Článek
Jak již dnes dobře víme, krátkokrcí zástupci dravých mořských plazů plesiosaurů (tzv. pliosauridi) byli v některých obdobích jurské i křídové periody na našem území poměrně hojní a k dispozici máme i povícero jejich fosilií. Stačí zmínit objev fragmentu obří čelisti z lokality Bílá Hora[1] nebo nedávný výzkum fosilních zubů z jihu Moravy, vedený paleontologem Danielem Madziou[2]. Naproti tomu dlouhokrcí plesiosauři, kteří bývají často spojováni s proslulou skotskou Lochnesskou příšerou, se na našem území v takovém počtu patrně nevyskytovali. Přesto přinejmenším jednu jejich fosilii k dispozici máme, nachází se ve sbírkách Národního muzea a byla objevena u vsi Hudcov nedaleko Teplic v severozápadních Čechách.[3] Původně byla roku 1906 popsána jako „Cimoliasaurus teplicensis“ profesorem Antonínem Fričem (který je známý také jako vědec, jenž popsal českého ptakoještěra druhu Cretornis hlavaci od Chocně a dva potenciální dinosaury od Kralup nad Vltavou a Srnojed u Pardubic).[4] Z českého zástupce čeledi Elasmosauridae, tedy vývojově vyspělých dlouhokrkých plesiosaurů, se bohužel dochovalo pouze několik fosilních fragmentů. Jedná se o těla obratlů, fragmenty žeber, lopatka a další kost přední nebo zadní končetiny. Ty byly objeveny v sedimentech teplického souvrství, pocházejících z období pozdního turonu, což odpovídá stáří asi 92 až 90 milionů let. V roce 2012 o tomto nálezu stručně pojednal český paleontolog Boris Ekrt z Národního muzea[5], o dva roky později pak stejný vědec popsal nález znovu a obšírněji, a to spolu s Josefem Prokopem, Georgiem Giorgalisem a australským kolegou Benjaminem P. Kearem, působícím v současnosti na Uppsalské univerzitě ve Švédsku[6].
V této odborné práci je mimo jiné uvedeno, že nález představoval disartikulovanou (již dle původní anatomické pozice nepospojovanou) kostru, tvořenou pravděpodobně hrudními a ocasními obratli, nekompletní lopatkou a úlomky žeber, které byly umístěny na sádrovém panelu v expozici. Ze stejné lokality jsou známé také dosud spojené krční a hrudní obratle, přičemž délka a tvar cervikálních obratlů odpovídá charakteristice obratlů u elasmosauridů. Stejně tak lopatka svým tvarem odpovídá dobře anatomii elasmosauridů, a to například geologicky mladších rodů Hydrotherosaurus a Albertonectes.[7] Mořský plaz od Hudcova byl tedy s největší pravděpodobností skutečnou „českou lochneskou“ – zástupcem dlouhokrkých elasmosauridních plesiosaurů. Podobně jako český pliosaurid z problematického rodu Polyptychodon i nepojmenovaný český elasmosaurid má za sebou poměrně dlouhou historii geologickou, i historicky-vědeckou. Je znám již více než století a stále o něm mnoho informací neznáme. Ještě horší situace je i u potenciálního druhého plesiosaura, jehož fosilie v podobě několik pospojovaných prstních článků byly objeveny u blízké obce Lahošť (rovněž nedaleko Teplic). Mají stejné stáří jako „Cimoliasaurus teplicensis“ a dostalo se jim jména „Hunosaurus fasseli“.[8] Potenciální fosilie dalších plesiosaurů už byly hlášeny i z jiných míst našeho státu, žádný ale není z hlediska klasifikace tak nadějný, jako pojednávaný elasmosaurid od Teplic.
Kostra ploutve elasmosaurida mauisaura, objeveného na Novém Zélandu. Český zástupce mohl být jeho vzdáleným vývojovým příbuzným.
A jak tedy tento pozdně křídový mořský predátor vypadal? Vzhledem k velikosti dochovaných obratlů (délka kolem 5 cm) a fragmentu lopatky o délce zhruba 20 cm lze předpokládat, že se jednalo o menší druh, s délkou maximálně několika málo metrů. Rozhodně tedy nešlo o giganta dlouhého až kolem 12 metrů, jako byly například severoamerické rody Styxosaurus nebo Thalassomedon.[9] Měl relativně malou hlavu s čelistmi osázenými drobnými ostrými zuby, dlouhý krk, proudnicově tvarované tělo a veslovité zakončení všech čtyřech končetin. Podobně jako ostatní elasmosauridi se nejspíš živil vodními živočichy, jako byli korýši, měkkýši a ryby. Elasmosauridi měli ze všech plesiosaurů nejdelší krk (až kolem 7 metrů) a tvořilo jej u různých druhů 32 až 76 obratlů. Rekordní počet náleží druhu Albertonectes vanderveldei, který byl popsán roku 2012 z kanadské Alberty, a jehož celková délka činila 11,6 metru (z toho krk měřil rovných 7 metrů). Byl tak i jedním z nejdelších známých elasmosauridů vůbec.[10] Rod Cimoliasaurus byl formálně stanoven roku 1851 americkým paleontologem Josephem Leidym, který takto (pod jménem C. magnus) popsal pozdně křídové fosilie z New Jersey.[11] Je prakticky jisté, že český druh nebyl s tímto mnohem mladším a geograficky vzdáleným taxonem blízce příbuzný, proto je jméno cimoliasaurus pouze neoficiální a jaksi provizorní. Pokud by se v budoucnu podařilo na našem území objevit více diagnostický materiál, mohl by obdržet zcela nové vědecké jméno nebo být přiřazen do již známého, ke kterému měl skutečně vývojově blízko. Na to si ale nejspíš budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat…
---------
Externí odkazy:
---------
[1] Zahálka, Č. (1903). Pásmo IX. křídového útvaru v Pojizeří (PDF). Věstník Královské České Společnosti Nauk, Třída Mathematicko-Přírodovědecká. 32: 1–157.
[2] Viz odkaz http://scigeo.actamm.cz/cs/oxfordsti-pliosauri-severni-tethydy-v-kontextu-fylogeneze-kladu-thalassophonea/.
[3] Welles, S. P. (1962). A new species of elasmosaur from the Aptian of Colombia and a review of the Cretaceous plesiosaurs. University of California Publications in Geological Sciences. 44 (1): 1-96.
[4] Fritsch, A. (1906). Über neue Saurierfunde in der Kreideformation Böhmens. Sitzungsberichte der Königlich Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Classe Mathematisch-Naturwissenschaftliche. 1906 (33): 1–6.
[5] Ekrt, B.; Radoň, M.; Dvořák, P. (2012). Znovuobjevení dvou Fričových originálů mořských plazů z české křídy (PDF). Zprávy o Geologických Výzkumech v Roce 2011. 45: 117–119.
[6] Kear, B.; et al. (2014). Turonian marine amniotes from the Bohemian Cretaceous Basin, Czech Republic. Geological Magazine. 151 (1): 183-198.
[7] O'Keefe, F. R. (2001). A Cladistic Analysis and Taxonomic Revision of the Plesiosauria (Reptilia: Sauropterygia). Acta Zoologica Fennica. 213: 1–63.
[8] Fritsch, A. (1905). Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation. Sitzungsberichte der Königlich Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Classe Mathematisch-Naturwissenschaftliche. 1905 (8): 1–7.
[9] O'Gorman, J. P. (2016). A Small Body Sized Non-Aristonectine Elasmosaurid (Sauropterygia, Plesiosauria) from the Late Cretaceous of Patagonia with Comments on the Relationships of the Patagonian and Antarctic Elasmosaurids. Ameghiniana. 53 (3): 245–268.
[10] Kubo, T.; Mitchell, M. T.; Henderson, D. M. (2012). Albertonectes vanderveldei, a new elasmosaur (Reptilia, Sauropterygia) from the Upper Cretaceous of Alberta. Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (3): 557–572.
[11] Leidy, J. (1851). Descriptions of a number of fossil reptilian and mammalian remains. Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. 5: 325-327.
---------
