Článek
V naší skupince byli kromě Brendy a jejího britského manžela Johna, ještě sestry Marzena a Edita z Polska. Od našich severních sousedů ve skupince byla ještě Sabina a moje přítelkyně Kalina.
Naše cesta začala 3hodinovou cestou taxi na letiště London Heathrow, odkud už British Airways letěli přímo do Nairobi. Zpáteční letenka stála 24 tisíc korun, koupená s půlročním předstihem.
Po přistání mě nejdřív praštilo do hlavy to vedro, na které jsem si od léta odvykl. Slunce pálilo opravdu žhavě. Naštěstí ve stínu bylo o dost chladněji, rozdíl to byl propastný z důvodu momentální keňské „zimy“. Překvapilo mě, že navzdory 25 °C mnoho lidí mělo zimní čepici a bundu.
Najednou si připadáte zvláštně, jste v Africe a všude kolem vás jsou Afričané. Prostředí je to zcela odlišné od Evropy. Tak trochu víc chaosu a hluku.
Plán naší dovolené byl velmi nabitý, kdy každý den byl naplánovaný do nejmenšího detailu. Safari se zvířaty, cesta do Masajské vesnice, potápění se v Indickém oceánu u bohužel šedých korálových útesů a poznání muslimské Mombasy.
Safari bylo naprosto skvělé. Ve starém upraveném jeepu Toyota se brázdíte po savaně, kde se snažíte zahlédnout nějakého toho tvorečka. Prvotní nadšení ze zebry vás opustí po spatření stovek zeber na každém rohu. Viděli jsme dokonce i simbu (což znamená svahilski „lev“). Sloni a žirafy byli rovněž přítomni, stejně jako ty divoká prasata. Proč nejsou tygři v Africe, nevím. Každopádně savana nevypadala jako ve filmu. Všechno bylo zelené, což ale uznávám, mohlo být dáno roční dobou, kdy pršelo aspoň trošku každý den.
Masajská vesnice, kde jsme mohli vidět skákající domorodce byl extrémně zajímavý zážitek. Bohužel všechno to kazilo až nedozírné divadélko, které na nás místní domorodci hráli. Všechno to bylo nahrané jako scénka v divadle. Při příchodu nám Masajové zazpívali a skákali vysoko do vzduchu. Potom nás vzali do školy, kterou pro ně prý postavili nějací Holanďané. Jediná třída ve škole byla plná dětí, které nám opět pěkně zazpívali, kdy ten nejmenší chlapec byl lídr sboru.
Děti mají teď prázdniny, dozvěděli jsme se, ale přišli nás i tak do školy uvítat. Najednou jsme se přesunuli ven a museli jsme ještě asi 5 minut čekat na Editu a Marzenu, které se rozhodly pro sérii fotek s africkými dětmi jako Matka Tereza.
Poté nás vzali do „marketu“, který byl očividně připravený jen pro nás. Asi dvacet žen na načervenalé zemi utvořilo řadu a na dekách měly vyskládané různé zboží, které jsme si „museli“ koupit. Korálky, náramky, kusy oděvu nebo ze dřeva vyřezávané zvířata, masky nebo figurky.
Pocit z marketu byl smíšený. Na jedné straně skvělé, autentické africké výrobky. Na straně druhé smutné psí oči a pasivně agresivní snaha místních nám něco prodat. Peněz jsme tam nechali opravdu dost až nám došel veškerý cash, který jsme si na ten den připravili.
Korálové útesy v Indickém oceánu byly něco, na co jsem se opravdu těšil. Miluju teplé moře. Zklamán jsem rozhodně nebyl, protože teplota vody byla teplejší než na vrcholu sezóny ve Španělsku, a to už je co říct, bylo to skvělé. Bohužel, korálové útesy už vůbec nevypadaly jako ve filmu. Byly převážně šedé, a tak trochu smutné. Tu a tam žlutá rybka. Ale hlavně ten proud byl až neuvěřitelný. To bylo jak řeka. Chvíli šnorchlujete a najednou si uvědomíte, že jste 50 metrů od lodí uprostřed oceánu. Naštěstí nás turisty tři loďky hlídali, takže ztratit se na moři bylo spíše méně pravděpodobné.
Město na jihu Keni jménem Mombasa je muslimské a od Nairobi se velmi liší. Spíš připomíná Indii. Stovky tuk tuků, rikše se prohání po silnici. Pravidla silničního provozu jsou pro Evropany nebezpečné, pro místní normální. Chaos, hluk, neustále troubení, ale i pěkná architektura muslimských chrámu.
Celou dovolenou jsem byl osloven asi stovkou lidí s prosbou o peníze, v jistou chvíli to bylo až tristní. Lidi na vás tlačí, ať jim dáte nějaké peníze na každém kroku, prostě všude. Hrají na vaše emoce, že mají starou matku a podobně. Bylo mi těch lidí líto. Mnoho místních se vám bude také neustále snažit něco prodat, ať už předměty nebo služby jako třeba tour po městě. V podstatě, pokud vyjdete na ulici, tak každou chvíli vás někdo zastaví. Z počátku to berete s pochopením.
Trpělivost je v Keni zcela nutná. Místní dělají všechno strašně pomalu. Absolutně nikam nespěchají. Když si v restauraci objednáte něco k pití, budete čekat 30 min, i když bude restaurace prázdná. Tak to tam prostě je. Používají svoje Hakuna Matata a tím se řídí.
Celkově byla dovolená v Keni skvělým zážitkem, který mohu doporučit. Nám hrozně pomohlo, že s námi byla celou dobu Keňanka Brenda. Neexistovalo vyjít na ulici bez ní. Měli jsme zakázáno se sami protloukat městem z důvodu bezpečnosti. Bohužel je to nebezpečná, ale krásná země plná chudoby a tím pádem se vším, co chudoba přináší.
Cena dovolené celkově 14 dní asi 90 tisíc korun, přelom listopadu a prosince 2023.
