Článek
Jednou z oblastí, kterou nám paleontologie bohužel nikdy zcela neodkryje, je zvuková stránka pravěkého světa. Až na velmi vzácné výjimky, jakou je pozdně jurská kobylka Archaboilus musicus, popsaná roku 2012 z Číny[1] nebo velmi přibližný rozbor možného hrdelního zvuku vydávaného druhem Tyrannosaurus rex, nemáme o zvucích, které vydávali dávní živočichové, prakticky žádnou přesnější představu. Přesto se nám alespoň v případě jednoho druhu dinosaura dostalo jisté nápovědy, a to díky rekonstrukci jeho zvukového ústrojí v čenichu a lebečním hřebeni. Tím druhem je kachnozobý dinosaurus Parasaurolophus walkeri, žijící v období pozdně křídového věku kampán (asi před 76,9 až 73,5 miliony let) na území současného západu Severní Ameriky (Alberta v Kanadě, Utah a Nové Mexiko v USA).[2] Zvuky, které tento býložravý stádní ornitopod vydával, mohly znít zhruba jako táhlé hluboké troubení. Je možné, že vydávané zvuky byly velmi důležitými signály, kterými se jednotliví členové stáda dorozumívali.
Možnými zvukovými projevy hadrosauridů se vědci vážně zabývali již na počátku 80. let minulého století.[3] Paleontolog David Weishampel se například domníval, že parasaurolofové vyluzovali zvuky o frekvencích mezi 55 a 720 Hz. Ty jim spolu se samotnými hřebeny sloužily ke komunikaci a lepší synchronizaci pohybů stáda.[4] O možné funkci lebečního hřebene coby akustického „zařízení“ pro signalizaci ve stádu psal ostatně již švédský paleontolog Carl Wiman ve 30. letech minulého století. V pozdější době (v roce 1997) byl v Sandia National Laboratories vytvořen také věrný počítačový model lebečních dutin, který pomohl vylepšit naši představu o podobě vydávaných zvuků.[5] Podle modelu rezonovala hlavní dutina asi při frekvenci 30 Hz, hodnoty ale byly značně variabilní v závislosti na anatomii lebečních chodeb. Parasaurolofové možná zněli trochu jako dnešní sloni nebo velryby. Poslechněme si tedy přibližný akustický projev, který se před 75 miliony lety rozléhal nad širými planinami dávné Laramidie.
Část lebky parasaurolofa s výrazným lebečním hřebenem. Expozice (tehdejšího) Britského přírodovědeckého muzea v Londýně.
Typový druh P. walkeri byl formálně popsán na základě fosilií z Alberty kanadským geologem a paleontologem Williamem Parksem v roce 1922.[6] O devět let později stanovil pro materiál z Nového Mexika druhové jméno P. tubicen švédský paleontolog Carl Wiman.[7] O dalších třicet let později, tedy roku 1961, stanovil třetí druhové jméno P. cyrtocristatus sám „otec“ dinosauří renesance John H. Ostrom, a to pro fosilie hadrosauridů z Utahu a opět i z Nového Mexika.[8] V roce 2014 se pak v periodiku PLoS ONE objevila studie, která řadí do rodu Parasaurolophus také východoasijský taxon Charonosaurus jiayinensis[9], popsaný roku 2000 z lokality v Amurské oblasti při hranicích Ruska a Číny.[10] Pokud by se toto zařazení potvrdilo, pak bychom měli důkaz, že tento rod přežil až do samotného konce křídy, existoval po dobu nejméně 10 milionů let a vyskytoval se přinejmenším na dvou různých kontinentech. Parasaurolofové a jejich vývojoví příbuzní museli být každopádně velmi úspěšnými býložravci pozdně křídového světa.
Parasaurolofové byli středně velcí hadrosauridi, jejich průměrná délka se odhaduje asi na 9,5 metru. Lebky většího druhu P. tubicen jsou i s hřebenem dlouhé přes 2 metry, stehenní kost pak měří kolem 103 cm.[11] Hmotnost těchto dinosaurů zřejmě činila kolem 2,6 tuny, což odpovídá relativně gracilní stavbě těla.[12] Jiné odhady ale hovoří o hmotnosti až 5100 kg.[13] Ze zajímavých objevů v rámci tohoto rodu lze zmínit fosilní otisky kůže, získané již u prvního popsaného jedince nebo unikátní objev mláděte, dlouhého jen asi 2,5 metru. Fosilie tohoto dinosauřího mrňouska označená jako RAM 14000 byla objevena roku 2009 v sedimentech geologického souvrství Kaiparowits v Utahu a o čtyři roky později formálně popsána.[14] Známe už však také četné kosterní patologie parasaurolofů, způsobené utrženými zraněními a nemocemi.[15] Tito velcí stádní hadrosauridi jsou tedy zajímaví z mnoha různých důvodů, zdaleka ne jen proto, že jsou zatím jedinými dinosaury, u nichž dnes známe přibližný zvukový projev.
---------
Odkazy:
---------
[1] Gu, J.-J.; et al. (2012). Wing stridulation in a Jurassic katydid (Insecta, Orthoptera) produced low-pitched musical calls to attract females. Proceedings of the National Academy of Sciences. 109 (10): 3868.
[2] Evans, D. C.; Bavington, R.; Campione, N. E. (2009). An unusual hadrosaurid braincase from the Dinosaur Park Formation and the biostratigraphy of Parasaurolophus (Ornithischia: Lambeosaurinae) from southern Alberta. Canadian Journal of Earth Sciences. 46 (11): 791–800.
[3] Weishampel, D. B. (1981). Acoustic Analysis of Vocalization of Lambeosaurine Dinosaurs (Reptilia: Ornithischia). Paleobiology. 7 (2): 252–261.
[4] Weishampel, D. B. (1997). Dinosaurian Cacophony: Inferring function in extinct organisms. BioScience. 47 (3): 150–155.
[5] Viz webový odkaz http://www.sandia.gov/media/dinosaur.htm.
[6] Parks, W. A. (1922). Parasaurolophus walkeri, a new genus and species of trachodont dinosaur. University of Toronto Studies: Geological Series. 13: 5–32.
[7] Wiman, C. (1931). Parasaurolophus tubicen, n. sp. aus der Kreide in New Mexico. Nova Acta Regia Societas Scientarum Upsaliensis, series 4. 7 (5): 1–11.
[8] Ostrom, J. H. (1961). A New Species of Hadrosaurian Dinosaur from the Cretaceous of New Mexico. Journal of Paleontology. 35 (3): 575–577.
[9] Xing, H.; et al. (2014). Evans, D. C., ed. New Basal Hadrosauroid Dinosaur (Dinosauria: Ornithopoda) with Transitional Features from the Late Cretaceous of Henan Province, China. PLoS ONE. 9 (6): e98821.
[10] Godefroit, P.; Shuqin, Z.; Liyong, J. (2000). Charonosaurus jiayinensis n. g., n. sp., a lambeosaurine dinosaur from the Late Maastrichtian of northeastern China. Compte Rendus de l’Academie des Sciences, Paris, Sciences de la Terre et des planètes. 330 (12): 875–882.
[11] Lull, R. S.; Wright, N. E. (1942). Hadrosaurian Dinosaurs of North America. Geological Society of America Special Paper 40. Geological Society of America. str. 229.
[12] Glut, D. F. (1997). Parasaurolophus. In Glut, D. F. Dinosaurs: The Encyclopedia. McFarland & Company. str. 678–940.
[13] Benton, M., J. (2019). Dinosaurs Rediscovered (The Scientific Revolution in Paleontology). Thames and Hudson, London (str. 81).
[14] Farke, A. A.; et al. (2013). Hutchinson, J., ed. Ontogeny in the tube-crested dinosaur Parasaurolophus (Hadrosauridae) and heterochrony in hadrosaurids. PeerJ. 1: e182.
[15] Bertozzo, F.; et al. (2020). Description and etiology of paleopathological lesions in the type specimen of Parasaurolophus walkeri (Dinosauria: Hadrosauridae), with proposed reconstructions of the nuchal ligament. Journal of Anatomy. 238 (5): 1055–1069.
---------
