Článek
Vždy mi bylo trochu líto, že Československo zaniklo. Nejvíc se mi samozřejmě líbil společný stát za první republiky, kdy byl zdaleka největší, tehdy obohacený o Podkarpatskou Rus. S postupujícím věkem a dosažení dospělosti jsem ale pochopil, že rozdělení muselo přijít. Ti Slováci jsou úplně jiní. Je to prostě jinak smýšlející národ, který se s tím českým a moravským vůbec nedá srovnat. Jsme naprosto nekompatibilní.
Za již zmiňované první republiky to snad ještě nějak šlo. To ovšem přisuzuji tomu, že na Slovensku byl tehdy jen bača a ovečky na kopcích. Chyběla tam inteligence, kvůli ještě nevyvinutému vzdělávání. To zachránili Češi, kteří tam poslali učitele a úředníky, aby to Slováky naučili. Neberte to jako výsměch Slovensku. Prostě tenkrát to byla oproti Česku zaostalá země.
Slováci podle mého názoru nikdy vlastně společný stát nechtěli, ale v roce 1918 to asi jinak ještě nešlo. S jistou pravděpodobností by to Spojené státy a další mocnosti tenkrát nedovolily. Vždyť Slováci tam neměli prakticky nic, fungující instituce, úřady a podobně. Proto se rozhodli a vybrali si spojit se s vyspělejším Českem, to už byl k samostatnosti jen krůček. Češi jim pomohli se vyvinout ze zaostalé ekonomiky.
Slováci se nejdříve od někoho potřebovali učit a pro ně to v té době bylo asi lepší, než se spojit a nechat se pohltit Maďarskem. Navíc Maďaři ani nehrají hokej a Balaton nezamrzá. Slováci se tedy museli spokojit s Českem. Vždy však ve skrytu duše toužili po samostatnosti. Snažili se přece osamostatnit už při nejbližších možných příležitostech, jako například za druhé světové války. Tenkrát jim to nevyšlo, ale nemuselo to zas až tolik vadit. Za méně než půl století už samostatní byli. Češi si moc těch Tater neužili.
V životě jsem se potkal a pracoval s mnoha Slováky a shodou okolností 100 % z nich by volilo buď Roberta Fica nebo Mariana Kotlebu, což mě dost šokovalo. Utvořilo to ale můj názor na extrémní rozdílnost našich dvou národů. Neumím si představit, jak by vypadala společná zahraniční politika, kdyby stále dnes existovalo Československo. Vždyť podle průzkumů má Robert Fico znovu nakročeno stát se premiérem, a to je čiré bláznovství. Nechápu, jak můžou Slováci vůbec pomýšlet na volbu tohoto člověka a jeho politické strany po tom všem, co se stalo. Navíc s přihlédnutím k jeho názorům, které chová k Rusku a postoji, co zastává ohledně Ukrajiny. Tady vidíme další do nebe volající nekompatibilitu s většinovým názorem lidu České republiky.
Je zvláštní, že nikomu v České republice nevadilo, že Andrej Babiš je Slovák. Mně osobně je to úplně jedno, je to zvláštní. Kdyby to byl například Němec nebo Francouz, tak bych to považoval za krajně nevhodné. Naopak na Slovensku by nikdy žádný Čech nemohl být premiérem nebo prezidentem. To je jak z říše snů a nikdy by se to tam nestalo. Tato skutečnost jen dokresluje slovenské vnímání jejich státu a znovu nám to podtrhuje absolutní rozdílnost slovenské mentality.
Zdá se tedy, že rozdělení muselo přijít, a to hlavně z důvodu naší nesmírné rozlišnosti, kterou jsme si dokázali v tomto článku. Po uvědomění si všech skutečností, jsou dva státy rozhodně to nejlepší řešení pro oba, více ale asi pro Slováky. Je to škoda, protože jsme mohli mít větší a možná i důležitější hlas v Evropě. V zahraničí je značka Československo mnohem známější. Mnoho lidí neví, kde je Česká republika, ale zná polohu Československa. Bohužel to tak je a nic s tím nenaděláme. Svět si snad jednou zvykne na nové dva státy a na planetu, kde halušky jsou čistě slovenským fenoménem bez jakékoliv české stopy.
