Článek
Americký filosof Wilmon Henry Sheldon vydal v roce 1965 fascinující a přelomovou knihu Agapology: The Rational Love-Philosophy Guide of Life, česky Agapologie: Racionální filosofie lásky jako průvodce životem. Promýšlí v ní lásku nikoli pouze jako soukromý cit, emoci, ale jako základní princip lidského života. Rozvíjí přesvědčení, že křesťanská láska, agapé, je samotným základem reality a silou schopnou proměňovat člověka i společnost.
Sheldon se pokusil vytvořit přímo filosofii lásky, agapologii. Přesto jeho kniha ani samotný pojem agapologie nevstoupily do širšího společenského povědomí a postupně téměř upadly v zapomnění. Z dnešního pohledu je to překvapivé. Jeho myšlenky totiž působí po šedesáti letech naléhavě současně a aktuálně. Když se však podíváme na svět roku 1965, začneme chápat, co se stalo. Ještě nebyla správná doba.
Proč přišel Sheldon příliš brzy
Wilmon H. Sheldon přišel se svou agapologií příliš brzy. V roce 1965 pro ni ještě neexistovalo společenské, kulturní a duchovní prostředí, které se začalo naplno vytvářet až v následujících desetiletích.
Od konce druhé světové války uplynulo pouhých dvacet let. Západní společnosti ještě prožívaly poválečnou obnovu, zaměřovaly se na hospodářský růst a měly mimořádnou důvěru ve vědu, techniku a materiální pokrok. Člověk vstoupil do kosmického věku, průmysl rychle rostl a převládala představa, že vědeckotechnický rozvoj dokáže postupně vyřešit problémy lidstva.
Současně vrcholila studená válka. Svět byl rozdělen do soupeřících mocenských bloků. Spojené státy a Sovětský svaz žily v logice vzájemného jaderného odstrašení. Kubánská raketová krize byla stará pouhé tři roky. Ve veřejném prostoru dominovaly otázky bezpečnosti, politických ideologií a technologické převahy.
Navíc ještě naplno neproběhla kulturní revoluce druhé poloviny šedesátých let. Hippies, protiválečné hnutí, sexuální revoluce, rok 1968, masový zájem Západu o buddhismus, hinduismus, meditaci a východní spiritualitu, pozdější rozmach hnutí New Age, to vše teprve přicházelo. Humanistická a transpersonální psychologie byly mladé. Maslow, Rogers a další sice již působili, ale jejich myšlenky ještě neproměnily populární kulturu osobního rozvoje v rozsahu, který známe dnes.
Také sociologie tehdy očekávala sekularizaci. Věda a technika měla přinášet postupný ústup náboženství. Dnešní rozsáhlý svět lidí, kteří nejsou v církvích, ale současně jsou hluboce spirituální, ještě nebyl společensky viditelným fenoménem v dnešním rozsahu.
Dnes je to jinak
Už známe zkušenost uplynulých šedesáti let. Vietnam, rok 1968 a jeho následky, ekologické hnutí, krize důvěry v instituce, postmoderna, globalizace, masový konzumerismus, individualizace, digitální revoluce, sociální sítě, klimatická změna, rozsáhlá migrace a dnešní kulturní a politická polarizace postupně změnily otázky, které si západní společnost klade.
Změnila se také psychologie. Dnes máme rozsáhlý výzkum attachmentu, empatie, soucitu, prosociálního chování, odpuštění, wellbeingu, mindfulness, vztahů a péče. Do psychoterapie a osobního rozvoje pronikla témata, která by ještě v polovině dvacátého století působila podstatně okrajověji.
Zkusíme to znovu?
Láska, agapé jako společenský princip musela v roce 1965 působit spíše jako naivní utopie, dětinský filosofický idealismus. To vysvětluje Sheldonův neúspěch. Ještě nebyla správná historická chvíle.
Sheldon samozřejmě ve své vizi nebyl sám ani první. Myšlenky lásky jako podstaty všeho známe od Buddhy, Ježíše, sv. Pavla, z evangelia, lásku jako základ života promýšlel Erich Fromm, Emmanuel Lévinas, Gabriel Marcel, Miklós Vető, Jozef Piaček, Ilorian Păunoiu a další filosofové.
Roku 1965 bylo možné věřit, že budoucnost lidstva zajistí především věda, technika, hospodářský růst a politické uspořádání. Dnes už víme, že to nestačí. Umíme vyrábět, počítat, komunikovat, cestovat do Vesmíru a vytvářet stále dokonalejší technologie. Ale stále nevíme, jak spolu máme žít.
Znovuobjevení lásky
Dnes jsem tyto moje objevy a články posílal známé kolegyni. Napsala: „Ano, láska je jediná síla, která je schopná spasit svět“. My to přeci dobře víme a cítíme. Alespoň mnoho z nás. To vědomí už mezi námi žije. Nemusíme nic vymýšlet. Ježíš, Sheldon a mnozí další už tu vizi dávno ukázali. Leží před námi dva tisíce let. Jak jednoduché, milý Watsone. Chápat lásku jako základní princip myšlení a jednání nejen jednotlivců, ale života celé společnosti.
Pojďme tedy oprášit tu snad naivní, leč krásnou představu. Třeba už jsme metodou mnoha pokusů a omylů dospěli do bodu, kdy nám to konečně dojde. Erich Fromm napsal, že analytická terapie je v zásadě pokusem pomoci člověku získat nebo znovu získat schopnost milovat. Co kdybychom tu úžasnou myšlenku rozšířili? Třeba takto: „Hlavním cílem a smyslem života je nalezení nebo znovuobjevení schopnosti žít spolu v lásce a dobru.“
O dalších objevech a zdrojích na poli agapologie vám napíšu v dalších článcích.
Mějte krásný Boží den, Vladimír Halama
Zdroje:
