, je třeba napsat novou a doufat, že moje atraktivita coby spisovatelky vzroste. Hlavně zkontrolovat gramatiku, aby se mi agentka či agent nevysmáli do emailu ještě předtím, než si přečtou moji synopsi.
V případě, že literární agent projeví zájem o dílo, objevuje se překážka číslo tři – nakladatel. Autor se seznamuje s listy a sub-listy, zprostředkovaným publikováním, hybridní publikací (autor finančně přispívá k publikaci) a pak je tu Svatý Grál – odkup díla za pěkné peníze. Chápu, publikace knihy je především obchod, ale občas se v myšlenkách vracím ke své prvotině a říkám si, jak pěkné bylo snít.
