Článek
Přírodovědec Antonín Frič (1832-1913) patří k nejvýznamnějším postavám české vědy 19. století. Spojujeme jej dnes například s popisem prvního a dosud jediného pojmenovaného českého ptakoještěra (Cretornis hlavaci, objevený roku 1880 nedaleko Chocně), dále s vůbec prvními fosiliemi potenciálního „českého dinosaura“, objevenými roku 1878 nedaleko Holubic u Kralup nad Vltavou a s mnoha dalšími nálezy z druhohor i jiných geologických období.[1] Druhý Fričův domnělý dinosaurus byl objeven 15 let po tom prvním, tedy roku 1893. Tentokrát to ale nebylo ve Středních Čechách, nýbrž ve Východních Čechách, konkrétně na břehu Labe u obce Srnojedy nedaleko Pardubic. Zkamenělé fragmenty, objevené profesorem mineralogie a geologie Jaroslavem Jiljí Jahnem (1865–1934) formálně popsal Frič pod názvem Iguanodon albinus.[2] Opět tedy udělal stejnou chybu jako v případě „procerosaura“ od Holubic, nesprávně tyto fosilie přisuzoval ornitopodnímu dinosaurovi iguanodonovi. Důvodem byla skutečnost, že iguanodoni byli tehdy jediní poněkud lépe známí evropští ptakopánví dinosauři, vědci se tak často uchylovali k přiřazování problematického fosilního materiálu právě k tomu rodu. Iguanodon, který ve skutečnosti žil v době rané křídy, před asi 126 až 122 miliony let, a to na území Západní Evropy, se tak stal tzv. „odpadkovým košem“ pro další taxony, které byly často o desítky milionů let mladší nebo starší, mnohem menší nebo se vyskytovaly o tisíce kilometrů dál.[3]
V roce 1905 pak Frič i díky britským kolegům svůj omyl poznal a stanovil pro fosilie od Srnojed nové rodové jméno Albisaurus. Vcelku zbytečně a proti pravidlům zoologické nomenklatury tehdy změnil také druhové jméno, takže nový taxon měl podobu Albisaurus scutifer (prioritu má nicméně A. albinus, protože tak byl popsán typový materiál, na kterém je založen i A. scutifer).[4] Rodové jméno znamená v překladu „ještěr od (řeky) Labe“, protože fosilie byly objeveny právě na odkrytém břehu této řeky. Ostatně řeka nesla ještě v římských dobách jméno Albis. Druhové jméno albinus pak znamená „bílý“, právě podle Bílého Labe. Donedávna se na tento fosilní materiál pohlíželo jako na nepříliš dobře identifikovatelné pozůstatky jakéhosi nedinosauřího archosaura. Fosilie byly také považovány za pozůstatky druhohorních aligatoroidních krokodýlů. Na druhou stranu se ale objevil také názor, že kostní plátky, podobné osteodermům tyreoforů („obrněných dinosaurů“, patří sem populární ankylosauři a stegosauři) by mohly nasvědčovat původu albisaura právě z této skupiny. S jistotou to určitě nevíme, ale vyvstává tím i fascinující možnost, že již koncem 19. století byl na našem území objeven vývojový příbuzný ikonických ankylosaurů, euoplokefalů, stegosaurů a kentrosaurů.[5]
O tomto záhadném pravěkém tvorovi, známém bohužel jen podle drobných izolovaných fragmentů zkamenělých kostí, se poprvé zmiňuje právě Antonín Frič ve svém odborném díle nazvaném Studie v oboru křídového útvaru v Čechách – díl V. Březenské vrstvy, vydaném v Praze roku 1895. Čtenář v něm jistě ocení i malebně znějící dnes již značně archaickou češtinu:
„O přítomnosti obrovských ještěrů v době ukládání se Březenských vrstev, svědčí více zbytků, které nalezeny byly na příkrém břehu Labském u Srnojed, západně od Pardubic. Pan Dr. Jaroslav Jahn nalezl tu střední část velkého phalangu, na němž obě kloubní plochy rozkladem byly zrušeny; zbytek jest 10 cm dlouhý a v prostředku 6 cm široký. Kromě toho nalezl jsem na témže místě ploché, čtyřhranné kousky kostí, které jistě náležely ku kožní kostře a na příčném výbrusu ještě strukturu kostní vykazují. Mimo to nalezeny kusy, které upomínají na žebra a jiné částky kostry, avšak úplně z rozloženého kyzu a sádry se skládají.“
Okolí zdymadla v obci Srnojedy, přibližné místo objevu fosilií albisaura v roce 1893.
O kvalitě dochování a kompletnosti kosterního materiálu se Frič bohužel zmiňuje zcela trefně a bez příkras - vzhledem k jeho úlomkovité povaze toho o původci fosilií bohužel mnoho říci nedokážeme. Po Fričově smrti v roce 1913 se navíc postupně prosadil již zmíněný názor, že o zkameněliny dinosaurů nešlo a muselo jít spíše o pozůstatky jiných druhohorních plazů. Paleontolog Boris Ekrt v roce 2011 zhotovil drobné výbrusy ze zkamenělin od Holubic i Srnojed a z malých vzorků získal plátky o tloušťce 0,3 milimetru. Mikroskopický výzkum výbrusů za procházejícího světla pak odhalil v obou vzorcích poměrně hustou síť cévek, tzv. Haversova systému. Ten je přitom typický spíše pro kosti teplokrevných obratlovců s vyšší mírou aktivity metabolismu. V době existence živočicha od Srnojed to pak byli kromě starobylých skupin drobných savců a praptáků zejména neptačí dinosauři. Právě vzhledem k velikosti a celkové struktuře kostí se nyní zdá být pravděpodobné, že jde skutečně o pozůstatky dinosaurů. Křídoví savci ani ptáci totiž nedosahovali potřebných rozměrů, aby zmíněné fragmenty mohly patřit jim. Nejde ale o bezpečný indikátor příslušnosti k některé ze skupin „vyšších“ obratlovců, protože přítomnost Haversova systému v kostech je ve skutečnosti podstatně rozšířenějším anatomickým a fyziologickým znakem.[6]
S jistotou tedy nemůžeme o „albisaurovi“ říci takřka nic. Stáří této fosilie, jejíhož původce samozřejmě neznáme a nemůžeme ani s jistotou říci, že to byl skutečně zástupce vývojové skupiny Dinosaura, činí podle dostupných údajů asi 88,5 milionu let. To odpovídá období geologického věku coniak (pojmenovanému po městě Cognac, nacházejícímu se na jihozápadě Francie, a dnes datovanému do doby před 89,8 až 85,7 milionu let), a je to zajímavé období křídové periody, kdy dochází celosvětově k různým významným změnám a novinkám ve spletitém evolučním vývoji dinosaurů i mnoha jejich současníků.[7] Bohužel je vysoce nepravděpodobné, že bychom na místě původného nálezu albisaura ještě nějaké další fosilie objevili (ostatně břeh Labe v místě nálezu už se výrazně změnil a jeho přesnou lokaci také neznáme), nezbývá tedy než doufat, že časem narazíme se štěstím alespoň na nějaké jiné dinosauří fosilie v blízkém či vzdálenějším okolí zmíněné východočeské lokality.
---------
---------
[1] Averianov, A.; Ekrt, B. (2015). Cretornis hlavaci Fric, 1881 from the Upper Cretaceous of Czech Republic (Pterosauria, Azhdarchoidea). Cretaceous Research. 55: 164-175.
[2] Fritsch, A.; Bayer. F. (1905). Neue Fische und Reptilien aus der Böhmischen Kreideformation. str. 13–34.
[3] Brikman, W. (1988). Zur Fundgeschichte und Systematik der Ornithopoden (Ornithischia, Reptilia) aus der Ober-Kreide von Europa. Documenta Naturae. 45: 1-157.
[4] Fritsch, A. (1905). Synopsis der Saurier der Bohmischen Kreideformation (PDF). Sitzung der Königlich Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, II. Classe. 7 pp.
[5] Fonseca, A. O.; et al. (2024). A comprehensive phylogenetic analysis on early ornithischian evolution. Journal of Systematic Palaeontology. 22 (1): 2346577.
[6] Bouvier, M. (1977). Dinosaur Haversian Bone and Endothermy. Evolution. 31 (2): 449–450.
[7] Meyers, P. A.; Bernasconi, S. M.; Forster, A. (2006). Origins and accumulation of organic matter in expanded Albian to Santonian black shale sequences on the Demerara Rise, South American margin. Organic Geochemistry. 37: 1816–1830.
---------
