Článek
Filmových hororů je tolik, že na jejich obsažení pomalu jeden žánr nestačí. Napájí se totiž i z popularity kriminálek o sériových vrazích, laskavých vražd z poklidných anglických vesnic i dokumentů s obskurními psychopaty z chronicky známých věznic. Vše to směřuje k poznání, že lidstvo i přes svou proklamovanou civilizovanost stále touží po gladiátorských zápasech a španělské inkvizici – z bezpečné vzdálenosti před počítačem nebo druhé strany ulice.
Je mnoho teorií, které se zaměřují na důvod popularity násilí na obrazovce (či mimo ní). Mohu se zmínit o několika z nich.
1/ Když se bojíme, hrůza vyvolává stres, ale pokud ho překonáme, jsme odměněni záplavou euforie – přežili jsme! (Z monstra na obrazovce nemáme PTSD.)
2/ V naší mysli mohou bujet temné impulsy – zakázané myšlenky. Při sledování brutality a hororu na obrazovce či v počítačové hře, se tyto myšlenky manifestují a bezpečně vybíjejí. (Grafika je dnes opravdu dokonalá!)
3/ Málokdy nám je dána možnost sáhnout si na bolest, ale necítit ji. To navozuje vzrušení, které moderní život potlačuje a snaží se ho eliminovat pro dobro společnosti. (Veřejné popravy na českém území skončily v r. 1947.)
Už otec psychoanalýzy Sigmund Freud věřil, že agresivita je s člověkem neoddělitelně propojena. Jedinec má tendence jak k (auto)destrukci tak k agresivnímu chování vůči ostatním, protože cílem života je vždycky smrt = tzv. teorie pudů. Domníval se, že i v době míru, lidé cílevědomě hledají jak řešit nevyhnutelný konflikt násilně. Sám byl pacifistou a hodně jeho závěrů pocházelo z na násilí bohatého období první světové války. Jako obranu před automatickou agresivitou doporučoval udržovat dobré mezilidské vztahy. Miluj bližního svého dostalo tak v jeho podání zcela jiný rozměr.
Stanfordský vězeňský experiment z r. 1971 je další zajímavou kapitolou ve výzkumu lidské povahy. Tato psychologická studie z univerzity ve Stanfordu simulovala prostředí věznice, kdy polovina subjektů (muži i ženy) tvořila vězně a druhá polovina bachaře, kteří se velmi rychle vcítili do svých nových pozic a začali týrat své „vězně“=spolužáky. Experiment se zvrhl natolik, že musel být předčasně ukončen. Příležitost dělá zloděje.
Strach, jakkoliv irracionální, je silný motivátor a v mnoha případech je on sám prvotním důvodem k bezhlavému útoku. Strach není nikdy příjemný. Myslím ten opravdový strach, který cítíte ve vnitřnostech, který vám sevře krk v ledových pařátech, hlasitě rozbuší srdce a při kterém slyšíte sebetišší zvuk jakoby byste byli netopýr. Takový strach při sledování hororu mít nebudete.
Místo něho pocítíte buď fyzickou nevolnost nebo radostné vzrušení, že to co se děje na obrazovce se neděje vám. Máme tedy horory rádi, protože se díky nim dostáváme do kontaktu (konfliktu) s vlastní podstatou – pudy. Dělají z nás ono „monster under the bed“, nebo v nich jen hledáme ospravedlnění pro sebe sama, protože se nám násilí vlastně líbí?
Přeji štastnou ruku při výběru dnešního večerního filmu!
Zdroje:
https://theses.cz/id/50el3z/43589432
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sigmund_Freud
https://nasregion.cz/strach-ukazuje-na-nebezpeci-proc-se-tedy-radi-bojime-a-milujeme-horory-59846/
https://www.fronta.cz/dotaz/posledni-verejna-poprava-v-ceskych-zemich
https://en.wikipedia.org/wiki/Stanford_prison_experiment
