Článek
Dinosaurus od Kralup nad Vltavou
Zkameněliny dinosaurů byly na našem území objeveny již koncem předminulého století a v obou případech je vědecky zpracovával přírodovědec Antonín Frič (1832–1913). Frič byl profesorem Karlovy Univerzity a stal se načas také ředitelem Národního muzea, ve své době byl nezpochybnitelnou paleontologickou kapacitou. Prvním zmíněným druhem, který Frič popsal, je Procerosaurus exogyrarum, stručně představený vědecké veřejnosti roku 1878 díky objevu u Holubic nedaleko Kralup nad Vltavou ve Středních Čechách. První exemplář, popsaný původně Fričem jako Iguanodon? Exogirarum, byl objeven amatérským sběratelem ze Slaného. Nález představuje část kosti končetiny, kterou Frič určil jako možný výlitek holenní kosti býložravého dinosaura iguanodona. V té době byli právě iguanodoni jedni z mála lépe prozkoumaných evropských dinosaurů (známí zejména z Anglie a Belgie), nejspíš proto se Frič, korespondující si s britským paleontologem Harry G. Seeleym, uchýlil k tomuto zařazení. Dnes datujeme tento nález do doby pozdního cenomanu (začátek pozdní křídy, korycanské vrstvy perucko-korycanského souvrství), jeho stáří tedy činí asi 95 až 94 milionů let. K druhu Iguanodon bernissartensis se tento exemplář samozřejmě neřadí, o čemž svědčí jak rozdíl v geologickém stáří (iguanodoni žili o 30 milionů let dříve), tak i ve velikosti – dospělý iguanodon mohl vážit přes 8 tun!
Na omyl upozornil Friče francouzský paleontolog belgického původu Louis Antoine Marie Joséph Dollo (1857–1931), proslavený již zmíněným výzkumem bernissartských iguanodonů. Na základě jeho informací Frič v roce 1905 změnil rodové jméno dinosaura na Procerosaurus, druhové pak na exogyrarum. Ukázalo se však, že rodové jméno Procerosaurus již bylo použito o tři roky dříve německým paleontologem Friedrichem von Huenem (1875–1969), který jím označil fosilie jiného triasového plaza. Rodové jméno možná prvního v Čechách objeveného dinosaura je tedy podle zákonitostí zoologické nomenklatury neplatné. V průběhu dalších desetiletí byl tento záhadný tvor poněkud pozapomenut. Vzhledem k absenci znaků, které by jej bezpečně odlišovaly od jiných křídových plazů, je dnes tento taxon považován za pochybné vědecké jméno. V roce 2000 pro něj stanovil nové rodové jméno Ponerosteus americký nezávislý badatel George Olshevsky (1946–2021). Název pochází z řečtiny a znamená doslova „špatná/bezcenná kost“ (poneros – „špatný“, „bezcenný“ a osteon – „kost“). Olshevsky tak chtěl vystihnout podstatu fosilie, která patří dle jeho názoru k vůbec nejhůře zachovaným typovým exemplářům mezi dinosauřími druhy.
Ještěr od řeky Labe
Druhý Fričův potenciální dinosaurus byl objeven roku 1893 u na břehu Labe u Srnojed nedaleko Pardubic. Zkamenělé fragmenty, získané profesorem mineralogie a geologie Jaroslavem Jiljí Jahnem (1865–1934) popsal Frič pod názvem Iguanodon albinus, opět je tedy nesprávně přisuzoval dinosaurovi iguanodonovi. V roce 1905 Frič svůj omyl poznal a stanovil nové rodové jméno Albisaurus. Stejnou historii má mimochodem i jeho popis prvního českého ptakoještěra od Chocně ve Východních Čechách – toho v roce 1881 mylně popsal jako „zubatého křídového praptáka“ a dal mu také odpovídající vědecké jméno Cretornis hlavaci. Od roku 2015 nicméně toto historické jméno pro 92 milionů let starého létajícího plaza oficiálně platí. Rodové jméno Albisaurus znamená v překladu „ještěr od (řeky) Labe“, protože fosilie byly objeveny právě na odkrytém břehu této řeky. Druhové albinus pak znamená „bílý“, podle Bílého Labe. Donedávna se na tento fosilní materiál pohlíželo jako na nepříliš dobře identifikovatelné pozůstatky jakéhosi nedinosauřího plaza. Tyto fosilie byly považovány také za pozůstatky druhohorních krokodýlů. Objevil se rovněž názor, že kostěné destičky „obrněných dinosaurů“, jako byli ankylosauři nebo stegosauři, by mohly nasvědčovat původu albisaura právě z této skupiny. S jistotou už se to bohužel nejspíš nikdy nedozvíme.
Křídová krajina na území dnešní České republiky. V době před zhruba 95 až 85 miliony let tu pravděpodobně existovaly početné populace dinosaurů.
Sám Frič o tomto nálezu roku 1895 napsal:
„O přítomnosti obrovských ještěrů v době ukládání se Březenských vrstev, svědčí více zbytků, které nalezeny byly na příkrém břehu Labském u Srnojed, západně od Pardubic. Pan Dr. Jaroslav Jahn nalezl tu střední část velkého phalangu, na němž obě kloubní plochy rozkladem byly zrušeny; zbytek jest 10 cm dlouhý a v prostředku 6 cm široký. Kromě toho nalezl jsem na témže místě ploché, čtyřhranné kousky kostí, které jistě náležely ku kožní kostře a na příčném výbrusu ještě strukturu kostní vykazují. Mimo to nalezeny kusy, které upomínají na žebra a jiné částky kostry, avšak úplně z rozloženého kyzu a sádry se skládají.“
Popsal Frič skutečně dinosaury?
Na podzim roku 2010 objevil paleontolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu AV ČR druhou stopu neptačího dinosaura na našem území, což vedlo ke snaze definitivně rozluštit tajemství Fričových „dinosauřích fosilií“. Paleontolog Boris Ekrt a jeho kolegové z Národního muzea se rozhodli vyřešit spor o původu Fričových fosilií. Po Fričově smrti v roce 1913 se totiž postupně prosadil názor, že se o zkameněliny dinosaurů nejednalo a šlo nejspíš o pozůstatky jiných druhohorních plazů. Pomoci měly relativně nové technologie výzkumu. Byly zhotoveny drobné výbrusy ze zkamenělin od Holubic i Srnojed a z malých vzorků získány plátky o tloušťce pouhých tří desetin milimetru. Mikroskopický výzkum výbrusů v procházejícím světle odhalil v obou vzorcích poměrně hustou síť cévek, tzv. Haversova systému. Taková struktura je přitom typická spíše pro kosti teplokrevných obratlovců s vyšší mírou aktivity metabolismu – tedy zejména pro ptáky a savce. V době druhohor (resp. na počátku svrchní křídy) to pak byli kromě starobylých skupin drobných savců a primitivních ptáků zejména neptačí dinosauři. Právě vzhledem k velikosti a celkové struktuře kostí se nyní zdá být pravděpodobné, že jde skutečně o pozůstatky dinosaurů. Křídoví savci ani ptáci totiž nedosahovali potřebných rozměrů, aby zmíněné fragmenty mohly patřit jim. Nejde ale o bezpečný indikátor příslušnosti k některé ze skupin „vyšších“ obratlovců, protože Haversův systém je podstatně rozšířenějším znakem, než by se mohlo zdát. Podobná struktura kostí se totiž vyskytuje i u některých „studenokrevných“ plazů.
Zatím není definitivně prokázáno, zda obě fosilie skutečně patřily neptačím dinosaurům a nikoliv třeba velkým ptakoještěrům nebo jiným obratlovcům, všechny indicie však nasvědčují první možnosti (zejména u materiálu od Holubic je příslušnost k dinosaurům velmi pravděpodobná). Fosilie z Holubic má stáří kolem 95 milionů let, exemplář od Srnojed asi 88,5 milionu let, obě tedy pocházejí z období pozdní křídy. Přítomnost relativně „moderní“ anatomické stavby kostí je v tomto případě samozřejmě slibná. Už bylo řečeno, že samotná přítomnost Haversova systému u fosilie tohoto stáří ještě automaticky nedokazuje její „dinosauří“ původ, za daného stavu poznání se však tato možnost jeví jako vysoce pravděpodobná. V tom případě by nejvýznamnější nález tohoto druhu, učiněný v roce 2003 u Mezholez nedaleko Kutné Hory, nepředstavoval první objev dinosauřích kosterních fosilií na našem území. Předcházel by mu objev od Holubic a Srnojed, a to o 125 a 110 let, resp. Byly tedy fosilie dinosaurů na našem území objeveny ještě za časů Rakousko-Uherska?
Fosilie stehenní kosti druhu Burianosaurus augustai, zatím jediného pojmenovaného neptačího dinosaura, objeveného na našem území.
Další dinosauři z České republiky
Skutečně obecně známý objev dinosauří fosilie z našeho území byl učiněn až v 90. letech 20. století v pískovcovém lomu na Náchodsku. K tomuto objevu došlo v pískovcovém lomu U Devíti křížů (na zalesněném návrší „Krákorka“), nacházející se v blízkosti Červeného Kostelce na Náchodsku. Tato lokalita v podkrkonošské pánvi spadá zřejmě do období pozdního triasu a je tak výrazně starší než všechny dosavadní zmíněné nálezy – pravděpodobně jde o dobu před 215 až 210 miliony let. Právě v této lokalitě byla objevena tříprstá stopa menšího dravého dinosaura o délce 14 a šířce 18 centimetrů. Někdy bývá označována jako ichnorod Eubrontes a vytvořil ji menší tříprstý archosaurní plaz o celkové délce asi 2 až 3 metry. Tento poměrně starobylý dinosaurus obýval oblasti severovýchodních Čech v době pozdního triasu, když zde panovalo velmi horké a suché, polopouštní podnebí. V dané době se naše území nacházelo na místě dnešní severní Afriky, zhruba tam, kde se v současnosti nachází Libye. Tehdejší krajina měla polopouštní až pouštní reliéf s písečnými dunami a naprostým minimem vegetace.
Nad pouští vály monzunové větry a pravidelně se nad ní vyskytovaly silné průtrže mračen. Po těch nejspíš zůstávaly v terénních sníženinách malé vodní nádrže, představující dočasný zdroj vody pro dinosaury i jiné živočichy z okolí. Zde potom zvířata přebývala a živila se jen dočasně rostoucí odolnou vegetací. V bahnitých okrajích těchto vodních ploch pak dinosauři zanechávali otisky svých stop, z nichž dvě se již podařilo bezpečně identifikovat. Muselo jich však být podstatně více, o čemž svědčí také další podobné objevy z poslední doby (a například i ze sousedního Polska). Jak se ale dinosauří stopy od Červeného Kostelce dochovaly až do současnosti? Roli sehrálo nejspíš také horké podnebí, které periodické vodní nádrže rychle vysušilo a z měkkého bláta brzy udělalo pevnou půdu. Horkem ztvrdlé stopy pak byly dalšími vrstvami navátého písku pohřbeny a později zkameněly.
Nález byl učiněn dělníky v lomu, kteří na jedné z odlomených pískovcových desek tříprstou stopu objevili. Na ichnofosilii upozornili vědce z Českého geologického ústavu, kteří ji později identifikovali jako údajný otisk stopy prvního českého teropodního dinosaura. O stopě pojednal jako první geolog Jaroslav Zajíc z Geologického ústavu AV ČR v roce 1998. Ten se domníval, že původcem stopy byl zástupce dravých dinosaurů zvaných teropodi, a to nějaký dosud neznámý vývojově primitivní druh. Tento teropod byl ve svém triasovém ekosystému menším dravcem, který zřejmě lovil malé obratlovce. Stopa je dobře viditelná, i když není příliš dobře zachovaná – chybí například část levého a prostředního prstu. Jediná stopa je málo, a tak vědecký název zpočátku nebyl stanoven, materiál totiž neumožňuje jej přesněji zařadit. Zajímavé ale je, že podobnou stopu identifikovali vědci již roku 1976 ve slovenských Tatrách, tedy na území tehdejší ČSSR. Tato fosilní stopa „slovenského“ teropoda byla pojmenována Coelurosaurichnus tatricus. Také druhá objevená dinosauří stopa pochází z lomu U Devíti křížů v severovýchodních Čechách a patřila zřejmě jinému druhu dinosaura. Objev nové stopy nebyl zcela náhodný, a to na rozdíl od toho prvního, existenci dalších stop z triasového lomu totiž předpokládali vědci už dříve.
Paleontolog Radek Mikuláš systematicky procházel místa, na která byly převezeny pískovcové desky z „Krákorky“ (lidový název pro lom U Devíti křížů). Jeho nejvýznamnějším objevem byl výrazný trojprstý otisk na pískovcové desce chodníku v botanické zahradě v pražské Tróji. K jeho objevu došlo již na podzim roku 2010, v listopadu pak byla stopa z původního umístění vyproštěna a odvezena k bližšímu zkoumání. Od té doby je zřejmé, že zkameněliny dinosaurů už na našem území nebudou nikdy tak unikátní, jak se donedávna myslelo. V roce 2003 byly u Kutné Hory objeveny fosilie (zejména stehenní kost) menšího býložravého dinosaura, který byl v roce 2017 pojmenován Burianosaurus augustai. A v roce 2014 se ukázalo, že jeden zkamenělý zub ve sbírce Masarykovy univerzity v Brně, popsaný už před druhou světovou válkou chybně jako zub mořského krokodýla, patřil také dinosaurovi – v tomto případě dravému teropodovi, žijícímu na území jižní Moravy v období pozdní jury, asi před 160 miliony let. Oba tyto nálezy vědecky zpracoval paleontolog Daniel Madzia. A jaké objevy přijdou dál? To je zatím ve hvězdách - tak se nezapomeňte i vy v létě pořádně rozhlížet!
---------
Prameny:
Bayer, F. (1894). Prodromus českých obratlovců. Praha.
Bayer, F. (1905). Katalog českých fossilních obratlovců. Živa. 10/1905 (str. 297). Praha.
Bayer, F. (1914). Revise našich ještěrů křídových. Rozpravy České Akademie Císaře Františka Josefa pro Vědy, Slovesnost a Umění. 23 (43): 1–7.
Fejfar, O.; et al. (2005). First Cenomanian dinosaur from Central Europe (Czech Republic). Acta Palaeontologica Polonica. 50 (2): 295–300.
Frič, A. (1889). Studie v oboru českého útvaru křídového IV. Teplické vrstvy. In: Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech, Praha.
Frič, A. (1895). Studie v oboru českého útvaru křídového V. Březenské vrstvy. In: Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech, Praha.
Fritsch, A. (1878). Die Reptilien und Fische der Böhmischen Kreideformation. Selbstverlag, Praha, 46 str.
Chlupáč, I. a kol. (2002). Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.
Košťák, M. a kol. (2011). Putování naším pravěkem. Granit, Praha.
Madzia, D. (2014). The first non-avian theropod from the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica. 59 (4): 855–862.
Socha, V. (2023). Tematika dinosaurů jako prostředek badatelsky orientovaného vyučování (PDF). Rigorózní práce na PřF UPOL, Katedra Geologie (212 str.).
Zajíc, J. (1998). The first find of the dinosaurian footprint in the Czech Republic (the Krkonoše Piedmont Basin) and its stratigraphic significance. Journal of the Czech Geological Society. 43 (4): 273–275.
---------
