Článek
Moje maminka má nějakých 74 let a mezi její oblíbená úsloví patří, že už jí nefungují neutrony. Pro ty z vás, kteří bezpečně umístí neutron do stavby atomu a nepletou si ho s neuronem (nervová buňka) budiž vysvětleno, že úsměvná záměna písmen nás nakonec dostihne všechny.
Její maminka, moje babička, mluvila německy. Mamka se dorozumí rusky a já, vzhledem k mé fascinaci vším americkým a anglickým, vždycky dělala angličtinu. Po mém odjezdu z vlasti se ke mně mamka dost často připojila. Cestovala za mnou do Londýna, na Floridu (ztráta tašky v Detroitu) i do Afriky, a při cestách do těch tramtárií akceptovala nutnost naučit se trochu anglicky.
Angličtina má pověst celkem jednoduchého jazyka. Nemusíte skloňovat, těch pár rodů člověk zvládne a tři základní časy stačí na domluvení celkem efektivně. Kde je tedy problém?
1/ Slovíčka
2/ Výslovnost
3/ Slovosled
4/ Zkracování slov – slang angličtině americké, britské, australské, novozélandské, jihoafrické atd.
Mládeži, která s angličtinou vyrůstá v každodenním kontaktu přes sociální média, počítačové hry a videa, vejde jazyk do krve takřka bez práce. Ve velké míře se ale jedná o pasivní znalost, kdy přízvuk zaostává (pokud nemáte hudební sluch) a přirozené tempo řeči trpí pod zkomoleninami populárních influencerů. Není tak jednoduché rozumět rodákovi bez titulků – a do uší vám řeč prostě musí vejít jen v důsledku jejího používání.
Sedmdesátníci (až na výjimky, samozřejmě, omlouvám se za bezohlednost) se nebudou učit z online videí a pravděpodobně ani z počítačové hry. Duolingo je dobrá doplňková aplikace, ale nabízí jen americkou angličtinu, která tahá za uši a je nutné vlastnit chytrý telefon. Kromě aplikací je tu naštěstí starý, dobrý systém jazykových knížek a kurzů - za peníze.
Ne každý však tuto možnost vítá. Mnoho seniorů upřednostňuje nemluvit, protože se bojí. Opakují si slovíčka s vědomím, že je zítra zase zapomenou. Ono i docela jednoduché gramatické pravidlo se často z mozku vykouří a pak je těžké se neustále vracet na začátek.
V případě starších ročníků tu ovšem nehraje roli lenost, ale kapacita se učit a pamatovat si. Učení je pro mozek dobré, vede k dlouhodobému vylepšení paměti a odsunu nástupu demence, ale když ony se ty „neutrony“ ve vyšším věku do práce už tak špatně nutí!
Pokud tady očekáváte nějakou zázračnou formulku na studium angličtiny, tak číst přestaňte. Chtěla bych jen dodat lidem novou chuť do učení a energii do hledání toho správného přístupu k jazyku, který zdaleka není jednoduchý a čím víc se ho učíte, tím víc vás kopne do pozadí.
No, dejte mu pár let a přísahám, že z poslechu originálního projevu Winstona Churchilla z parlamentu za druhé světové války, budete mít zaručeně husí kůži. Není to jeho darem řečníka, ale manipulací s tónem jazyka, který, ač nemá zdrobnělin nebo jest skloňování prost, odráží moc historie a přenáší k nám pocity doby v jejich naprosté syrovosti.
Nikdo není na studium jazyka moc starý. Křičte, mluvte, dělejte chyby a hlavně, šokujte své přemoudřelé vnoučky nějakým krásným slovem v angličtině, nebo v jakékoliv jiné řeči, jako moje maminka. Třeba mu i budou rozumět.
Zdroje:
https://www.lepsipece.cz/zdravy-zivotni-styl/na-uceni-neni-nikdy-pozde-nenechte-telo-ani-mozek
https://www.youtube.com/playlist?list=PLGBGdt8AyMtgahahZv3Iuq–S7jopAaXn
