Hlavní obsah
Umění a zábava

Slepičí rozmáčklost pod těžkými vraty aneb Jak jsem zabil Henrietu

Foto: Vlachovina, vytvořeno v AI aplikaci Imagine

Slepice vrata neviděla

Bylo to malé kuřecí stvoření v dospělé slepičí formě. Tvořivá a velmi roztomilá slepička, která ten den, mimo jiné, zobala.

Článek

Zobáček měla malý, plný odhodlání a skusu. Na konci výčnělku zobáku měla slepička ostří tak ostré, že by uřízlo kdejakou žlázu.

Promiňte, slepice byla hnědá s krásnými zeleno zlatými křídly v odstínu listovém. Jak mi bude chybět slepička.

Stalo se to již před nějakou dobou. Dlouhých 16 let už uběhlo od posledního dne této skvělé slepičky, která ani nikdy neměla jméno. Žila jako řadová slepice na vesnickém dvoře kdesi na Hané. Nikdo nevěděl kdo je a žila tedy anonymně, skryta v houfu hejna slepic. Říkejme jí pro náš účel univerzálním slepičím jménem Henrieta. Jen kdyby se toho dne nepřibližovala k vratům.

Toho léta jsem pracoval u starého pana Chmelaře, který měl nohy do „o“, takže nemohl moc chodit. Vždy ale říkal, že hlava mu ještě myslí. Zaměstnal mě jako brigádníka přes letní prázdniny. Staral jsem se mu o jeho hospodářství složené z dvou krav a jedné jalovice, tří koz, desítek slepic a jednotek králíků. Mým úkolem bylo nakrmit, podojit a „nasyct“ trávu. Kolik trávy kosou „posyct“? Tolik, že bude vozík úplně plnej, až že neuvidíte přes tu kopu.

Toho odpoledne jsem byl u pana Chmelaře na dvoře a chtěl jsem nakrmit „slipky“. Bohužel jsem příliš rychle otevřel obrovské, dřevěné vrata od stodoly. Dvou a půl metru vysoká vrata, postavená v 70. letech, se nějakým způsobem vylomila z pantů a jednoduše začala padat směrem ode mě, tam kde bylo zrovna hejno slepic.

Viděl jsem to. Slepice něco zobaly ze země a najednou si všimnou velkých padajících vrat, které se řítí přímo na ně. Po prvotním šoku, který trval zlomek sekundy, se slepice rozutekly na všechny strany. Bohužel jedna jejich kamarádka neměla takové štěstí. Byla to Henrieta. Padajících vrat si všimla na poslední chvíli a nestihla už uskočit. Vrata na ni padly plnou vahou, díky pádu určitě přes 100 kilogramů.

Pan Chmelař stál za mnou a jeho slova mi budou znít v uších do konce života „Patriku! Tys zabil slipku.“ Měl bohužel pravdu. Pod spadenými vraty jsem našel rozmáčklou Henrietu, která se ještě hýbala a snažila se trochu popolézt. Bohužel Henrieta to schytala ze všech nejvíc. Doufám, že se reinkarnovala v nové kuřátko, kuřecí stvoření.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz