Článek
Pojem neandrtálec má dnes značně negativní nádech – označujeme jím obvykle nevychovaného, obhroublého nebo nepříliš inteligentního člověka, který nedbá na dobré mravy. Z hlediska naší moderní doby by toto hodnocení člověka neandrtálského (Homo neanderthalensis) asi obstálo, ale po značnou část období pleistocénu patřili naši vývojoví příbuzní naopak k velmi úspěšným a progresivním hominidům. První zástupci tohoto druhu se objevili zhruba před 250 tisíciletími, poslední z nich pak „vyhynuli“ asi před 40 (možná ale až 32) tisíciletími.[1] Přestože nejspíš nebyli nikdy příliš početní, jejich zkamenělé pozůstatky známe z velkého území Evropy, a dokonce i z Blízkého Východu, Uzbekistánu a středoasijského pohoří Altaj.[2] Co je ale pro nás nejzajímavější, to je skutečnost, že jejich pozůstatky byly objeveny také na našem území. Neandrtálci tedy žili před desítkami tisíciletí i v místech, kde dnes bydlíme, pracujeme nebo chodíme do školy. Už i proto bychom se o těchto pravěkých lidech a našich evolučních „bratráncích“ měli dozvědět co nejvíce. Jaké nálezy související s člověkem neandertálským tedy byly na našem dnešním území dosud učiněny?
Území České republiky nenabízí tak bohaté nálezy, jaké známe třeba z Německa, Francie nebo Předního východu. Po neandrtálském člověku nám zde zůstalo množství artefaktů (zejména jejich nástrojů), ale kosterní pozůstatky těchto pravěkých lidí zatím k dispozici nemáme. Může to být způsobeno skutečností, že se na našem území nenacházejí větší krasové oblasti s rozměrnými jeskyněmi. Neandrtálci totiž po desítky tisíciletí tyto jeskyně využívali jako posvátné prostory, kam ukládali těla svých mrtvých druhů. Jeskyně na našem území jsou sice zajímavé a impozantní, ale většinou poměrně krátké a „mělké“ – pro potřeby neandrtálců tedy nejspíš nebyly vyhovující. Dalším důvodem je kupodivu i fakt, že někdejší Československo bylo od 19. století relativně vyspělou průmyslovou zemí. Ještě před oficiálním uznáním existence pravěkých lidí na přelomu 19. a 20. století se u nás začaly těžit různé horniny ve velkém, stavěla se také dráha a vytyčovaly nové lomy a doly. Podobné akce probíhající ve větším měřítku sice mohou vést k významným objevům, zároveň ale často poničí nebo zcela zlikvidují vhodná naleziště. Cenné nálezy, jako je například čtvrt milionu let stará „neandrtálská chata“ z Písečného vrchu u Bečova na Mostecku, jsou proto velmi vzácné.[3]
Pokud bychom brali v potaz také území dnešní Slovenské republiky (tedy bývalého Československa), pak bychom měli archeologických nálezů spojených s neandertálským člověkem podstatně více. Nejznámější je nejspíš objev výlitku mozkovny nebohého neandrtálce, který kdysi omámen výpary spadl do travertinového vřídla na území dnešních Gánovců a v roce 1926 objevil jeho pozůstatky předák tamní těžby travertinů, jakýsi pan Koky. Ten výlitek donesl českému archeologovi Jaroslavu Petrbokovi, který vzácný nález uchoval i pro další generace archeologů a paleoantropologů.[4] Významným objevem od našich východních sousedů je také lokalita Šala u Galanty, kde byly pozůstatky neandrtálce dokonce vybagrovány, a to na několik etap. Došlo k tomu při těžbě štěrku z řeky Váhu, nejdříve v roce 1961 a pak ještě o tři desetiletí později, když se zde podařilo objevit úlomky čelní a temenní kosti lebky.[5] K objevům neandrtálských kostí v České republice došlo také v jeskyni Kůlna poblíž Sloupu v Moravském krasu. V roce 1965 zde archeologové odkryli zlomek neandrtálské čelisti, následně ještě dva zuby a v roce 1971 zlomek lebeční temenní kosti.[6] Poslední půlstoletí pak žádný podobně významný nález učiněn nebyl. Vraťme se ale nyní detailněji k nejvýznamnějšímu a historicky nejproslulejšímu nálezu „českého“ neandertálce od jeskyně Šipka.
Jeskyně Šipka je jednou z nejslavnějších archeologických lokalit na našem území. V roce 1880 tu K. J. Maška objevil čelist neandrtálského dítěte.
Gymnaziální profesor a nadšený archeologický amatér Karel Jaroslav Maška (1851-1916) tou dobou už několik měsíců očišťoval vrstvy horniny u ústí do jeskyně. Po týdnech usilovné práce se na něho usmálo štěstí a přímo u vchodu do jeskynní chodby, které se říkalo „Jezevčí“, odkryl v hloubce 1,4 až 1,7 metru pod původním povrchem jeskynního dna pozůstatky dávného ohniště. U něj pak narazil také na objev zdaleka nejcennější - nádherně dochovaný fragment čelisti „předvěkého“ člověka. Jednalo se o část čelisti neandrtálského dítěte, v době své smrti starého asi osm až deset roků, ale to se ukázalo teprve později. Hned následujícího roku 1881 prezentoval Maška svůj objev na Mezinárodním antropologickém kongresu v Salcburku a „Šipecká čelist“ se tak brzy stala v archeologickém světě pojmem. Od objevu prvního neandrtálce v Německu uplynulo tehdy teprve čtvrt století a moravská čelist ukázala, že tito pravěcí lidé obývali ještě v době před asi 42 tisíci lety mnohem větší území. A nevyhýbali se přitom ani českým zemím. Čelist a související kamenná industrie náleží do období končícího středního paleolitu a je řazena ke středopaleolitické kultuře mousteriénu. Později tu pak sídlili také lovci mamutů a následně lovci sobů.[7]
O životě neandrtálců a ostatních pradávných obyvatelích Šipky totiž prozradily mnohem víc informací také další archeologické nálezy, které Maška nakonec shrnul ve svém článku Šipecká čelist z roku 1903. Pravěcí lidé z několika různých kultur v jeskyni po sobě zanechali asi 550 kamenných nástrojů z pazourku, rohovce a dalších jim dostupných materiálů (kovy ani plasty tehdy ještě nebyly k mání). Kostí a zubů různých živočichů bylo v jeskynních vrstvách objeveno ještě mnohem větší množství – asi 80 000 kusů. Byly tady odkryty například zkamenělé kosterní pozůstatky velkých šelem z doby ledové, třeba mohutného jeskynního medvěda, kterému jeskyně sloužila jako doupě a nerad se o ni a kýmkoliv dělil, dále nebezpečného jeskynního lva, nevyzpytatelné jeskynní hyeny nebo velké lasicovité šelmy rosomáka. Zkameněliny zubrů a praturů, podobných dnešním bizonům, kosti srstnatého nosorožce, a dokonce i mamuta nasvědčují tomu, že sem byla těla těchto zvířat donesena jako ulovená kořist, tedy jako součást jídelníčku pravěkých lovců. Celkově byly objeveny zkameněliny asi sto třiceti druhů různých lovných živočichů.[8]
Stínem visícím nad velkolepým objevem je však jeho konečný osud, který v případě Maškových archeologických sbírek, nebyl vůbec šťastný. S blížícím se koncem druhé světové války byly Maškovy sbírky přesunuty do zámku v jihomoravském Mikulově, kde měly přečkat neklidné časy bojů postupující východní fronty. Zámek pak za dodnes nevyjasněných okolností v dubnu roku 1945 vyhořel a všechny Maškovy exempláře byly při požáru bohužel zničeny. Je smutnou ironií, že celosvětově proslulá čelist neandrtálského dítěte přečkala v jeskyni desítky tisíc let, aby byla za pouhých 65 let po svém objevení nenávratně ztracena. Dnes už tedy můžeme obdivovat pouze její odlitky a nákresy.[9] Městečko Štramberk však nález výrazně proslavil. Už od roku 1960 je Šipka Národní přírodní památkou a jen kousek od ní byste našli Muzeum Zdeňka Buriana, slavného místního rodáka, který po desítky let maloval nádherné obrazy, často i s tematikou pravěku. A právě jeho působivý obraz neandrtálců od vrchu Kotouč dnes dobře zná celý archeologický svět.
---------
[1] Straus, L. G. (2020). Neanderthal last stand? Thoughts on Iberian refugia in late MIS 3. Journal of Quaternary Science. 37 (2): 283–290.
[2] Bocquet-Appel, J.; Degioanni, A. (2013). Neanderthal demographic estimates. Current Anthropology. 54: 202–214.
[3] Wiśniewski, A.; Fridrich, J. (2010). Early Middle Palaeolithic activity exemplified by the industry from Bečov I, A-III-6 and other sites of Central Europe. Studia Archeologiczne. 41: 217-243.
[4] Eisová, S.; Veleminsky, P.; Bruner, E. (2019). The Neanderthal endocast from Gánovce (Poprad, Slovak Republic). Journal of anthropological sciences. 97.
[5] Jakab, J. (2005). Šaľa II: Documentation and Description of a Homo sapiens neanderthalensis Find from Slovakia. Anthropologie (Brno). 43 (2-3): 325-330.
[6] Dermeková, A.; Marreiros, J.; Neruda, P. (2025). Late Neanderthal Activity Patterns in Middle Palaeolithic Caves: Use-wear analysis of the Micoquian lithic industry from Kůlna Cave, Czech Republic. In book: Converging Horizons: Cultural and Environmental Interactions in the Prehistory of the European Far West. 66th Conference of the Hugo Obermaier Society, April 22nd to 26th, 2025, Faro (pp.41-42).
[7] Neruda, P.; Nerudová, Z. (2013). The Middle-Upper Palaeolithic transition in Moravia in the context of the Middle Danube region. Quaternary International. 294 (2013): 3-19.
[8] Smith, F. H.; Lacy, K.M.; Caldwell, S. J. (2015). Morphological Evidence for Modern Human Influences in Late Central European Neandertals. Anthropologie (Brno). 53 (1-2): 61-76.
[9] Minugh-Purvis, N. (2000). Ontogeny and Morphology of the Child's Mandible from Šipka - Moravia, Czech Republic. Anthropologie (Brno). 38 (1): 71-82.
---------
Odkazy:
---------
