Článek
Jaký pach vydávali druhohorní dinosauři? Co byste cítili, kdybyste se ocitli v blízkosti tyranosaura, stegosaura, triceratopse nebo brachiosaura? Páchli by stejně silně, jako většina dnešních velkých zvířat? Obracel by se vám žaludek z pachu, který se linul z tlam velkých teropodů (kterým zahnívaly zbytky masité potravy v okolí zubů)? Jak mocně by na vás zapůsobil druhohorní svět vůní a pachů? To je bohužel otázka, na kterou nebudeme znát odpověď nikdy – molekuly pachů se nám totiž ve fosilním stavu nemohly dochovat.
Můžeme proto zapojit fantazii a pomoci si porovnáním pachů, vydávaných současnými příbuznými dinosaurů. Ačkoliv však některé animatronické modely dinosaurů už dnes vydávají dokonce i „zaručeně dinosauří“ odér, přímé doklady k této součásti biologické podstaty dinosaurů jednoduše nemáme. Je pravdou, že fosilní kosti dinosaurů z některých lokalit (například v rámci geologického souvrství Hell Creek) jsou cítit jakousi zatuchlinou – přitom ještě nedávno se obecně tvrdilo, že zkameněliny dinosaurů žádný pach nevydávají.[1]
Tak jako tak, dávný odér svých původců nám nezachovaly. Mohli bychom se tedy spokojit s konstatováním, že mnozí dinosauři nejspíš páchli, ale nikdy se o tom nic konkrétnějšího nedozvíme. Existuje sice velmi malá šance, že bychom mohli v blízké budoucnosti objevit například fosilní otisk měkké tkáně v podobě pachové žlázy na fosilní kůži některé z dinosauřích „mumií“, ani tak bychom ale nebyli schopni rekonstruovat původní funkční aparát. Zápach dinosaurů pro nás tak nejspíš zůstane záhadou už navždy.
V současnosti se množí objevy jakýchsi fantasticky dochovaných „měkkých tkání“ z geologické minuosti a původní „biomolekuly“ dokládají, že v horninách se nám možná dochovalo mnohem víc než jen pouhé v kámen proměněné kosti.[2] To ale neznamená, že někdy budeme schopni identifikovat biochemické pozůstatky dávných dinosauřích pachů. Jak kdysi „voněl“ zmoklý tyranosauroid Yutyrannus, „vášnivě“ tokající Therizinosaurus nebo třeba zabahněný Ankylosaurus, to se už opravdu nejspíš nikdy nedozvíme. Ani moderní paleontologie totiž nedokáže dělat zázraky.
---------
Fosilní kostra kachnozobého dinosaura rodu Saurolophus. Stejně jako u ostatních dinosaurů netušíme ani v případě tohoto severoamerického a zároveň východoasijského rodu ptakopánvého dinosaura, jaký pach mohl vydávat. Kredit: Barnum Brown (1913); Wikipedia (volné dílo)
---------
Čich byl ale pro dinosaury velmi důležitý, alespoň to je jisté. U populárního druhu Tyrannosaurus rex byly čichové laloky v mozku natolik velké, že je prakticky jisté, že tento obří teropod tímto smyslem vynikal.[3] Rovněž mnozí další teropodní dinosauři dokázali svým skvělým čichem vyhledávat potravu, partnera pro rozmnožování, potenciální nebezpečí ze strany jiných predátorů apod. Dokonce i mnozí býložraví ptakopánví dinosauři měli nejspíš velmi dobrý čich a někteří ptáci zdědili tuto fyziologickou kvalitu od svých dinosauřích předků.[4] Pokud byl ale čich pro dinosaury tak důležitý, je možné, že by nevydávali žádné pachy? Nebo je to spíše naopak, a dinosauři se mohli pachovými stopami dokonce aktivně dorozumívat?
Pravděpodobnější je spíše druhá možnost. A tak má určitě smysl klást si otázku, jaké pachy asi dinosauři mohli vydávat. Samozřejmé je, že silný odér nemusí vydávat samotné tělo zvířete – mnozí živočichové jsou cítit spíše bahnem, fekáliemi nebo tlející organickou hmotou, která uvízne v jejich tlamě, kůži nebo srsti. Možná i dinosauři byli cítit spíše tím, co měli na svém těle, než tělem samotným. I dnešní plazi, kteří mají obvykle holou, šupinatou kůži, vydávají pachy ze specializovaných žláz – například krokodýli a někteří hadi tímto způsobem komunikují navzájem. Dá se tedy předpokládat, že i mnozí dinosauři (včetně obrněných ankylosauridů)[5] vydávali nejrůznější odéry, kterými signalizovali například svůj aktuální stav a psychické rozpoložení.
Vedle zraku a sluchu byl čich nejdůležitějším smyslem pro orientaci v drsném a nebezpečném druhohorním světě. A stejně jako byli mnozí dinosauři dobře vidět a slyšet, byli nejspíš i znatelně cítit. Více byli přitom obvykle cítit velcí dinosauři, naopak malé druhy pravděpodobně silný zápach nevydávaly. Člověk nemá čich tak dobře vyvinutý jako někteří psi nebo kopytníci, i my bychom ale nejspíš v druhohorní krajině dinosaury brzy ucítili. Možná by to nebyla zkušenost úplně příjemná, ale rozhodně by byla velmi zajímavá a poučná…
---------
Odkazy:
---------
[1] Schweitzer, M. H.; et al. (2014). A role for iron and oxygen chemistry in preserving soft tissues, cells and molecules from deep time. Proc. R. Soc. B. 281 (1775): 20132741.
[2] Boatman, E. H.; et al. (2019). Mechanisms of soft tissue and protein preservation in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 9: 15678 (2019).
[3] Zelenitsky, D. K.; et al. (2009). Olfactory acuity in theropods: palaeobiological and evolutionary implications. Proceedings of the Royal Society B. 276 (1657): 667–673.
[4] Lequette, B.; Verheyden; J. (1989). Olfaction in Subantarctic seabirds: Its phylogenetic and ecological significance (PDF). The Condor. 91 (3): 732–735.
[5] Miyashita T.; et al. (2011). The internal cranial morphology of an armoured dinosaur Euoplocephalus corroborated by X-ray computed tomographic reconstruction. Journal of Anatomy. 219 (6): 661–675.
---------
