První český dinosaurus byl objeven v Holubicích u Kralup nad Vltavou

Česká republika se v současnosti nemůže chlubit rozsáhlou sbírkou fosilií obratlovců z nadřádu Dinosauria, přesto již známe přibližně šest u nás nalezených exemplářů, které můžeme do této skupiny zařadit. Ačkoliv náš stát neoplývá větším rozsahem vhodných druhohorních sedimentů terestrického nebo limnického původu (zvláště trias a jura skýtá jen velmi omezený rozsah uloženin)[1], také díky velkému geografickému rozšíření a výraznému časovému rozpětí existence této skupiny byly jejich fosilie na několika místech v rámci současného geografického území Česka objeveny. Absenci většího množství dinosauřích fosilií na našem území lze vysvětlit jednak tím, že povrchová eroze odstranila většinu druhohorních terestrických sedimentů stejně jako faktem, že většinu našeho dnešního geografického území v období křídy pokrývalo mělké moře, ve kterém se až na vzácné výjimky mohla dochovat pouze marinní fauna[2]. Mezi významnější lokality patří zejména vrch Kotouč u severomoravského Štramberku (lokalita světového významu) a Pavlovské vrchy, v obou případech jde ale o marinní vrstvy světlých vápenců[3]. V současnosti prokazatelný vzorek dinosauřích fosilií z Česka představuje pouze několik kostních elementů, jeden zub a několik otisků stop. Některé fosilní fragmenty, popsané jako dinosauří již před více než stoletím Antonínem Fričem, byly později revidovány jako pozůstatky nedinosauřích archosaurů, v posledních letech je však revize (Ekrt, 2011) opět zařadila mezi možné dinosauromorfy či dokonce dinosaury. Nejen vzhledem k velkému množství dinosauřích ichnofosilií, nalézaných v sousedním Polsku[4] můžeme očekávat, že nálezů tohoto druhu bude i na našem území časem přibývat.

Antonín Frič popsal v průběhu své kariéry dva taxony, které by mohly být zařazeny mezi neptačí dinosaury. Je jím Procerosaurus exogyrarum, popsaný roku 1878 od Holubic u Kralup nad Vltavou a Albisaurus scutifer, jehož fosilní materiál popsal Frič roku 1905 od Srnojed u Pardubic. První zmíněný exemplář, popsaný původně Fričem jako Iguanodon? Exogirarum byl objeven amatérským sběratelem, jistým panem Dvořákem, který pracoval jako fotograf ve Slaném.[5] Nález představuje část kosti končetiny, kterou Frič určil jako možný výlitek holenní kosti ornitopodního dinosaura iguanodona[6]. V té době byli právě iguanodoni jedni z mála lépe prozkoumaných evropských dinosaurů (známí zejména z Anglie, v belgickém Bernissartu byli objeveni až právě v roce popisu), snad proto se Frič, korespondující si s britským vědcem Seeleym, uchýlil k tomuto zařazení. Dnes datujeme tento nález do doby geologického stupně cenoman (jedná se o korycanské vrstvy perucko-korycanského souvrství), jeho stáří tedy činí zhruba 95–94 milionů let. K druhu Iguanodon bernissartensis se tento exemplář samozřejmě neřadí, o čemž svědčí jak rozdíl v geologickém stáří (iguanodoni žili v období geologického stupně barrem, asi před 126 miliony let), tak i v základních anatomických znacích a například i ve velikosti (dospělý iguanodon měřil na délku až 13 metrů). Fragment z Čech by tedy patřil dinosaurovi podstatně geologicky mladšímu a výrazně menšímu.

Na omyl upozornil Friče francouzský paleontolog belgického původu Louis Antoine Marie Joséph Dollo (1857–1931), proslavený výzkumem bernissartských iguanodonů (jejichž „válečná“ historie je také zajímavá). Na základě jeho informací Frič v roce 1905 změnil rodové jméno dinosaura na Procerosaurus, druhové pak na exogyrarum. Důvodem je, že dané slovo označuje genitiv množného čísla fosilního mlže rodu Exogyra, proto Frič správně opravil původně chybné druhové jméno „exogirarum“. Ukázalo se však, že rodové jméno Procerosaurus již bylo použito o tři roky dříve německým paleontologem Friedrichem von Huenem (1875–1969), který takto označil fosilie triasového plaza tanystrofea (dnes je tedy Procerosaurus mladším synonymem rodu Tanystropheus). Také rodové jméno možná prvního v Čechách objeveného dinosaura je tedy podle zákonitostí zoologické nomenklatury neplatné. V průběhu dalších desetiletí byl tento taxon poněkud pozapomenut. Vzhledem k absenci znaků, které by jej bezpečně odlišovaly od jiných křídových plazů, je dnes považován za nomen dubium (pochybné vědecké jméno). V roce 2000 po téměř celém století stanovil nové rodové jméno Ponerosteus americký nezávislý badatel Georgie Olshevsky (1946-2021). Zmíněný název pochází z řečtiny a znamená doslova „špatná/bezcenná kost“ (poneros – „špatný“, „bezcenný“ a osteon – „kost“). Olshevsky tak chtěl vystihnout podstatu fosilie, která patří dle jeho názoru k vůbec nejhůře zachovaným typovým exemplářům mezi dinosauřími taxony.[7]

V roce 2011 objevil paleontolog Radek Mikuláš (Geologický ústav AV ČR) druhou stopu neptačího dinosaura na našem území, a to vedlo ke snaze definitivně rozluštit tajemství Fričových „dinosauřích fosilií“. Paleontolog Boris Ekrt a jeho kolegové z Národního muzea se rozhodli vyřešit spor o původu Fričových fragmentů, které byly popsány jako Albisaurus albinus (o kterém si ještě povíme příště) a právě o druhu Procerosaurus (Ponerosteus) exogyrarum. Po Fričově smrti v roce 1913 se totiž postupně prosadil již zmíněný názor, že se o zkameněliny dinosaurů nejednalo a šlo nejspíš o pozůstatky jiných druhohorních plazů. Pomoci měly relativně nové technologie výzkumu. Boris Ekrt proto zhotovil drobné výbrusy ze zkamenělin od Holubic i Srnojed a z malých vzorků získal plátky o tloušťce pouhých tří desetin milimetru. Mikroskopický výzkum výbrusů za procházejícího světla odhalil v obou vzorcích poměrně hustou síť cévek, tzv. Haversova systému. Taková struktura je přitom typická spíše pro kosti teplokrevných obratlovců s vyšší mírou aktivity metabolismu – tedy zejména pro ptáky a savce. V době druhohor (resp. na počátku svrchní křídy) to pak byli kromě starobylých skupin drobných savců a primitivních ptáků zejména neptačí dinosauři. Právě vzhledem k velikosti a celkové struktuře kostí se nyní zdá být pravděpodobné, že jde skutečně o pozůstatky dinosaurů. Křídoví savci ani ptáci totiž nedosahovali potřebných rozměrů, aby zmíněné fragmenty mohly patřit jim. Nejde ale o bezpečný indikátor příslušnosti k některé ze skupin „vyšších“ obratlovců, protože Haversův systém je podstatně rozšířenějším znakem, než by se mohlo zdát. Podobná struktura kosti se vyskytuje dokonce i u některých křídových mořských plazů a fosilie by tak mohly teoreticky patřit i jim, není to ale příliš pravděpodobné.

Pro potvrzení zařazení těchto zkamenělin do skupiny Dinosauria by nicméně bylo třeba více fosilních dokladů. Zatím tedy není definitivně prokázáno, zda obě fosilie (ta z Holubic má stáří kolem 95 milionů let, exemplář od Srnojed asi 88,5 milionu let[8]) skutečně patřily neptačím dinosaurům a nikoliv třeba velkým ptakoještěrům nebo jiným křídovým obratlovcům, všechny indicie však nasvědčují první možnosti (přinejmenším v případě fragmentů od Holubic je příslušnost k taxonu Dinosauria velmi pravděpodobná).[9] Je třeba mít na paměti, že samotná přítomnost Haversova systému u fosilie tohoto stáří ještě automaticky nedokazuje dinosauří původ. Za daného stavu poznání se však tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná. V tom případě by zdaleka nejlepší nález tohoto druhu, učiněný v roce 2003 u Mezholez nedaleko Kutné Hory (bude znovu pojednán v pokračování této série), nepředstavoval první objev dinosauřích kosterních fosilií na našem území. K tomu by tím pádem vlastně došlo již koncem 19. století, jak uváděl již sám profesor Frič. Zdá se tedy, že Frič měl možná v případě svých domněle dinosauřích fosilií přece jenom pravdu. Dinosauři byli možná v Čechách objeveni již před více než stoletím!

———

[1] Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Academia, Praha 2002 (str. 238)

[2] Roček, Z.: Historie obratlovců: Evoluce, fylogeneze, systém (PDF). Academia, Praha 2002 (str. 304)

[3] Košťák, M. a kol.: Putování naším pravěkem. Granit, Praha 2011 (str. 72-75)

[4] Niedźwiedzki, G. (2011). A Late Triassic dinosaur-dominated ichnofauna from the Tomanová Formation of the Tatra Mountains, Central Europe (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 56 (2): 291-300.

[5] Původně Frič použil nesprávnou formu Exogirarum s měkkým „i“.

[6] Fritsch, A. (1878). Die Reptilien und Fische der Böhmischen Kreideformation (PDF). Selbstverlag, Prague, 46 pp.

[7] Olshevsky, G. (2000). An annotated checklist of dinosaur species by continent. Mesozoic Meanderings. 3: 1-157.

[8] In https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_priroda/narodni-muzeum-potvrdilo-objev-dalsich-dvou-dinosaurich-kosti-_201106251456_mtaborska (Web iRozhlas; 25. 6. 2011)

[9] Brinkmann, W. (1988). Zur Fundgeschichte und Systematik der Ornithopoden (Ornithischia, Reptilia) aus der Ober-Kreide von Europa. Documenta Naturae. 45: 1-157.

Další literatura:

———