Článek
Chutná, chutná? Jakkoliv jsme „vyrobeni“ abychom nacházeli v jídle potěšení, pro náš metabolismus je jídlo především palivem. Od prvních pralidí pochutnávajících si na mamutí pečínce, se náš žaludek a zažívání tolik nezměnily. Metabolismus je nastaven, aby nás v době hladu dokázal dostat přes to nejhorší. V období hojnosti se žaludek zvětšuje, a tělo si dělá zásoby na horší časy.
Mozek je v tomto nesmlouvavý, a i když dobře ví, že nám přemíra tuku škodí a leckdy vede k destrukci celého organismu, stále dává příkaz se cpát dál, a ukládá zásoby kde může. Do nohou, do rukou, do zástěry na břiše, kterou lze tahat po zemi nebo rozložit po posteli ve formě lymfedému - prostě kamkoliv to stále roztahující se kůže dovolí. Běžný člověk spotřebuje 2000 – 3000 kalorií denně. Aby obézní člověk udržel svou váhu, musí spořádat kalorií zhruba dvakrát až třikrát tolik.
1/ Co je to BMI nebo WtHR?
2/ Proč jsou mladí lidé tak ohroženi?
BMI znamená body mass index. Jedná se o poměr celkové hmoty (kosti, tuk, svaly) a výšky. BMI by mělo sloužit jen jako pomůcka ke zhodnocení váhy – hranice pod 18.5 kg/m2 = podváha, 18.5 – 24.9 je normální váha, 25 – 29.9 nadváha a cokoliv nad 30 je klasifikováno už jako obezita, nad 40 pak morbidní obezita. BMI ovšem nebere v potaz abdominální tuk, drobnou postavu nebo vysoké procento svalů v těle.
WtHR neboli waist to height ratio (poměr obvodu pasu k výšce) se považuje za lepší indikátor rizik, kterým obezita naše zdraví vystavuje, protože měří tzv. „břišní tuk“. Jednoduše řečeno: vydělíte obvod pasu svoji výškou. Číslo, které dostanete by mělo být pod 0.5. Starší ročníky už s tím budou zápasit. Aby to ale nebylo moc jednoduché, tak podkožní tuk se považuje za méně rizikový než tuk, který je v samotné břišní dutině, kolem orgánů.
Tukové buňky (adipocyty) v dutině břišní navíc produkují hormony a chemické substance, které negativně ovlivňují naše zdraví. Tyto substance přispívají např. i k inzulínové rezistenci (cukrovka II. typu), ovlivňují krevní tlak a výskyt kardiovaskulárních onemocnění, přispívají k rozvoji rakoviny a také zvyšují zánětlivost organizmu. Mnoho obézních lidí trpí chronickými záněty, kterých se bohužel nezbaví, dokud se nezbaví i nadměrného tuku.
Umíme si ale představit život o věčné dietě? Vzdát se špeku, salámů, alkoholu, sladkostí a ultrazpracovaných hotovek, které strčíme večer do mikrovlnky? Kdyby byly k mání amarounové kostky (jídlo z pilulek v seriálu Návštěvníci), určitě by zbořily světové trhy s jídlem a nikdo by nehleděl na jejich chemické složení.
Nemůžeme se samozřejmě vrátit zpět do doby, kdy se potraviny neupravovaly. Můžeme ale ovlivnit výběr toho, čím zásobujeme svoje tělo coby palivem a nikde není psáno, že by tím musela být omezena chuť a potěšení z konzumace jídla. Problém nastává, když jídlo nahradí vše ostatní v životě. Rodinu. Partnerství. Sociální život.
Nejohroženější skupinou nejsou padesátníci s pivním bříškem, ale paradoxně děti, mládež a lidé do 30 let. Není už výjimkou, že do ordinací pediatrů míří malí pacienti s cukrovkou, vysokým cholesterolem a vykloubenými kyčlemi. Rodiče jsou si většinou vědomi, že někde je něco špatně, ale umět ten problém řešit, je nevýslovně těžké. Děti samotné jsou pak zakřiklé, nerady komunikují a radši se zase rychle odklidí domů, kde je nikdo nevidí.
Těchto dětí, kteří z „tloušťky“ nevyrostou, bude přibývat. Stanou se z nich nepříliš šťastní dospělí s limitující nadváhou a maličkým sebevědomím. Bohužel, pokud nedojde k radikální změně, nikdy nedosáhnou dlouhověkosti. Termín, že se někdo ujedl k smrti, je reálný.
Dlouhodobý úspěch v redukci a udržení normální váhy u morbidně obézních je menší než 9 %, některé prameny uvádí dokonce jen 2 %. Za těmito demotivujícími čísly se ale skrývá spousta snahy, odhodlání změnit sama sebe a někdy i podstoupení operačních zákroků – zmenšení žaludku (populární v USA), odstranění lymfedému a převislé kůže. Všechno ale začíná ubráním kalorií a cvičením šitým namíru.
Závislot na čemkoliv je podobna boji s démony, kteří nám byli dáni do vínku naší genetikou a minulostí. Náš mozek se nám snaží pomoci na naší cestě životem, ale čím víc se snaží, tím horší ta jeho „pomoc“ může být.
Buďme chytřejší než ta zatracená věc v naší hlavě.
Zdroje:
https://hubnujidlem.cz/jak-na-visceralni-a-podkozni-tuk-a-jaky-je-v-nich-rozdil/
https://www.wikiskripta.eu/w/BMI
https://www.vzp.cz/o-nas/aktuality/obezita-zacina-v-hlave-jde-vsak-o-to-u-koho-vseho
https://en.wikipedia.org/wiki/Waist-to-height_ratio
https://www.youtube.com/watch?v=ipept8gRUL8
